Muž bez minulosti

Na Kaurismäkiho nezvykle "mnohomluvný" a "dějem nabytý" film. I tento film však staví na typických Kaurismäkiho kvalitách: minimalistickém a histerie zcela prostém hereckém projevu. Jak říká můj kamarád Mazzi: "Říkají jen to podstatné." Kaurismäkiho postavy toho mnoho nenamluví, o to důležitějším se však jeví co řeknou, když se k tomu konečně odhodlají. Kaurismäkiho filmy jsou všechno jen ne lacinou podívanou. A tak ani příběh muže, který se ocitne v důsledku přepadení a ztráty paměti na sociálním dně, není žádnou socio-politickou kritikou. Spíš jde o studii toho, jak se s danou situací může člověk vypořádat. Muž, který byl zbaven své minulosti, dokázal ze své situace vytěžit příležitost k novému-lepšímu začátku. (31.01.2004)

Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. (05.12.2012)

Nebýt hrozných hereckých výkonů a mizerných dialogů, zajisté by se jednalo o skvělý film. Právě herci jsou největším zklamáním. Od snímků tohoto typu očekávám procítěné výkony, opak je zde pravdou. Herci své role ztvárnili bez sebemenšího zaujetí, kromě toporného stylu mluvy byly rovněž nepřirozené jejich pohyby a gesta (jako by herci byli před kamerou nervózní nebo co). Kladnými stránkami filmu je jednoznačně příběh a celková myšlenka, přesto jsem čekal mnohem více. (03.06.2005)

Finský osobitý autor Aki Kaurismäki tentokrát sáhnul po oblíbeném thrillerovém klišé - ztrátě paměti - a natočil geniální film (který s thrillerem nic společného nemá). Pečlivě vypilovaný scénář o osudech hrdiny, který se musí v novém prostředí zorientovat, začít znovu od začátku a najít sám sebe, natočil v mírném retrostylu, přičemž si vychutnává každý okamžik svého podivného příběhu o lidech na nejnižší společenské úrovni. Absurdní svět Muže bez minulosti je totiž kromě silné ústřední dvojice zaplněn řadou dalších nezapomenutelných postaviček a Kaurismäkim oblíbených absurdních situací. (15.11.2005)

Ve filmech Aki Kaurismäkiho se často objevují rozličná společenská témata a problémy. Ve snímku MUŽ BEZ MINULOSTI se tímto tématem stává bezdomovectví - téma dost citlivé na to, aby se dalo profesionálně zprznit. Aki Kaurismäki se však svého úkolu zhostil na jedničku, a to i přesto (resp. i právě proto), že Aki Kaurismäki na to šel po svém, značně svojském způsobu. Nezaměnitelný rukopis, u kterého mám pocit, že jakákoliv kritika na formu je stejně bezpředmětná jako kritika kubismu či impresionismu. Díky Kaurismäkimu vzniklo neobyčejně citlivé, křehké, vážné a přitom s lehkostí (a s neskutečně jemným humorem) podané dílo, které je navíc jaksi více přístupné široké divácké veřejnosti. Aki Kaurismäki se dotkl i řady jiných témat: byrokratizace a složitost společnosti, ve které je jedinec bez pomoci "odborníků" víceméně ztracen atd. Shrnuto a podtrženo: Imho jeden z nejpřednějších zástupců toho nejlepšího z evropské nezávislé tvorby. Na závěr jedna zajímavost: V tomto Kaurismäkově snímku z roku 2002 se mezi herci objevuje také jméno Matti Pellonpää, a to i přesto, že Matti Pellonpää byl v té době již 7 let po smrti. Aki Kaurismäki tak činní z úcty ke svému příteli. V tomto snímku je možné vidět fotografii Matti Pellonpää na stěně jednoho baru. Matti tak "hraje" a "žije" v díle Aki Kaurismäkiho dál. (03.09.2003)