Pozůstalí

Pozůstalí jsou ze stejného těsta jako francouzští Les Revenants. Také je to o důsledcích mysteriózního jevu na běžné lidi a o ztrátě a vyrovnávání se s ní; ať již se postav dotkla přímo či nepřímo. Rovněž jde o hutnou komorní psycho(logickou) bezútěšně melancholickou depku a o jedincích kteří jsou jeden každý tak či onak v háji a ani tak nežijí jako spíše přežívají bez vyhlídky na lepší zítřky. A všichni k tomu mají oprávněný důvod (a u všech ho postupně zjistíme). Je to čistě a jen o živoucích postavách, které vám nebudou ukradené. Pokud očekáváte či snad vyžadujete náhražku za Ztracené (a ona by kombinace „Lindalof a ztracená dvě procenta populace“ něco takového papírově i slibovala); tedy seriál naplňující škatulku mysteriózní sci-fi, kde se řeší „jak a proč“, tak se obraťte spíše na FlashForward, protože tady nepochodíte a ostatně ani nebylo záměrem tvůrců, aby zde takový divák pochodil. Každopádně premisa je těžená až na kost a daří se vytvářet dojem „že až jednou nevysvětlitelně v mžiku oka zmizí dvě náhodná procenta světové populace, tak tři roky poté to bude mezi běžným plebsem na americkém maloměstě vypadat přesně takto“. Každý bude hledat odpověď, ať již v náruči církve, v kultech vznikajících jak houby po dešti, v nihilismu, drogách, konspiracích či děláním „jako by se nic nestalo“. Uvěřitelnost sci-fi (chceme-li mermomocí toto za sci-fi označovat) je ve zdánlivě nepodstatných detailech; ve věcech neexplicitně řečených, ale zapracovaných tak, že vytvářejí fungující společnost. A v tomto nemají Pozůstalí konkurenci; ať už je berete jako sci-fi, satiru na americký sen či snad alegorii na svět po 9/11, tak působí uvěřitelně. A ještě v něčem nemají konkurenci… V emocionálním prožitku; druhou tak neprvoplánovitou (snad nikde jinde než v produkci HBO by neprošel odvážný tah nedat devátou epizodu jako pilotní; přitom to dává dokonalý smysl, protože takto je to mnohem působivější a o tolik více zdrcující) emoční ždímačku nenajdete. Druhá a třetí série pak sympaticky a nečekaně změní styl, do jisté míry i žánr a vůbec celkové zaměření. Je nesporné, že jsou mnohem sevřenější, mnohem více se v nich děje (a dává to smysl), jsou čistě "filmařsky" na absolutním vrcholu seriálové tvorby, emoce nelacině ždímou jako nic jiného a nelze proti nim říct ani ň. Jen osobně mi tak nějak více sedla řada první o obyčejných lidech ze zapadákova spíše než ty zbylé dvě o lidech (zdánlivě a z jejich pohledu) v centru všeho "existenčního" dění. Každopádně všechny jsou skvostné a natolik své, že nic podobného nenajdete. Úplné finále ovšem výtečné a trefně jdoucí po esenci celé série ve vztahu "nutnost jakýchkoli odpovědí, klidně i laciných (ne)náboženských obezliček, v rámci nás versus nemožnost odpovědí a věčnou nejistotu". | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (20.10.2014)

100%. Jeden z nejsurrealističtějších, nejepičtějších a nejnedoceněnějších seriálů historie. Grandiózní intelektuálně-psychologická jízda od prvního dílu až po dechberoucí závěrečné finále. Fascinující, nepředvídatelné, šokující, emocionálně zdrcující, herecky bezchybné a scenáristicky úchvatné. Nepřeháním. Pravda, The Leftovers nejsou pro všechny. A většina vašich známých o něm pravděpodobně nikdy neslyšela. A to je dobře. Dělá je to ještě výjimečnějšími. (03.02.2016)

Nevím, jak to ten Lindelof dělá. V tom seriálu se vůbec nic neděje, nic a nikdo se nikam neposunuje, ale přesto je každá epizoda emocionálně naprosto strhující. Část populace zkrátka zmizí a zbytek je v troskách. A o ty trosky zde jde především. Díky tomuhle dílku jsem navíc objevil hudebního génia Maxe Richtera a jsem osobně přesvědčen, že je to bůh. Schválně okoštujte jeho předělávku Vivaldiho Čtvera ročních dob nebo třeba tuhle dokonalou ždímačku emocí. Pokud nám to nezařízli, sejdem se u Pozůstalých opět za rok. /// 2. sezóna /// Kochám se kochám, ale stále mi to nedovolí jít až na těch pět. Možná proto, že jsem od závěru druhé série čekal mnohem tvrdší ránu na solar, než jaká nám byla naservírována a možná taky proto, že Justin Theroux je furt tak trochu herecké poleno. Ale pár věcí mi v hlavě už zůstane. Lynchovská epizoda v hotelovém očistci, Matt Jamison a jeho neskonalá víra v lepší zítřek nebo nádherná klavírní předělávka Where is My Mind jsou perly, které tenhle seriál povyšují na událost roku. Pokud hledáte všeobjímající příběh o síle lidské víry, tak už nehledejte. Tohle je on. /// 3. sezóna /// The Magnificent Mindfuck Deluxe. A taky zdaleka nejsilnější audiovizuální počin rozebírající víru člověka ze všech možných (i nemožných) úhlů pohledu. Bravo! (25.11.2014)

1. série: Přihlouplá sektářská agitka pro diváky s nižším IQ. Poté, co zmizí 2% populace, se nachází svět v depresi. Někdo chlastá, někdo se chce zabít, mládež divoce souloží a fetuje, lidi přestávají chodit do kostela - takže nic zvláštního. Část obyvatelstva odešla do sekty, kde je vaší náplní nonstop kouřit (zřejmě výprodej tabákových výrobků), dopisovat si místo mluvení a ukazovat, jak je vám ukradený život s vyjímkou pečlivého stalkování vybraných osob - je velice obtížné z toho vykřesat nějaký inteligentní záměr nebo smysl, i když se o to občas scénář pokusí pomocí debilních monologů. Účel a destinace zmizení podle scénáristy nebudou nikdy vysvětleny, což znamená, že můžeme očekávat spousta dalších nevysvětlených bizarností, takže pokud si odmyslíme dilema diváka, zda se sekta chová správně nebo ne, čeká nás tuctová maloměstská vztahovka. Místo toho, aby série nějak gradovala k překvapivé pointě, se vlastně nic moc neděje. Tvůrci se jen snaží pomocí provařených triků typu dojemného drnkání na piánko nebo šmrdlání na viole, abyste spadli do melancholie nebo lehké deprese, ale nezapomněli na naději, že na vás stále někde čeká láska (Boha) a osudové zvraty. Lidé často připomínají Lost, scénáristovo předchozí TV dílo, ale to je zavádějící. Lost měli první dvě série strhující, plné zajímavých postav a nějakou dobu vám trvalo, než jste si uvědomili, že to je ezoterická píčovina, pokud možno co nejdéle prodlužovaná, kterou nikdy nikdo rozumně nerozplete a nevyvrcholí k satisfakci nikoho. U Leftovers vám to bude jasné hned i díky nezajímavým hercům (snad kromě chudáka Therouxe, který se chudák musí svlékat v každém druhém díle) a opravdové nudě - ale jsem si jistý, že tento nezdařený ezo mix přiláká dostatek duchovně tápajících a nevzdělaných diváků, kteří v něm budou vidět něco víc. (20.12.2015)

Co se týče hvězd, tak si nechám rezervu. Je pravda, že tenhle seriál dokáže zaujmout, ale obávám se, aby ho neroztahali na XXX dílů, než se dozvím, co se vůbec s těmi zmizelými stalo a aby díky tomu tenhle seriál neztratil mou pozornost, stejně jak se stalo u Ztracených. Každopádně v těch dvou sériích, co jsem viděla, se tak nestalo a konec druhé mě dokonce dojal. Ale co je v tomhle seriálu naprosto dokonalé je hudba.Té se opravdu nemůžu nabažit a pokaždé si ji vychutnávám. (28.08.2016)