Veľký týždeň

Poliaci a ich vzťah k Židom, ktorý bol vždy rozporuplný. A po tomto Wajdovom filme v tom nemám oveľa jasnejšie. Vojna je plná bezvýchodiskových situácií a riešením je buď spálené cesto a spálená ľudskosť alebo niečo ešte horšie. Film je očividne pre režiséra prikrátky, príbeh nemá poriadny začiatok ani koniec, ale o krátkom období niekoľkých dní sa snaží povedať čo najviac. –––– Ak by to nebol Hitler, museli by sme po vojne Židov zlikvidovať sami. Poľsko musí byť bez Židov! (16.03.2016)

Ano, Wajda byl velká režisér; po jeho smrti je ho třeba užívat jako koření. Jeho filmy obohatily světovou kinematografii historicko-humanistickým rozměrem. Přitom se jeho (velké, ve velkém týdnu je všechno velké) režisérství projevuje v každém detailu. Sexualita. Antisemitismus. Křesťanství. Jak se to navzájemm spojuje a rozpojuje v Polsku let 1943, 1995 a 2020. A nejen v Polsku. (28.11.2020)

Velký týden je filmovou adaptací stejnojmenné povídky Jerzyho Andrzejewskiho. Andrzej Wajda v padesátých letech slavil s jinou adaptací Andrzejewskiho předlohy svůj první filmový triumf a jako zkušený režisér chce opět nabídnout podobný výkon. Nesporným kladem válečného dramatu Velký týden je kousavá kritika polského antisemitismu a také alibismu širokých vrstev (avšak to zdaleka není jen polské specifikum). Tím však klady končí. To, že se neubrání, a vlastně ani se ubránit nechce, patosu by bývalo bylo to nejmenší, kdyby tomu nescházela poezie a niternost. Místo nich se ve skutečnosti jedná pouze o přehlídku klišé a póz. A to je zoufale málo. Mluvit o pudu sebezáchovy postav (jde o krutou válečnou dobu) není možné, jsou vydány napospas pózám a v nich musí setrvat za každou cenu. Hlavní postavou Wajdova filmu je bezesporu Irena Lilien (Beata Fudalej), mladá židovská žena v úporné touze po holém přežití (i když se to tak někdy nemusí jevit). K hlavním postavám patří také bývalý Irenin milenec Jan Malecki (Wojciech Malajkat) a Janova těhotná a z hrůz války naději křesťanské víry oddaná manželka Anna (Magdalena Warzecha). Z výraznějších postav: Janův mladší bratr a mladický idealistický bojovník Julek (Jakub Przebindowski), nebezpečně žárlivá sousedka manželů Maleckých Piotrowska (Bożena Dykiel), a Piotrowské mladší a sexuálně žádostivý manžel a harmonikář Józef (Cezary Pazura). Z dalších rolí: dobrosrdečnější majitel bytového domu Zamojski (Wojciech Pszoniak), jeho tichý sluha Władek (Tomasz Preniasz-Struś), "vlastenecky" smýšlející Janův kolega z práce Zaleski (Artur Barciś), či sousedka Maleckých v neustálém strachu o své dvě dítka Karska (Agnieszka Kotulanka). Wajda ztratil svou poezii, niternost a "opravdovost", vše nahradil pózou. Z Velkého týdne by byl dobrý komiks, ale jako filmové válečné drama patří k tomu nejhoršímu z filmové tvorby proslulého režiséra. (19.07.2022)

Silné momenty (debaty o Židech, pomáhání nebo nenávidění; kolotoč s dětmi na "árijské straně", točící se těsně u zdi ghetta, takže mladí odbojáři nakukují za zeď; scény s maloměstskou, ustrašenou a žárlivou sousedkou Piotrowskou). Wajda zaplnil symbolicky scénu postavami nejrůznějších postojů k Židům, od zjevných antisemitů (Janův šéf), přes váhající a opatrné (Jan, který také symbolicky skončí nejhůř) až po ochotné pomáhat, ať už svou podporu vyjadřují ideově (Janova těhotná manželka) nebo činem (Janův bratr se svým kamarádem). Přesto na mě film působil trochu jako televizní inscenace až divadelní hra - už samotný úvod filmu, situace a scény kolem příchodu Ireny do Janova bytu: vše je jaksi "divadelně" otevřené, prosvětelné, ale taky trochu nepřirozeně působící. Navíc jako by se Irena ani tolik nepotřebovala skrývat a nehrozilo takové nebezpečí. Občas probleskuje také tezovitost v promluvách postav. (15.03.2017)

Kresťania si dávno biblické miluj blížneho svojho "mierne" poupravili na miluj blížneho kresťana svojho (ak vôbec niekoho) a najmarkantnejšie sa tento konformizmus ukázal počas druhej svetovej vojny. Veľa sa však od tej doby nezmenilo a názory medzi pospolitým ľudom viac menej zostávajú pomerne rovnaké, v čom vidím odkaz Wajdovho filmu pre súčasnú generáciu. Inak Veľký týždeň pôsobí trochu televízne, v kine by som sa pri jeho inscenačnosti cítil trochu ochudobnený, to dôležité, čo prináša, sa nachádza skôr v scenári. Tematicky podobne ladený Musíme si pomáhať dokázal z diváka vyždímať o niečo silnejšie emócie a priniesol aj nejaké zvraty, Veľký týždeň je priamočiarejší. (17.03.2016)