Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
David LangHrajú:
Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Alex Beckett, Mark Gessner, Chloe Pirrie, Ed Stoppard, Madalina Diana Ghenea (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
V luxusnom kúpeľnom hoteli vo švajčiarskych Alpách sa každoročne stretávajú dvaja starí priatelia - hudobný skladateľ Fred a filmový režisér Mick. Podstupujú liečebné kúry a popri nich spomínajú na svoje pestré životy. Obklopení rôznymi excentrickými hosťami, medzi ktorých patrí Miss Univerze, americká filmová hviezda, či juhoamerická futbalová legenda, zaháňajú myšlienky na blížiaci sa koniec úvahami o mladosti a kráse... (RTVS)
(viac)Videá (14)
Recenzie (477)
Maximum artu, které jsem ještě schopen a ochoten snést. To je možná trochu přehnané hodnocení, navíc je otázka nakolik je to art, když divákovi naservírujete DOKONALÉ obrazy. Naštěstí to zdaleka není jen o nich. To, čím procházejí a o čem vyprávějí tři ústřední postavy, to je sice celkem předvídatelné, ale díky umění jejich představitelů (umocněnému ještě prací scénáristy a režiséra v jedné osobě, kamerou a hudbou/zvukem) si vás jejich vyprávění o životech více i méně výjimečných dokáže zcela podmanit. 80% ()
"Snad se vychčijeme zítra." Problémy s močením, vzpomínky na mrtvoly, rekapitulace života ani ztráta paměti nejsou tím, proč bych se těšil na důchod. Důchodci Fred s Mickem se mě přitom několikrát pokusili pobavit, ale z celé té umělecké nudy si nakonec stejně budu pamatovat jen krásu Miss Universe a škaredost Diega, když v tukovém obalu famózně žongloval s tenisákem. Asi jsem si toho měl odnést víc, ale ze své stabilní pozice kulturního barbara jsem na to prostě neměl. ()
V skvelom hereckom obsadení nájdeme vedľa Michaela Caina a Harvey Keitela tiež božskú Jane Fondu, sexi židovku Rachel Weisz alebo dobrého Paula Dana. Zaujímavosťou je aj veľké množstvo známych nehercov, ktorí vo filme hrajú sami seba. Aj v tomto filmárskom počine Paola Sorrentina je zrejmé, aký veľký význam prikladá hudbe a tiež vizuálnemu spracovaniu. Každý obraz je majstrovským dielom, ktoré si máme chuť zapamätať navždy. Netreba sa báť, že by sme celých 118 minút museli pozorovať zosychajúce staré telá a počúvať hovory o počte liekov a problematickej prostate. Režisér starnutie nezatvára na samotku, konfrontuje ho s mladosťou okolo a mladistvým nazeraním na svet, ktoré nie je závislé od ročníka narodenia. ()
O bilancování, stárnutí a vyrovnávání se s ním už několik filmů vzniklo. Mnohdy velmi dobrých. Další přemýšlivý kus přidává i italský režisér Paolo Sorrentino, který se tématem zabýval už ve své oscarové Velké nádheře. Jeden (režisér) připravuje film, který bude zřejmě tím posledním, druhý (hudební skladatel) nechce vyhovět přání významného posluchače a vracet se z důchodu. Znovu se setkávají v luxusním švýcarském hotelu, znovu si užívají léčebných kůr, znovu vzpomínají a řeší, co je zrovna trápí, a zda ještě vůbec něco stihnou. Režisér situace a myšlenky konfrontuje s mládím, které v lázních také nabírá sílu. Mládí tu vystupuje i jako stav ducha. Sorrentino potvrzuje, že má velmi dobrý cit pro obraz: poetické záběry střídají nápadité nečekané výjevy. Postavy se umějí zasmát sami sobě, jsou trefní i jadrní zároveň. Škoda několika pasáží, kdy jsme polopatičtí a nějakou myšlenku raději ještě zopakujeme, aby to bylo divákovi jasné. Škoda i občasné plochosti a intelektuálního podlézání. Herci jsou výborní, prostor pochopitelně mají hlavně legendy Caine a Keitel. Rachel Weisz bych neopustil, Paul Dano zvládá jen pošuky. ()
Pro mě osobně spíše zklamání. Ani nádherné lokace, skvělí herci a spousta krásných záběrů u mě nepřemohly pocit, že mám raději Sorrentinovy předchozí snímky Velká nádhera a Následky lásky. A to nejenom kvůli tomu, že mi jsou bližší tím, že byly na rozdíl od Mládí natočeny v italštině (která mi je přece jenom bližší než angličtina), ale i proto, že duo Caine & Keitel v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, kterému jsem bezvýhradně propadnul už dávno. Krom toho mi přijde, že Mládí je v porovnání se zmíněnými dvěma filmy o poznání povrchnější a plytčí - spousta dialogů zněla mým uším nesnesitelně hloupě, a v otázce nějaké umělecké výpovědi je to u tohoto filmu po mém soudu na pováženou - viděl jsem lepší filmy tematizující stárnutí i životní bilancování. Těch pár krásných obrázků a ucházejících vtípků nedokáže v mých očích zastřít fakt, že tahle přeceňovaná artovka pro masy nedosahuje kvalit Sorrentinových předchozích filmů, a že mi ten film byl do značné míry protivný jakousi svou předvídatelností a současně nepravděpodobností (scénu, v níž se Miss Universe koupe nahá před očima obou starých přátel, nic si nedělaje z jejich blízkosti, si nelze v reálu představit ani s největším sebezapřením - mnohem spíše mi přišlo, že zde chtěl Sorrentino prostě udělat narážku na známý bliblický motiv Zuzany v lázni a dvou starců). Mládí je pompézní přeartovaná nuda, která si dovede vybrat i své lepší chvilky, ale jako celek je to pro mě spíše jen průměrný film. ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (15)
- Film se mimo jiné natáčel i v horském hotelu Schatzalp v Davosu, proslulém sanatoriu souchotinářů, které detailně rozebral ve svém románu "Kouzelný vrch" Thomas Mann. (RockChick)
- V scéne, kde asistentka masíruje "Maradonu", pýta sa ho, na čo myslí. Futbalista si predstavuje národné tímy Anglicka a Argentíny oblečené v dresoch z najslávnejšieho zápasu (z MS 1986 v Mexiku) argentínskeho futbalistu, v ktorom dal dva nezabudnuteľné góly. (megajalec)
- Film bol natáčaný vo východnej časti švajčiarskych Álp. Pri jednej scéne je možné vidieť vlakovú zastávku Wiesen. Táto dedinka sa nachádza medzi mestami St. Moritz a Davos. (Wargoo)
Reklama