Hľadanie Vivian Maier

Snímek "Hledání Vivian Maier" mi nabídl přesně to, co mám na dokumentech rád. Seznámím se s nějakým zajímavým životem, o kterém bych se jinak než z tohoto filmu nedověděl. A takové je i seznámení s Vivian Maier. Je zajímavé, trochu bizarní a zvláštní, ale také je krásné, jak o ní každý mluví trochu jinak, jak prezentuje svoje vzpomínky. Vytváří se obraz o jedné osobě, na které měl každý něco jiného. Skutečnost, že ona sama nemůže nic říct, tomu jen dodává na zvláštnosti. (02.12.2016)

Dokument je vedený a už ve svém základu podchycený takovým jakože typickým hypstersko-miléniálským způsobem, který se v jakési arogantní zkratce automaticky soustředí na Vivianinu práci jako na dílo neobjeveného umělce (kterého dříve nebo později musí(!!) uznat akademický svět) a v zásadě tak uniká skutečná pointa celého příběhu. Posedlost, psychotický výzkum, "špionství"ve službách obraznosti nemusí být hned Uměním, které je třeba tlačit do galerií.. Je zde jistá podobnost s osudem Miroslava Tichého, který měl taky vlastně "smůlu" že ho kurátoři nakonec objevili.. Jen teda Vivian to chytlo už po smrti.. (10.10.2021)

Jsem ráda, že jsem poznala jednu zcela neznámou a záhadnou Vivien trochu lépe, ale podstatnější je fakt, že jsem se mohla kochat spoustou jejích nádherných fotografií, které byly tak dlouho utajeny očím mnoha lidí. A proto díky Johne, že jsi mně s ní seznámil alespoň jak jen to bylo možné a já jdu na google prozkoumat její úžasné foto v klidu svého pokoje. (07.10.2015)

Našlo se umění a chyběl autor. Nalezené umění se rozrůstalo a touha poznat autora se zvětšovala. To je jeden ze standardních příběhů, které se stále opakují. Nejdříve je třeba vykořistit umění a potom jeho autora. Škoda jen, že jsme se zde věnovali příliš autorovi (drama téměř s kriminální zápletkou) a méně klasifikaci a analýze umění. Už ze vzorku, který byl ve filmu představen, je patrné, že srovnání s Cartier-Bressonem obstojí. (14.09.2020)

Mně se ty fotky hodně líbí, Vivian Maier měla cit pro zachycení lidí ve správném okamžiku, pomáhalo jí i ono focení „odspoda“, hlavně kvůli jeho nenápadnosti. Působila na mne zvláštním, ale přitom i sympatickým dojmem, její charakter, životní příběh a osud jako takový rozhodně stojí za zmapování. Kdyby měl dokumentární film jiný koncept a motto, než poněkud účelové a nepřirozené zviditelnění hlavní protagonistky za každou cenu (slavným se někdo má stát ne proto, že si to někdo přeje a tlačí to, ale prostě v důsledku toho, že v něčem vyniká a někdo to ocení), tak bych byl ještě více spokojený. Úplně by mi stačilo odhalování střípků ze života nadané neznámé fotografky, to tlačení ke slávě tam bylo navíc. (06.03.2015)