Muž bez minulosti

Akiho postavy väčšinou hľadajú útek zo spoločenského okraja. Tu je príbeh ozvláštnený o (thrillerový) aspekt amnézie, vplyvom ktorého sa hl. postava dostáva priamo a doslova na perifériu spoločnosti, medzi bezdomovcov a Armádu spásy. (Westernové) Klišé o príchode cudzinca vlakom je ironizované: ani on sám nevie, kto je. Tak, ako mám rád Akiho postavy, tejto konkrétnej láske som však akosi neveril. Nekazilo mi to našťastie celkový dojem z filmu. Za režisérove trademarky tu kopú: dvorní herci (v Cannes ocenená Kati Outinen, zosnulý Matti Pellonpää na fotke zavesenej v bare), mlčanlivosť, absurdnosť, jukebox, psík, vystúpenia kapely. (05.11.2023)

Po pravdě řečeno neumím si představit, jaké to je, ztratit paměť, přijít o identitu, o celý dosavadní život.. Pan Aki Kaurismäki mi nabídl velice zajímavý příběh muže, který na jednu stranu sice přišel o vše, no na druhou stranu se potvrdilo ono známé „všechno zlé je k něčemu dobré“.. Snímek, k němuž se určitě ještě vrátím a tvůrce, jenž se mi tímto dostal do hledáčku.. (14.08.2020)

Zpočátku se mi film příliš nelíbil. Nehezčí, nesympatičtí herci na okraji společnosti a navíc ještě dost chladné a nevtipné dialogy. Jak však film plyne postavy se stávají zajímavými a i ten minimalistický humor mi ke konci dokázal vyloudit mírný úsměv na rtech. Rozhodně pěkný film plný mírných kontrastů odskakující od brutality k komičnu. A taky dost zajímavý finský rock. 70% (30.05.2013)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% (14.09.2012)