The Crossing (Part 1)

Jsem ráda, že nejsem intelektuál a nemusím na filmech hledat chyby, abych pak mohla psát sáhodlouhé a chytré komentáře, protože rejža mi prostě nesahá ani po kotníky. Osobně by mi stačily hvězdy tři. Líbí, nic moc, nelíbí. A Crossing se mi prostě líbil, a když se mi něco líbí, tak chyby nehledám a je mi celkem šumák, kolik jich v tom či onom je. Tenhle film není jednoduchá záležitost a chvilku trvá, než divákovi začnou docházet souvislosti, a i když hlavně ze začátku působí trochu zmateně, tak prostě John Woo je typ režiséra, který tenhle typ vyprávění umí ukočírovat. A že jde o kombinaci slaďárny, války a neklidné druhé poloviny 40. let v Číně? Proč ne? Války bohužel byly jsou a budou. Stejně jako láska, která umí ovládnout lidská srdce kdekoliv a kdykoliv. (16.01.2016)

Člověk natěšený po Red Cliff chystající se na další Wooův velkofilm, tentokrát už z doby, kdy po sobě lidi opět střílí zbraněma. Jen co se v Číně porazí Japonci na konci 2. světové války, tak hned začne válka občanská, kdy Čankajškovi jednotky bojují proti postupujícím komunistům, které je vytlačují pomalu na Taiwan. Sledujeme osudy 3 párů, které se proplétají. Bohužel akce je zde jen na začátku a ke konci a není na Wooa až tak dbrá, mezi nimi je spíše romatická linka občas až z červené knihovny. Konec je utnutý a pokračuje se pak dalším díle, kde bude hlavní údálost potopení čínského "Titaniku" , parníku Taiping. 6/10 (25.02.2018)

Docela velké zklamání. Woo se v Číně těší celkem velké popularitě a tím pádem pro něj asi nemusel být problém sehnat patřičný kapitál, který je na snímku vidět. Avšak casting už je slabší i přes Kaneshirovu účast. Každopádně, na krystalicky čistý obraz jsme u asijských filmů zvyklý, na zajímavé úhly kamery a zpomalovačky také, ale i když se snímek snaží být tím "best", na My Way nebo Hrdiny války ani zdaleka nemá a to se netýká jen bojových scén, ale i příběhu a hlavně atmosféry. Zde je tak nějak vše jasné i pro člověka neznajícího Čínské dějiny. Nemohu si pomoci, ale přijde mi to stejně nedotažené jako svého času Kod Navajo. (05.03.2016)

Grandiozne sklamanie podobnych rozmerov ako bol korejsky My Way. Woo dostal k dispozicii obrovsky rozpocet a tak je vyprava giganticka a cele je to nadherne a prehladne nasnimane. Lenze je to prd platne, kedze to po cely cas pôsobi mrtvolne a nedokaze vyvolat ziadnu emociu. A to jak pri neskutocne natahovanej romantickej linii troch parov ale aj pri scenach z bojovej vravy. Chemiu v romantickych liniach medzi parmi nenajdete ani pod mikroskopom a ani herci nemaju, co hrat. A bojove sceny su sice technicky vymazlene, dokonale prehladne a aj krvave a napriek tomu pôsobia uplne chladne a pocit krutosti nevyvolaju ani na chvilu. Cely cas to su take pekne momentky z hnusnych udalosti. To sa tyka celeho filmu. Jeden pekny zaber strieda druhy este krajsi, ale je vam uplne ukradnute, co sa vo filme deje. Keby som si pustil finale Esmeraldy a obcas ho prerusil vylodovacou scenou z filmu Zachrante vojaka Ryana, tak bude vysledok ovela zabavnejsi. 4/10. (09.01.2016)

Je v tom holt všechno, co od filmu Johna Woo čekat: velkoryse pojaté bitevní sekvence, holubice, nadstandardní vztah dvou mužů (zde generála a jeho radisty), námluvy vyjádřené tancem, nadživotní charaktery (generál Lej), tryskající emoce a dokonale zvládnuté řemeslo. Že čeho je moc, toho je příliš? Dobře, ale srovnávat to s "cimrmanovskou" splácaninou My Way mi nepřijde úplně spravedlivé. (29.03.2016)