Bunkr hotelu Palace

Úvod pekne vtiahne diváka do svojich osídiel, po výtvarnej stránke nabudí na skvelý postapo a dá nádej, že sa budeme baviť. Možno trochu ináč, ale predsa len. Po premiestnení deja do titulného priestoru, film spadá do neidentifikovateľnej zmesi komédie, špionážneho thrilleru a sci-fi a pekne budovaný záujem zmyslov nás divákov, hádže do pisoáru. (18.02.2015)

Bunker Palace Hotel, film, jehož fikční svět vyvolává spoustu otázek, ale neodpovídá na žádné, a ne tak, že neodpovídá explicitně, ale nevypomáhá ani s jakýmikoliv náznaky, umožňující lépe pozorumět specifikům daného světa. Cílená snaha neinformovat jako by byla vůdčím principem, v tom by ostatně ležel i kámen úrazu ve srovnávání s orwellovským 1984. Film Enkiho Bilala není oproti Orwellovi vůbec explikativní a tam, kde Orwell vysvětluje zákonitosti totalitního světa, Bunker Palace Hotel jen nezúčastněně sleduje skupinku lidí před rozsáhlými změnami (revolucí?). Chybí v podstatě jakákoli souvztažnost – a to kauzální (co se vlastně (nahoře) děje a proč se tak děje) nebo časová (co se dělo předtím a proč to vedlo k této situaci). Vyprávění rovnou rezignuje na komunikativnost a možnost jej šířeji kontextualizovat. Snímek lze tak považovat za otevřené dílo, nezabývající se divákem, jinak řečeno nejdoucí mu vyprávěním naproti. Radikálně sevřený film vybízející k intepretacím o zákonitostech zobrazovaného světa. (26.04.2013)

Celková výstavba příběhu, mírně mimózní jednání postav, hra s jazykem, postupná zkáza bunkru i mezilidských vztahů je na velmi solidní úrovni. Zpočátku mi chybělo víc naznačit něco o odboji a něco více o Holmovi, abych byl stoprocentně spokojený. Ale SPOILER!!!!! když jsem uvědomil, co vlastně film naprosto nenápadně říká, že totiž jde o válku robotů proti lidem a vyhlazení i té nejmenší skupinky z řad vlády, která přežila, KONEC SPOILERU musel jsem zvednout i hodnocení. Ten film nemá chybu. (26.07.2010)

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. (06.05.2024)

Hutnej atmosférickej bizár. Divák se toho dozví tak málo, že i překvapivé rozuzlení, které pravděpodobně staví vše, co si divák o daném fikčním světě dosud myslel, na hlavu, člověka příliš moudrým neudělá. Každopádně je to film podnětný a dá se o něm následně dlouze uvažovat a rozebírat jej. Ale prim hraje ta atmosféra. Už opravdu dlouho jsem neviděl film s tak koncentrovanou atmosférou totálního zmaru, špíny, konce civilizace. Povinnost pro nemainstreamové fanoušky temných koutů kinematografie. (27.08.2013)