Bunkr hotelu Palace

Dosť bizarné, ale svojim spôsobom aj originálne a lákavé, a to z mnohých dôvodov. Jedným z nich je napríklad absencia akýchkoľvek prostriedkov a pomôcok potrebných na pochopenie hlavnej pointy, alebo aspoň k ucelenejšiemu pochopeniu postapo prostredia, v ktorom sa aktéri pohybujú. Nie je jasné čo je to presne za revolúciu, prečo, načo, začo, kedy.... jediné čo je jasné je prítomnosť akéhosi hnutia, ktoré bojuje proti súčasnej prehnitej vláde a veľmi zlý stav životného prostredia (hrozne kyslý dážď). Hlavu sa snaží zamotať aj mindfuckové zamiešanie kariet v podobe robotov, kde na to, kto je robot a kto nie, príde divák až na samotnom konci, to kvitujem. V rámci konca prišlo však jedno veľké sklamanie. Hlavným dôvodom je, že divákovi nebolo umožnené prísť celej veci na koreň, bez poznania obsahu tej správy, ktorú hlavná hrdinka dostala v bunkri, a ktorú mala predať ďalej to asi ani nie je možné. Avšak odhliadnuc od negatív má film jedno obrovské pozitívum - depresívnu atmosféru a prostredie, ktoré pocitovú stránku diváka môže ovplyvniť dosť nepríjemne. Ja mám niečo také veľmi rád, takže týmto mi film náramne ulahodil. 70/100 (01.04.2015)

Úvod pekne vtiahne diváka do svojich osídiel, po výtvarnej stránke nabudí na skvelý postapo a dá nádej, že sa budeme baviť. Možno trochu ináč, ale predsa len. Po premiestnení deja do titulného priestoru, film spadá do neidentifikovateľnej zmesi komédie, špionážneho thrilleru a sci-fi a pekne budovaný záujem zmyslov nás divákov, hádže do pisoáru. (18.02.2015)

Já musím dát plný kotel, protože tohle je jeden z nejtěžších filmů na pochopení, který jsem viděl. Aby to celé člověk lapil, je opravdu potřeba seriózně zapojit tu věc za očima, protože bez velké dávky přičinění nemá šanci pochopit do detailu, o čem vlastně celý film byl. Já sám si nejsem jistý, jestli moje interpretace je jediná možná. Jedná se o film z fiktivního totalitního státu, kde se zdá být revoluce proti vládní garnituře ve finální fázi. Papaláši se tedy odebéřou do podzemního luxusního komplexu, kde mají přečkat nejhorší chvíle. Celý úkryt i s jeho "zasekaným" personálem a režimem je velmi bizarní. Do komplexu se dostane taky mladá odbojářka, která se pokouší zjistit co nejvíce informací o Prezidentovi a hlavně získat "nějaký důkaz". Také je zde další odbojář, který se se změněným obličejem pokouší Prezidenta zabít. Není divu, že atmosféra zanedlouho zhoustne, což je částečnou vinou i podivné nepřítomnosti Prezidenta. Tu podporuje popudivá hudba, znepokojující zvuky a podivné úkony či chování postav. Dále už spoiler: Poté co se za sílícího vzdáleného rachotu situace promění z pohodičky na studenou díru v zemi, se do bunkru provrtá sofistikovanej železnej krtek s bombou, a všechny zabije. Zachrání se jen mladá odbojářka, kterou již odhalenou ve výtahu nahoru přivítá sám totalitní Prezidnent s tím, že starý svět právě skončil smrtí elity a že už buduje nový, lepší svět. Podstatná informace je však ta, že celá právě pohřbená elita byly Prezidentem dokonale sestrojení roboti, kteří vládli státu a lidem, o čemž chtěla hlavní hrdinka pravděpodobně celou dobu získat důkaz. Co nelze odhalit je fakt, zdali je sám Prezident perfektní autoritářský robot, tedy zdali robot nabízí příměří jen v podobě výměny figurín, nebo zdali je člověk, který se zmýlil ve využití robotů ve vrcholných postech státní moci. KS. Haluz jaká se jen tak nevidí! Doporučuju k poškrabání na hlavě! (02.10.2013)

Bizarní snímek odehrávající se v nedefinované minulosti/současnosti/budoucnosti, který ignoruje strougyho touhu po informacích o důvodech tristního stavu světa, ilustrovaného hned zpočátku na triviální předpovědi počasí, a místo toho ho nechává sledovat několik bývalých členů vlády, skrývajících se v postupně se rozpadajícím podzemním bunkru, kde čekají na příchod prezidenta. A tak strougy sleduje sofistikované opravy kazících se robotů ve stylu majznout ho po palici činkou, "rafinované" svádění do podzemí se infiltrované rebelky či do nikam se vytrácející rozmluvy postav, založené na událostech, které se evidentně staly v době ve filmu nezobrazené a nebohému strougymu tak mnohdy nedávající pražádný smysl. To vše pozvolným tempem směřuje ke konci, který následně celý film převrátí vynalézavě na hlavu a přesto se strougy nic významně předchozí události vysvětlující nedozví. A co následně udělá zmatený strougy? Nadšeně zatleská, udělí lepší 4* a zvolá:"Jen více podobných filmů, prosím!" (10.05.2011)

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. (06.05.2024)