Fantastické zvery a ich výskyt

Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Eddie Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal. (22.11.2016)

Po nic moc ukazkach jsem ani nic moc necekal, ale nakonec jsme byl docela prijemne prekvapenej, film je jak zabavnej, tak napinavej, neni nouze o velkou destrukci i fajn forky a tech 130 minut utece jako nic. Hlavni problem je v pribehu, respektive jeho absenci, tady proste zadnej poradnej dej neni, particka hlavnich hrdinu pobiha po meste, obcas se nekde objevi nejaky magicky zvire a aby se nereklo, ze tu neni zadnej zaporak, tak se resi velkej mrak. Zvraty jsou odhadnutelny predem a nevim, kolik jich tvurci zamysleli, ale da se takhle mluvit zhruba o dvouch. Co se tyce hercu, Fogler je prekvapive zabavnej, Farrell sice v pohode, ale kdyby tu nebyl, nic by se nestalo, no a Redmayne, tomu bych dal nejradsi pres hubu, jeho ulisnej, stale stejnej vyraz je desne iritujici. Ale celkove jsem se bavil, nechapu sice, co chtej resit v dalsich dilech, ale klidne na ne kouknu. (20.11.2016)

Ó, tak to byla teda hrůůůza... Příběh - děs, zmatený, o ničem, nuda, zklamání. Přesun z Anglie do Ameriky - děs, jedinečnost světa JKR byla dost tvořená Anglií a po-amerikování to jen posunulo ještě víc do zaměnitelnosti libovolné průměrné fantasy. Samotný fantastický zvířata - digitální sajrajt, fuj, líbil se mi jen ten divnej dlouhosrstej skřítek, a to nejspíš proto, že vypadal jak Brumbál. Teď postavy - naprostej děs. Kdyby se rozdávaly metály za nudnýho, nesympatickýho, otravnýho, pořád stejně vykuleně se tvářícího stupida s přiblblou zrzatou pliskou na hlavě, má Eddie Redmayne zlatou. Katherine Waterson je ovšem ještě mnohem horší, kdykoliv se objevila v záběru, měla jsem chuť řvát, chytit ten monitor a prohodit ho oknem. Ten její věčně nespokojený ksicht na pokraji breku s vámi fakt zůstává. Farrell podvyužitý a ten vlasovej zločin na hlavě přehrávajícího Ezry Millera snad ani nebudeme komentovat. Celej film tam všichni jen poletujou a mizej, do toho černej digitální mrak jakožto záporák - WHAT? A co sakra má bejt ten způsob "užívání" hůlek? Jakože Mlok nemůže prostě "odhůlkovat" toho rozvášněnýho nosorožce do kufříku jako každej normální kouzelník, musí se místo toho polejvat feromony a špulit na něj říť? Jako fajn, asi by tam jinak nemohla bejt tak ultra nezajímává scéna se zamilovaným hnusným digitálním nosorožcem, ale co třeba to nějak aspoň zdůvodnit. Jakože třeba si Mlok zapomněl hůlku doma nebo odhůlkování by mohlo zamilovanýho nosorožce citově ranit nebo co já vím... Ale je to prostě stupidita. A korunu tomu nasadí ten závěrečnej morf. To už bylo trochu moc i na mě, sakra, kdybych chtěla vidět dalšího přestylizovanýho Deppa, podívám se na nějakej z jeho nedávnejch propadáků. U tohoto generického výplodu bez duše (ano, tak moc mě to emočně zasáhlo) jsme si dokonce se sestrou musely představovat, že zápletka se ve skutečnosti točí kolem "zrození Filche," protože i to by byl lepší příběh. Tenhle "film" má dva klady - božího Dana Foglera, s jehož nechápavým výrazem jsem se od začátku ztotožnila a stejně božskou Alison Sudol. Toť vše. Další díly jen pod vlivem nějaký drogy. (01.05.2017)

Ono to je od oné paní, co se tak oužasně vyzná v klecových, síťových a jiných lůžkách a proto si tedy z titulu své geniality může dovolit radit našim psychiatrům, jak na to? A tvrdí, že je lepší z duševně načatých dětí dělat vyfetlou brokolici, neboť tak je milým zvykem na Blitských ostrovech? Tak to jsem nevěděl. Kdybych to byl býval věděl, tak bych to býval byl nestahoval. Nu co už. Došlo mi to ve chvíli, kdy rozvrkočený jinamkoukal vytasí hůlku a místo, aby si ji vyleštil nad nějakou Ňjůjorčankou, co vypadá trošku lépe, než v jeho domovině běžné vylité křivozubé oduliny s pihami velikosti mexických dolarů po celém sýrovitém a varhánkovitém tělese, narvaném v šusťákovce..... s ní začal mávat na tlusťocha. Nebudu to natahovat, příběh pitomoučký jako všechny její bradavičnaté excesy je malinko pozvednut skrze svůj křečovitý ekologický podkres. A trikově výborné, bohužel. Proto to nemohu sesekat tak, jak bych rád. (31.05.2017)

Šla jsem do toho poměrně skepticky, ale o to víc mě to (příjemně) překvapilo. Sice se mi zdálo, že v první půlce trochu pokulhával děj a šlo jen o to, představit co nejvíce zvířat, ale to mi ve výsledku vůbec nevadilo. Vizuálně to bylo naprosto úchvatné, vnitřek Mlokova kufru bych chtěla prozkoumat ještě detailněji! Druhá půlka byla pak dějově bohatší a co se mi zdánlivě zdálo, že spolu nesouvisí se propojilo a vygradovalo to docela zajímavě (pro mě i částečně nečekaně). Moc se mi líbilo, jak bylo ukázáno na odlišnosti kultur, všichni jsme zvyklý na to, jak to funguje v Británii a líbilo se mi, že v Americe to vlastně funguje podobně, ale o dost jinak. Postavy, až na výjimky (ano, koukám na tebe Tino), byly fajn. Nejvíc sympatií ode mě dostává nečar Jacob a hlavně hrabák, který mohl dostat i víc prostoru! 4* (09.05.2017)