Hľadanie Vivian Maier

Obsah a postava Vivian Maier je fascinujúca, ale forma trošku kríva. Tvorcom určite patrí veľké vďaka za to, že prestavili túto zaujímavú postavu svetu, avšak mohli si nechať trošku viac záležať na forme, akou svoje poznatky a zistenia prezentujú. Vo vzduchu ostalo príliš veľa otázok, respektíve ich autor z otáznych dôvodov úplne obišiel. Prvá polovica bola odzbrojujúca, druhej polovici už dochádzal dych. Napriek formálnym chybám viac ako spokojnosť. 70% (07.05.2015)

Snímek "Hledání Vivian Maier" mi nabídl přesně to, co mám na dokumentech rád. Seznámím se s nějakým zajímavým životem, o kterém bych se jinak než z tohoto filmu nedověděl. A takové je i seznámení s Vivian Maier. Je zajímavé, trochu bizarní a zvláštní, ale také je krásné, jak o ní každý mluví trochu jinak, jak prezentuje svoje vzpomínky. Vytváří se obraz o jedné osobě, na které měl každý něco jiného. Skutečnost, že ona sama nemůže nic říct, tomu jen dodává na zvláštnosti. (02.12.2016)

Takhle vypadá současný dokument kdy, v podstatě, z ničeho vykřeše režisér a průvodce dost poutavý příběh, který nám postupně odhaluje v takových dávkách, aby diváka nezahltil přehršlí informací, ale zároveň jej nenudil čekáním na další bod zlomu v ději. Snad jen ten hrob mi v záběru v závěru chyběl. ... (matky i Vivi) (15.03.2016)

Rozhovor s režisérem: http://www.indiefilm.cz/2014/04/17/rozhovor-s-reziserem-johnem-maloofem-fotografie-ktere-mi-zmenily-zivot/ ....Znal jsem první rodinu, pro kterou Vivian pracovala od roku 1956 celých šestnáct let. Také jsem věděl, jak vypadaly jejich děti, protože si je hodně fotila a já měl negativy označené těmito letopočty. Poté jsem začal nacházet další rodiny a rozpoznávat nové tváře. To mi pomáhalo i naopak – když některým negativům chyběla datace, ale já poznal tvář na fotografii, mohl jsem s jistotou říct, z jakého období negativ je, s rozptylem jednoho, dvou, někdy i pěti let. Odhaloval jsem dílky skládačky, které do sebe postupně začaly zapadat.... (20.04.2014)

Našlo se umění a chyběl autor. Nalezené umění se rozrůstalo a touha poznat autora se zvětšovala. To je jeden ze standardních příběhů, které se stále opakují. Nejdříve je třeba vykořistit umění a potom jeho autora. Škoda jen, že jsme se zde věnovali příliš autorovi (drama téměř s kriminální zápletkou) a méně klasifikaci a analýze umění. Už ze vzorku, který byl ve filmu představen, je patrné, že srovnání s Cartier-Bressonem obstojí. (14.09.2020)