Bunkr hotelu Palace

Orwellovské téma pro francouzsky. Z filmu srší atmosféra 1984 na sto honů... pardon framů, i když se jedná o jiné téma. Enki Bilal s česko-jugoslávskou krví dokazuje, že v malém prostředí s několika herci jde odehrát zajímavý příběh s "šokujícím" závěrem. Navíc nejen, že má režijní talent, ale literární a malířský. Další tvůrce, jehož uměleckou kariéru bude zajímavé sledovat. (20.12.2010)

Úvod pekne vtiahne diváka do svojich osídiel, po výtvarnej stránke nabudí na skvelý postapo a dá nádej, že sa budeme baviť. Možno trochu ináč, ale predsa len. Po premiestnení deja do titulného priestoru, film spadá do neidentifikovateľnej zmesi komédie, špionážneho thrilleru a sci-fi a pekne budovaný záujem zmyslov nás divákov, hádže do pisoáru. (18.02.2015)

Bunker Palace Hotel, film, jehož fikční svět vyvolává spoustu otázek, ale neodpovídá na žádné, a ne tak, že neodpovídá explicitně, ale nevypomáhá ani s jakýmikoliv náznaky, umožňující lépe pozorumět specifikům daného světa. Cílená snaha neinformovat jako by byla vůdčím principem, v tom by ostatně ležel i kámen úrazu ve srovnávání s orwellovským 1984. Film Enkiho Bilala není oproti Orwellovi vůbec explikativní a tam, kde Orwell vysvětluje zákonitosti totalitního světa, Bunker Palace Hotel jen nezúčastněně sleduje skupinku lidí před rozsáhlými změnami (revolucí?). Chybí v podstatě jakákoli souvztažnost – a to kauzální (co se vlastně (nahoře) děje a proč se tak děje) nebo časová (co se dělo předtím a proč to vedlo k této situaci). Vyprávění rovnou rezignuje na komunikativnost a možnost jej šířeji kontextualizovat. Snímek lze tak považovat za otevřené dílo, nezabývající se divákem, jinak řečeno nejdoucí mu vyprávěním naproti. Radikálně sevřený film vybízející k intepretacím o zákonitostech zobrazovaného světa. (26.04.2013)

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. (06.05.2024)

Dosť bizarné, ale svojim spôsobom aj originálne a lákavé, a to z mnohých dôvodov. Jedným z nich je napríklad absencia akýchkoľvek prostriedkov a pomôcok potrebných na pochopenie hlavnej pointy, alebo aspoň k ucelenejšiemu pochopeniu postapo prostredia, v ktorom sa aktéri pohybujú. Nie je jasné čo je to presne za revolúciu, prečo, načo, začo, kedy.... jediné čo je jasné je prítomnosť akéhosi hnutia, ktoré bojuje proti súčasnej prehnitej vláde a veľmi zlý stav životného prostredia (hrozne kyslý dážď). Hlavu sa snaží zamotať aj mindfuckové zamiešanie kariet v podobe robotov, kde na to, kto je robot a kto nie, príde divák až na samotnom konci, to kvitujem. V rámci konca prišlo však jedno veľké sklamanie. Hlavným dôvodom je, že divákovi nebolo umožnené prísť celej veci na koreň, bez poznania obsahu tej správy, ktorú hlavná hrdinka dostala v bunkri, a ktorú mala predať ďalej to asi ani nie je možné. Avšak odhliadnuc od negatív má film jedno obrovské pozitívum - depresívnu atmosféru a prostredie, ktoré pocitovú stránku diváka môže ovplyvniť dosť nepríjemne. Ja mám niečo také veľmi rád, takže týmto mi film náramne ulahodil. 70/100 (01.04.2015)