Vojáček
Le Petit Soldat
The Little Soldier
Le Petit Soldat
Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Maurice LerouxHrajú:
Michel Subor, Anna Karina, Jean-Luc Godard, Henri-Jacques Huet, Georges de Beauregard, Gilbert EdardObsahy(2)
Počas alžírskej vojny sa Ženeva stáva bojiskom, kde si na neutrálnej pôde vybavujú svoje účty rôzne tajné organizácie. Francúzsky dezertér Bruno má za úlohu zabiť arabského prostredníka, aby dokázal, že nie je dvojitým agentom. Stále však váha a pochybuje a pritom sníva o úteku do Brazílie s krásnou Veronikou. Aj ona však má svoje tajomstvá... (RTVS)
(viac)Recenzie (26)
Godardova filmová výpověď o alžírské válce a mučení na obou stranách, jenž lze považovat za hlavní témata. Ačkoliv se film odehrává ve špionážním prostředí, převážně se skládá z četných panoram města Ženevy, nebo se odehrává v interiéru bytu. Pozoruhodná černobílá kamera je k veškerému dění citlivá a jemná, ale přesto se nelze zbavit pocitu naivního vidění světa, do kterého Godard vkládá svůj osobitý úhel pohledu. Výslech o povaze kinematografie a mnoho narážek na jiná filmová díla, které uspokojí zasvěcené obecenstvo jenž sdílí podobný umělecký vkus a jsou schopni většině porozumět. "Fotografie je pravda. Kino, to je pravda 24 krát za sekundu." ()
Druhý Godardův celovečerák (i když uvedený později) mě rozhodně oslovil mnohem méně, než jsem čekal. Prakticky nijak nerozšířil svůj námět a zůstal tak docela čitelným, jednoduchým filmem. Trochu "ne dost". ()
S panem Godardem jsme si ani napotřetí příliš nesedli, a přestože téma je jiné, film mi až příliš připomínal U konce s dechem s Belmondem, jak typem hlavních hrdinů, tak způsobem vedení dialogů, ale částečně i dějem. Takže z nadějné látky se nakonec vyklubal slabší průměr, poněvadž i ty rádoby chytré fráze se člověku brzy oposlouchají. ()
Film byl natočen už v roce 1960 (je to tedy Godardův druhý celovečerní snímek), ale byl ve Francii po tři roky zakázán. Skvělá práce se zvukem, naprosto se nesnažící o obvyklou iluzi právě se dějící skutečnosti. ()
Silně přemudrovalé francouzské špionážně milostné drama, které se vleče, aby v posledních pěti minutách odehrálo lehce překvapivou pointu. ()
Snad nejsrozumitelnější Godardův film s množstvím hlubokých myšlenek. První půlka trochu nuda, ale druhá to plně vynahradí. Řekla bych, že na Vojáčka by se mohli s chutí podívat i zarytí odpůrci Godarda. ()
26 ročný "vojačik" proste žije naplno. Stretáva sa s krásnou babou, s ktorou vedú dialógy o umení a živote a možno sa aj milujú. Popritom má na starosti odstránenie istej nepohodlnej osoby, ale vždy mu do toho vpadne nejaký náhodný okoloidúci alebo cyklista a z vraždy nič nie je. Je to Francúz, ale užíva si krásy Ženevy a jej jazera. A keď ho mučia, tvári sa ako keby jeho obľúbený futbalový tím prehral zápas. No a do toho nás Godard obšťasňuje namiesto záberu a protizáberu divokými švenkami, až máte dojem, že sledujete vážne záber a protizáber. Finále je celkom divoké, ale množstvo deja (na ďalšiu cca polhodinku) je zhrnutého v audiokomentári hlavnej postavy. Pre tých, ktorí hľadajú niečo zrozumiteľnejšie od Ggodarda absolútne ideálne a pripomínajúce Na konci s dychom. Vojačik sa mi páčil asi o chlp viac. 70% ()
Vojačik je typický produkt šesťdesiatych rokov. Godard v ňom experimentuje s formou vyjadrenia, prezentuje vlastné videnie sveta, problémy necháva otvorené, vo výrazoch je pomerne chaotický a celým filmom prestupuje absencia zodpovednosti voči konečnému užívateľovi - divákovi. To je spoločné mnohým slávnym režisérom, ktorí sa dve hodiny "nimrajú" vo svojich pocitoch, démonoch a fóbiách, hrajú sa ako malé deti a divák sa buď zmieri s tým, že nič nepochopil alebo pristúpi na režisérovu hru a pokúsi sa interpretovať to, čo si interpretáciu ani nevyžaduje. Celkovo považujem Vojačika za inertný film, ktorý prejde mojou mysľou bez toho, aby zanechal nejakú stopu. ()
Syrový, nervydrásající snímek s uhrančivou atmosférou. ()
31. 7. 2013 - 2/3 filmu - 40% ()
Hodně silný snímek, který mě donutil k zamyšlení. Za nejvíc neuvěřitelné považuji to, že Gorad toto téma ukázal bez obalu světu již v roce 1963. Jaké jsou dnešní metody se nechci ani ptát. Film je nebezpečný tím, že Vám vezme další díl z porce ideálů a nahradí jej "vyššími zájmy". ()
"Je to obzvlášť náročné, není-li to vaše profese, několikrát se pokoušet zabít člověka. Je to jako nevydařená sebevražda." Těžký film o mladém zběhovi z armády, který se dostane do soukolí politických hrátek a boje o moc. ()
Godardův film, když byl ještě srozumitelný a divákům přístupný. ()
Odvážný film, nijak mě nepřekvapuje, že byl zakázán. Válka, nájemné vraždy, mučení, střety ideologií a rozhovory o umění - filmu. Přestože vyprávění a některé stylistické postupy jsou tradičně nekonvenční (autorův rukopis je znát), tak bych řekl, že se jedná o docela formálně umírněného a srozumitelného Godarda. Filmu není mnoho co vytknout. Mě osobně téma trochu míjelo (už kvůli tomu, že tomu konfliktu příliš nerozumím) a pacifismus si do hlavy vtloukat nemusím, ten už tam je. ;) ()
Prvních 20 minut bylo fajn, pak nastala strašná nuda (vlastně nejnudnější byly bůhvíproč scény s Veronikou - a teď to neberte špatně, ženská je to hezká, ale taky se jí kromě té krásy podařilo mě znudit), ale nakonec to pak přece jenom ušlo. Pár zajímavých myšlenek se tu objevilo a i když to koncepcí poněkud připomíná U konce s dechem, tak to až tak nudné nebylo. A jedna věc mi tu připomněla Alphaville. Jinak mi teda Vojáček připadá jako takový Godardův lepší průměr, sice se zajímavým tématem, ale nijak výrazně zpracovaným. 3* ()
Wow, tak tenhle film ve mně bude ještě pořádnou chvíli rezonovat!!! Takový zážitek jsem popravdě ani nečekal.. Ono se toho zpočátku ani tak moc neděje, postavy mluví tajuplně o věcech, která zprvu nedávají smysl, ale jak do sebe začne vše zapadat, dostává film na neuvěřitelné síle a dojde i na proslulé mrazení v zádech... O čem tedy Vojáček je? Hmmm... Možná o mučení, jak psychickém, tak fyzickém... Nebo o lidské nesvéprávnosti a manipulovatelnosti, nebo o smutně vykoupeném dospívání jednoho člověka, který byl zmaten nesmyslným světem okolo něj plným idejí a prázdných frází... Nebo je to prostě jen romantický příběh, vystřižený podle klasické tragédie (muž a žena z různých zemí, které spolu vedou tajnou válku - ten Shakespeare je snad všude)... Možná od všeho trošku, ale určitě je to veliký filmový zážitek, ke kterému se trochu hodí i ten již dnes trochu zpopularizovaný přípomen "noir"... TO F1 : Díky, kouknu, už je to dlouho, co sem to viděl naposledy :) ()
Vojáček je jízlivým podrážděním konformity. Jean-Luc Godard ve svém druhém dlouhometrážním snímku, kvůli politické cenzuře opožděném v uvedení na plátna, navazuje v mnohém na svůj debut. Ať je to subjektivismus, nebo nespočet poukazů, jež jsou hříčkami či analogiemi. Zvuk je od obrazu více oddělen a osamostatněn, následkem čehož je na první pohled dosažen větší odstup. Téma jest poměrně ambivalentní, dokonce nelze ani tvrdit, že by Godard stál na jedné z obou stran, byť však jistou dávku sympatie nezakrývá. Godard filmem naráží zejména na "Červenou ruku", teroristickou organizaci francouzské kontrašpionáže k odstranění příznivců alžírské nezávislosti, činnou zejména v tehdejším Západním Německu. Po natočení Vojáčka se francouzsko-alžírská situace vyostřila ještě více, když byla na počátku roku 1961 založena k obraně francouzské přítomnosti v Alžírsku tajná teroristická organizace extrémní pravice OAS, jež vzešla z francouzské armády, jejíž určitá část byla rozhořčena de Gaulleovými ústupky. A násilná (navíc v krutější podobě) potlačování sebeurčení pak mívají podobně násilné odpovědi (Červená ruka byla aktivní již od počátku padesátých let a příliš se nemazlila se svými cíli). Hrdinou je Bruno Forestier (Michel Subor), francouzský mladík v Ženevě s posláním a pochybnostmi. Mládí bývá dychtivé po dobrodružství, avšak každá nebezpečná hra má také své následky. Navíc, ze hry nelze jen tak vystoupit. Jde o příkladně ambivalentní postavu. Hlavní ženskou postavou je Veronica Dreyer (Anna Karina). Aneb nevinnost, za níž se skrývá možná láska, rovněž možné nebezpečí. Z dalších rolí: Brunovy kontakty a důslední prověřovatelé věrnosti Jacques (Henri-Jacques Huet) a Paul (Paul Beauvais), či ten výraznější z Brunových únosců z alžírské FLN (László Szabó). Vojáček je otiskem ambivalentní politické situace dané doby, neboť národům a subjektům sice byla dána příležitost k vlastní emancipaci, ale pouze v přísně omezené formě. Každý pohyb, každá změna totiž naráží na ochránce statutu quo. Alžírsko je francouzskou hanbou, na tom se již nic nezmění. Ambivalence jak má být, dějem, postavami i strukturou. Zajímavá myšlenka filmu zní: estetikou budoucnosti je etika. ()
To je asi najviac komunistický film zo západného sveta, aký som kedy videl. Snažil som sa v ňom politiku ignorovať, ale nedalo sa, ten záverečný monológ hlavného hrdinu bola taká zmes zbytočných žvástov, že filmu ubral tretiu hviezdu, ktorú som mu chcel dať za niekoľko zaujímavých scén. Inak film mohol byť radšej rozhlasovou hrou, obraz s textom málokedy súvisí, všetko podstatné z deja je len vyrozprávané. ()
Stín stíhá stín. ()
Nemohu si pomoct, ale děj je poměrně zmatečný. Snímek má velice zajímavé zpracování a jakési kouzlo - tvořené dlouhými dialogy a speciální špionážní atmosférou, ale mohl by být mnohem více působivý. Například scény mučení zde působí banálním až skoro směšným dojmem. I když se mi to líbilo, tak mi přijde, že být to trochu celistvější, bylo by to o mnoho lepší. ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Jean-Luc Godard
Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (viac)