Divočina

Co když s těmi všemi muži chtěla spát? Co když jí heroin něco naučil? Co když jí tyranský opilecký otec dal něco do života? Co když se nikdy nestane takovou, jak jí její matka vychovávala? Co když… Trochu 127 hodin, trochu Útěku do divočiny… Kanadský režisér a scénárista Jean-Marc Vallée dal prostor dalšímu výjimečnému hereckému výkonu, po zcela suverénním Matthew McConaugheym (Klub poslední naděje) přichází velmi soustředěný „navzdory osudu“ výkon modrooké Reese Witherspoon, která má sakra štěstí na silné a zajímavé ženské postavy. Vallée stejně jako v předchozím zastavení něco lehce ošidí, někde škobrtne, ale pokud se divák soustředí na přerod jedné duše, může být mile překvapený. Nelineárně vypráví, moc to divákovi nekomplikuje, přičemž co do tempa a atmosféry je tohle objevování světa bez lidských slabostí občas dosti nevyrovnané. Touha něco změnit, snaha o pokoření vlastních možností, boj s minulostí, vyrovnávání se se ztrátou milované matky. Celkový feeling filmu docela zručně balancuje na hraně mezi nezávislou tvorbou a klasickou hollywoodskou látkou, která v poměrně uhlazeném balení pokukuje po oscarové noci. I když to vyšlo jen v hereckých kategoriích (a oprávněné při vší úctě k Lauře Dern jen u Witherspoon). Výsledek může být ideální i pro tisíce Američanů, kteří nevytáhli paty z domu, znají jen nejbližší McDonald´s a autosalon, kam si příští rok zajedou koupit nového, ještě většího Forda. Dolehlo to na mě nicméně „jen“ na silné tři hvězdy!! (30.01.2015)

Život je cesta a cesta je život. Úžasný příběh, který ve mně velmi intenzivně dozníval ještě několik dnů. Film, který, ač je na první pohled rozvláčný a svým způsobem monotónní, mě dokázal během několika minut zcela pohltit a umožnil mi tak velmi intenzivně prožívat většinu emocí, kterými přetéká v každém okamžiku, ač to třeba při letmém pohledu není patrné a na plátně se vlastně nic moc neděje. Naposledy jsem myslím podobně intenzivně prožil před lety Madisonské mosty, kdy jsem po skončení filmu zůstal sedět v kině ztuhlý, hluboce pohnutý intenzivním prožitkem a neschopný jen tak vstát a vyjít ven z kinosálu. Nádherný příběh o cestě na dno a zase zpátky, o hledání pevné půdy pod nohama, o ztrátách, které nelze nahradit, o cestě za vlastní záchranou. Téměř v každé scéně mě dokázal oslovit a zabrnkat na struny mých vlastních tužeb i jizev, které jsem cestou životem nasbíral. K tomu všedmu nádherná příroda, která láká obout pohory a vyrazit, a výtečné herecké výkony Laury Dern a Reese Witherspoon, která mi umožnila dokonale duševní souznění s její postavou. Zkrátka, i když to tak možná mnozí cítit nebudou a bude to pro ně jen další z řady průměrných filmů, pro mě je Divočina okamžitá srdcovka a v tuto chvíli nejspíš osobní film roku. (16.05.2015)

Mal som podstatne väčšie očakávania. Od názvu Divočina očakávam drsný stret s prírodou a ostal som zaskočený, že jediná s čím sa Cheryl na dlhej ceste stretla bola jedna líška a skúsenosť, že na takú cestu treba kvalitné bačkúrky. R. Witherspoon hraje ok, oveľa viac však zabodovala Laura Dernová v roli matky. Film tak nakoniec nie je ani tak o ceste divočinou ako o vyčistení hlavy, vyrovnaní sa so smrťou matky a možnosti urobiť za doterajším nezodpovedným životom hrubú čiaru. Veľmi podobne je na tom film Pouť(Cesta) s M. Sheenom a kvalitatívne sú asi na jednej úrovni, aspoň z môjho pohľadu. Pochváliť musím známu skladbu, ktorá do filmu výborne zapadla. Veková prístupnosť od 12 rokov ma dosť šokuje. Deti som musel od telky vyhnať, pretože je tam sexu pomerne dosť. Ak je tento sex vhodný od 12 rokov tak asi starnem a veľa sa zmenilo alebo to niekto brutálne neodhadol. Rozhodne to nie je pekný film o prírode vhodný pre deti! 70%. (01.11.2015)

Suverénně nejlepší jsou na Divočině ty pasáže z Cherylina přechodu Pacifik Crest Trail. Některé scény mají napětí (setkání s farmářem; s dvěma turisty,..), což dodává filmu na poutavosti. Flashbacky se pokouší vysvětlit, proč se hlavní hrdinka vydala na takovou cestu, jež je pro ni vlastně jakýmsi pokáním. Pochopitelně se musí divákům ukázat také to, jak to neměla od dětství lehké a tudíž propadla drogám a roztahovala nohy na potkání, čímž si zničila i to jediné, co pravděpodobně mělo v jejím životě po smrti matky cenu - manželství s mužem, který za to nejspíš opravdu stál. Osobně jsem nevěděl, zda hlavní hrdinku litovat nebo ne, protože na řadu problémů si zadělala sama svým počínáním. Ostatně na její naivitu či určitou "jednoduchost" poukazují i mnohé scény během její pouti přírodou. Přestože dosud můj komentář může vyznívat spíše v negativně kritickém tónu, Divočina se mi líbila na plný počet hvězdiček. Oceňuji herectví Reese, soundtrack s řadou pěkných a známých melodií (např. El Condor pasa), záběry kamery, ale i zmíněné napětí v některých částech filmu. Samotný příběh také nelze zavrhnout, když jej napsal sám život. (12.02.2015)

"V nohách mám už tisíc mil stopy déšť a vítr smyl .... Těch tisíc mil těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl....." Tak přesně tohle si mohla hlavní hrdinka po své životní cestě zpívat. Velmi zajímavý film, který alespoň minimálně jednoho odvážlivce z deseti donutí zvednout prdel od televize, vzít si na záda tu nejtěžší krosnu na světě a jít do světa. Najít tam zase zpátky sám sebe a přestat se zaobírat nedůležitýma blbostma dnešní doby. 70% PS: Pokud něco vyloženě zamrzí, tak fakta ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Pacific_Crest_Trail (16.07.2015)