Hľadanie Vivian Maier

Mně se ty fotky hodně líbí, Vivian Maier měla cit pro zachycení lidí ve správném okamžiku, pomáhalo jí i ono focení „odspoda“, hlavně kvůli jeho nenápadnosti. Působila na mne zvláštním, ale přitom i sympatickým dojmem, její charakter, životní příběh a osud jako takový rozhodně stojí za zmapování. Kdyby měl dokumentární film jiný koncept a motto, než poněkud účelové a nepřirozené zviditelnění hlavní protagonistky za každou cenu (slavným se někdo má stát ne proto, že si to někdo přeje a tlačí to, ale prostě v důsledku toho, že v něčem vyniká a někdo to ocení), tak bych byl ještě více spokojený. Úplně by mi stačilo odhalování střípků ze života nadané neznámé fotografky, to tlačení ke slávě tam bylo navíc. (06.03.2015)

Našlo se umění a chyběl autor. Nalezené umění se rozrůstalo a touha poznat autora se zvětšovala. To je jeden ze standardních příběhů, které se stále opakují. Nejdříve je třeba vykořistit umění a potom jeho autora. Škoda jen, že jsme se zde věnovali příliš autorovi (drama téměř s kriminální zápletkou) a méně klasifikaci a analýze umění. Už ze vzorku, který byl ve filmu představen, je patrné, že srovnání s Cartier-Bressonem obstojí. (14.09.2020)

Vasari by měl z Maloofa radost. Aspoň trochu. Problém je, že Vivian spíše žila ušlechtilou prostotou a tichou velikostí. Nicméně i jinak záměrům Maloofa moc nerozumím. Proč hledat a zveřejňovat soukromý život někoho, kdo o to vyloženě nestál? Pokud opravdu upřímně chce najít Vivian a zajistit jí místo v historii, je jediné místo, kde jí lze naleznout, v její tvorbě, kterou ona žila a která pro ní byla realitou. Něco by možná mohla napovědět i její korespondence, kterou předpokládám si schovávala jako vše ostatní. Hodnotit uměleckou osobnost prostřednictvím výpovědí jiných, je na úrovni bulváru. Chápu, že její fotografie Maloofa uhranuly - zřejmě opravdu má talent na nacházení cenných věcí. Smůla je, že i přes všechen ten čas Maloof zůstává tím malým klukem, který s tátou běhal po aukcích. Vetešníkem, který vidí jen tu vnější cenu. Vivian zřejmě zůstane ještě nějaký čas neobjevena, ale to nevadí. Umění je jako život...vždycky si najde cestu... (10.01.2015)

Zde je třeba oddělit dvě zásadní věci. Vivian Maier byla úžasná fotografka a její pouliční snímky berou dech. Zcela po právu by se mohla rovnat těm nejlepším. Otázkou zůstává, jestli člověk, který její fotografie objevil, by měl najednou režírovat dokument, ve kterém i sám vystupuje a provází ho. Koncepce a struktura "příběhu" je trochu podobná Pátrání po Sugar Manovi, jenže narozdíl od něj, to jediné opravdu zajímavé v tomhle dokumentu jsou samotné fotografie, které Vivian Maier za svůj život pořídila. Zbytek je pak kolekce mluvících hlav, které tak nějak bez ladu a skladu plácají jednu neurčitou vzpomínku na ní za druhou. Nominace na Oscara je úsměvná. 6/10 (23.09.2015)

Dokument je vedený a už ve svém základu podchycený takovým jakože typickým hypstersko-miléniálským způsobem, který se v jakési arogantní zkratce automaticky soustředí na Vivianinu práci jako na dílo neobjeveného umělce (kterého dříve nebo později musí(!!) uznat akademický svět) a v zásadě tak uniká skutečná pointa celého příběhu. Posedlost, psychotický výzkum, "špionství"ve službách obraznosti nemusí být hned Uměním, které je třeba tlačit do galerií.. Je zde jistá podobnost s osudem Miroslava Tichého, který měl taky vlastně "smůlu" že ho kurátoři nakonec objevili.. Jen teda Vivian to chytlo už po smrti.. (10.10.2021)