Muž bez minulosti

Hodně zvláštní film, který se určitě nemůže líbit "všem". O kousek nebo i o hodně mi posunul vnímání některých věcí, na které jsem si dřív udělala jiný názor... jen se to nedá moc popsat slovy, je to POCIT. Geniální režie, jakoby zbytečné záběry kamery... a pak právě ty mnohými zmiňované "špatné herecké výkony" se mi strašně líbily, to je důvod, proč se tomu příběhu dá naprosto věřit. Většina z nás jsme ve vlastním životě "špatnými herci". Zkuste se natáčet půl dne kamerou a pak se na to koukat :-D Každopádně se mi moc líbila myšlenka, že spoustu věcí člověk nemusí řešit, protože se prostě "vyřeší samy", když nic moc neočekáváme... (19.02.2007)

Nebudu se tu omlouvat všem fanouškům Kaurismakiho za to, že kazím průměr jeho prý velmi dobrého filmu. Když se mi něco nelíbí, tak se mi to prostě nelíbí a basta fidly. Ja bych spíše souhlasil s těmi, kteří zde kritizují herecké výkony a dialogy, to je jedním slovem děs, ať už to byl záměr či ne. Dokoukáno spíše z povinnosti, abych byl tak nějak v obraze. Nevím, zda jsou takové i ostatní Akiho filmy, žádný jiný jsem neviděl. Pokud ale jsou podobné, pak je docela paradoxem skutečnost, že mě velice bavila poslední povídka v Jarmuschově Noci na zemi, která prý má být přesně v Kaurismakiho stylu. (11.10.2005)

4* Po repríze musím mou původní známku o trošku snížit, protože přece jen od první projekce mám za sebou více Kaurismäkiho filmů a mám i větší rozhled ve skandinávské kinematografii. Ale i přesto mě režisérův typický toporný minimalismus bavil až do jeho netypického happyendu. Divák tu dostane dostatečnou dávku absurdního a suchého humoru, takže kdo nemá tyto ingredience rád, tak si ho asi tak neužije. Snad můj komentář zbytečně nespoileruje a naláká jen ty artové fajnšmekry, pro které je určen. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ... A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu novému a omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA (10.08.2021)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se měl uchýlit ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych jí i dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%] //    PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých československých interpretů: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Další mistrovský kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho. Muž bez minulosti svým způsobem představuje v režisérově dosavadní tvorbě jistý posun - stopáž je delší, postavy jsou výmluvnější - přesto však stále pevně dodržuje svá "pravidla" narace a podává nám komorně laděný, přesto neuvěřitelně silný příběh muže bez paměti (perfektní Markku Peltola), jenž se v komunitě bezdomovců a ve společnosti pracovnice Armády spásy (jedinečné sólo Kati Outinen) snaží vrátit zpátky do života, který si ovšem nepamatuje. Musí tedy začít znovu! I v tomto díle můžeme nalézt Kaurismäkiho tradiční témata - periferie společnosti, chladný obraz své domoviny Finska, i ukázku lidské pospolitosti a solidarity, stejně jako zrůdnosti. Z mého pohledu se jedná o mimořádně krásný film. Normálně by to bylo za krásné čtyři hvězdy. Ale za mile nenápadnou vzpomínku na Kaurismäkiho dvorního herce Matti Pellonpää si Muž bez minulosti zaslouží o půl bodu navíc. (28.12.2020)