Boj snežného pluhu s mafiou

Když v polovině 90. let natočil Tarantino Historky z podsvětí, nešlo jen o divácký trhák, který posbíral na filmových festivalech, co mohl. Ve skutečnosti se zrodil nový filmový styl založený na mixu násilí, černého humoru, slangu, nadávek a citaci popkulturních odkazů. Zkrátka a dobře, zrodil se pojem tarantinovka. Brzy se vyrojilo spoustu napodobovatelů a každá významnější národní kinematografie a filmová společnost přišla se svým pokusem dohnat a předehnat. Trh se záhy nasytil a po pravdě jen málo z těch epigonů se Tarantinovi aspoň přiblížilo, ale jak je vidět, jeho odkaz stále žije a po 20 letech trend vyvolaný Pulp Fiction dorazil i na chladný evropský sever. Tvorbu Hanse Pettera Molanda už znám a cením si vysoko především jeho Aberdeenu a podceňovaného Pedersena. Pro podobný filmový styl ale nepředstavuje dobrou volbu. Natočit chytrý a funkční pulp je totiž kumšt a vyžaduje vztah k žánru a cit zvažovat na lékárnických vahách, kam až dojít v groteskní nadsázce, aby to neohrozilo napětí a dramatickou stavbu příběhu. V Pulp Fiction se divák mohl spoustě scén smát, ale ve všech momentech šel z filmových postav skutečný strach a divák byl stále udržován v nejistotě, co se stane v příští sekundě. Moland není žádný břídil, dokáže nabídnout vynikající soundtrack, jeden z nejlepších, co jsem slyšel v posledních letech, a ocenit se dá i kamera, kdy je radost sledovat, např. jak se auto prohání zasněženou krajinou ke vzdálenému městu. Jenže Moland selhává v neschopnosti udělat z gangsterských figurek na jedno použití plnohodnotné postavy, na nevynalézavém scénáři, průměrných dialozích a neschopnosti pracovat s jazykem. Bije se mu tam množství mrtvol, které jakoby vypadly z nějaké lokální války, s vytrvalými pokusy o komickou nadsázku. Jenže skutečně funkčních komických scén je přitom pomálu. Pokud vám tedy ke spokojenosti nestačí, když 63letý Skarsgard, kterému by bylo lépe přezdívat Železná pěst, ve chvilce mění lidské obličeje v krvavou fašírku. Od srdce jsem se zasmál tak třikrát - např. když balkánští gangsteři hovoří o poměrech v norském vězení. Některé z filmových postav, jako např. policisté, jsou trestuhodně nevyužité, jiné, jako mafiánský boss, zase nefunkční pro přílišné přehrávání. Suma sumárum, je to pro mě nakonec za 2,5* s tím, že tu třetí ode mě nepotřebuje, protože si Sněžný pluh určitě řadu spokojených diváků najde. Nehledě na to, že bych musel přepisovat řadu hodnocení u filmů, které jsem odbyl 3* a přijdou mi mnohem lepší než tenhle Molandův kousek. Celkový dojem: 45 %. (08.10.2014)

Vysporiadanie sa grázlami, čo zabili potomka postaršiemu vodičovi snežného odhŕňača. Pomsta beží pod kuratelou snehu, ľadu a vetra. Má to systém. Sled scén je predelený štatistickým údajom o aktuálnej mŕtvole (aj s graficky uvedeným náboženským vyznaním). Do tohto pár vtipných momentov. V štruktúre filmu je teda poriadok. Až príliš. Ako vraví jedna z postáv (parafrázujem) - na severe je chlad, ale poriadok, prosperita. Na juhu teplo, ale bordel. Talianom, Grékom či Španielom stačí sa natiahnuť po pomaranči, keď sú hladní, pracovať veľmi nemusia. Preto bordel. Zároveň k tejto parafráze dodávam, že na severe s poriadkom a chladom občas vymŕzajú aj emócie a preto aj krvavá čierno humorná dráma o pomste pôsobí pomerne odťažito. Že akosi ani nezáleží, ktorá z postáv zomrie, ktorá prežije. (16.06.2020)

Milý Ježíšku, předem mého dopisu přijmi prosím poděkování za takovýto krásný dárek. Patrně jsem byl hodný přinejmenším několik posledních hodin (nebylo zbytí, kocovina, nedostatek financí a natržená kůžička na šlahounu neponechaly moc příležitostí ku alotriím), pročež se mi dostalo vytříbené severské ságy (pravda, zpěvy naštěstí absentují), kterou si dovoluji označit za epesní. Vydařil se ti casting, trpiteli, ticho, správně nahrazující či utínající řadu zbytečných dialogů a, jak by řekla paní Homolková, ,,ta panorámata!". I zápletku může nenáročný divák, mezi které se, drahý proděravělý, počítám, považovat za vhodně zvolenou. Její vyústění pak označím za famózní, a to bez uzardění. Tvá letošní, již tak dosti bohatá (poukázka na slevu do Sephory či odličovací tampony zahraniční, dokonce polské provenience) nadílka, kterou jsi zahrnul mou maličkost, se zhlédnutím filmu stala téměř makabrózně předimenzovaná! Proto se jako správný následovník tvých myšlenek též podělím o trošku štěstí - duševnímu šlechtici, který film pro distribuci v naše malém, českém rybníčku nazval tak, jak jej nazval, předej prosím - klidně i bez mašličky - mé dvě jizvy po planých neštovicích, hovno z nutrie a komplikovaný zánět středouší. Děkuji ještě jednou a již nyní se těším na veselé oslavy tvého umučení. (08.01.2017)

Seveřani námět o pomstě za smrt dítěte uchopili vcelku originálně a poměrně věrohodně, když průměrný chlapík zoufalý ze ztráty syna nevystřílí sám celou norskou drogovou mafii, ale šikovně mu do karet nahraje i soupeření dvou gangů, které on svým jednáním dostane z dohodnutého příměří do otevřené války. ____ Mlčenlivý Stellan Skarsgård,užírající se vnitřním zármutkem je stejný jako jeho zamilovaný sněžný pluh: jde si za svým možná pomalu, ale vytrvale.Víc než o pomstu mu jde spíš o oddalování smutku. Prostě se na něco upne, aby nemusel myslet na synův zasněžený hrob. ____Snímek potěší vykreslením charakterů šéfů dvou mafiánských skupin. Ten norský boss je vážně šílenec, evidentně rozmazlené dítě s příšerným vkusem na zařízení interiéru. ____ Občas pobaví nějaký vtípek: "1389? Taková provokace!" říká člen srbského gangu nad tělem svého kolegy pověšeným na ceduli s tímto číslem. "Nebuď blbec," říká mu další Srb. "Norové o bitvě na Kosově poli nic nevědí. Prostě ho pověsili na značku nadmořské výšky." Ve filmu taky uvidíte všemožné druhy sněhu, vánic a chumelení. ____ Jen mi to chvílemi přišlo zdlouhavé a taky škoda, že hlavní hrdina uprostřed filmu na dlouho zmizel. (03.03.2016)

[SFF 2014, Sydney] Po revízii poznámok a ich podrobnejšom preskúmaní a takmer mesačnom zadumaní sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu. Už sa neviem dočkať ako to uvidím znovu a užijem si to konštruktívne vypĺňanie ukotveného (z hľadisky príčiny a následku), a pritom stále nevyspytateľného (čo do konkrétneho vyobrazenia) syžetu. Spoľahlivé dávkovanie informácii nadobúda podobu vzorca, stáva sa automatizovaným a postavám spolu s prostredím v ktorom sa realizujú sa dostáva opojnej syntézy prvkov revenge movie, socio-politickej satiry a úsporne plýnucej, až uhrančivej vyvraždovačky so signifikantným severským humorom. V jednotlivých pasážach si spomeniete na hocičo, od "Dirty Harryho", cez "In Bruges", až po "Fargo"; a práve z posledného zmieneného titulu si Hans vypožičiava základný stavebný kameň svojho snímku. Fargovský motív "when the situation goes wrong" rozohráva do polohy "when the daddy gets pissed off" a postupne túto osvedčenú šablónu obohacuje o vyššie uvedené aspekty. Nemá problém ani s komickým oglosovaním typicky (malo)meštiackych rasistických narážok, stretu mladej a starej generácie bossov podsvetia a napokon symbolickej nedotknuteľnosti puta medzi otcom a synom. K bravúrne zahraným charakterom sa vyjadrovať nebudem, to si treba vychutnať naživo, avšak fatalistický soundtrack zo strún elektrických gitár si Vás získa od prvých okamžikov a Molandova sebavedomosť a neúprosnosť v budovaní živelných a pozoruhodne žánrovo sa prelínajúcich sekvencií zaručene udrží Vašu pozornosť až do hutného finále. "Kraftidioten" (v anglickom preklade "Prize Idiot") predstavuje unikátny zážitok plný zatajeného dychu, nemého úžasu a škodoradostného smiechu. Vrelo odporúčam. (11.06.2014)