Veľký týždeň

Film vznikl na námět prvního románu popisující židovské povstání v ghettu ve Varšavě (který vznikl již roku 1943) Jerzyho Andrzejewského, jenž byl rovněž autorem předlohy k Wajdovu filmu Popel a démant. Podobně jako ve filmu Kanály se tedy ocitáme ve Varšavě v době povstání v židovském ghettu, avšak tentokrát nejsme svědky událostí uvnitř ghetta, ale vně. Na příběhu židovské dívky, které se podaří včas ghetto opustit a nalézt úkryt za jeho zdmi v rodině přátel, Wajda konfrontuje vztah Poláků k židům, jejich schopnost rozeznat zlo a překonání strachu se mu postavit (a za jakou cenu) s názorovou šíří různorodých lidských charakterů nebo společenských vrstev. (30.11.2005)

Vydareny film Andrzeja Wajdu ktory je pokusom o sebareflexiu bežnych poliakov ktory boli okupovany nacistami k židom.Poliaci su vo filme vykresleny rozne najdu sa aj taky ktory chcu židom pomahat (manželka jana Anna chce aby krestania židom pomahali) samotny Jan ktory Irene pomože ma strach z odhalenia narozdiel od svojho mladčieho brata ktory je odhodlany voči nacistom bojovat.Najzapornejšov postavov celeho filmu je suseda Piotrowska ktora Irenu vyženie z domu .zo strachu ale aj z nenavisti voči židom navyše žiarly na svojho mladeho muža ktory sa Irenu pokusi znasilnit.Velky tyžden je silny film ,ktory ma čo povedat aj dnešnemu divakovi. (14.03.2017)

Velký týden je filmovou adaptací stejnojmenné povídky Jerzyho Andrzejewskiho. Andrzej Wajda v padesátých letech slavil s jinou adaptací Andrzejewskiho předlohy svůj první filmový triumf a jako zkušený režisér chce opět nabídnout podobný výkon. Nesporným kladem válečného dramatu Velký týden je kousavá kritika polského antisemitismu a také alibismu širokých vrstev (avšak to zdaleka není jen polské specifikum). Tím však klady končí. To, že se neubrání, a vlastně ani se ubránit nechce, patosu by bývalo bylo to nejmenší, kdyby tomu nescházela poezie a niternost. Místo nich se ve skutečnosti jedná pouze o přehlídku klišé a póz. A to je zoufale málo. Mluvit o pudu sebezáchovy postav (jde o krutou válečnou dobu) není možné, jsou vydány napospas pózám a v nich musí setrvat za každou cenu. Hlavní postavou Wajdova filmu je bezesporu Irena Lilien (Beata Fudalej), mladá židovská žena v úporné touze po holém přežití (i když se to tak někdy nemusí jevit). K hlavním postavám patří také bývalý Irenin milenec Jan Malecki (Wojciech Malajkat) a Janova těhotná a z hrůz války naději křesťanské víry oddaná manželka Anna (Magdalena Warzecha). Z výraznějších postav: Janův mladší bratr a mladický idealistický bojovník Julek (Jakub Przebindowski), nebezpečně žárlivá sousedka manželů Maleckých Piotrowska (Bożena Dykiel), a Piotrowské mladší a sexuálně žádostivý manžel a harmonikář Józef (Cezary Pazura). Z dalších rolí: dobrosrdečnější majitel bytového domu Zamojski (Wojciech Pszoniak), jeho tichý sluha Władek (Tomasz Preniasz-Struś), "vlastenecky" smýšlející Janův kolega z práce Zaleski (Artur Barciś), či sousedka Maleckých v neustálém strachu o své dvě dítka Karska (Agnieszka Kotulanka). Wajda ztratil svou poezii, niternost a "opravdovost", vše nahradil pózou. Z Velkého týdne by byl dobrý komiks, ale jako filmové válečné drama patří k tomu nejhoršímu z filmové tvorby proslulého režiséra. (19.07.2022)

Silné momenty (debaty o Židech, pomáhání nebo nenávidění; kolotoč s dětmi na "árijské straně", točící se těsně u zdi ghetta, takže mladí odbojáři nakukují za zeď; scény s maloměstskou, ustrašenou a žárlivou sousedkou Piotrowskou). Wajda zaplnil symbolicky scénu postavami nejrůznějších postojů k Židům, od zjevných antisemitů (Janův šéf), přes váhající a opatrné (Jan, který také symbolicky skončí nejhůř) až po ochotné pomáhat, ať už svou podporu vyjadřují ideově (Janova těhotná manželka) nebo činem (Janův bratr se svým kamarádem). Přesto na mě film působil trochu jako televizní inscenace až divadelní hra - už samotný úvod filmu, situace a scény kolem příchodu Ireny do Janova bytu: vše je jaksi "divadelně" otevřené, prosvětelné, ale taky trochu nepřirozeně působící. Navíc jako by se Irena ani tolik nepotřebovala skrývat a nehrozilo takové nebezpečí. Občas probleskuje také tezovitost v promluvách postav. (15.03.2017)

Poliaci a ich vzťah k Židom, ktorý bol vždy rozporuplný. A po tomto Wajdovom filme v tom nemám oveľa jasnejšie. Vojna je plná bezvýchodiskových situácií a riešením je buď spálené cesto a spálená ľudskosť alebo niečo ešte horšie. Film je očividne pre režiséra prikrátky, príbeh nemá poriadny začiatok ani koniec, ale o krátkom období niekoľkých dní sa snaží povedať čo najviac. –––– Ak by to nebol Hitler, museli by sme po vojne Židov zlikvidovať sami. Poľsko musí byť bez Židov! (16.03.2016)