Bunkr hotelu Palace

Orwellovské téma pro francouzsky. Z filmu srší atmosféra 1984 na sto honů... pardon framů, i když se jedná o jiné téma. Enki Bilal s česko-jugoslávskou krví dokazuje, že v malém prostředí s několika herci jde odehrát zajímavý příběh s "šokujícím" závěrem. Navíc nejen, že má režijní talent, ale literární a malířský. Další tvůrce, jehož uměleckou kariéru bude zajímavé sledovat. (20.12.2010)

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/Carovy Delikatesy nebo Bessonův Poslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat. (06.05.2024)

Bunker Palace Hotel, film, jehož fikční svět vyvolává spoustu otázek, ale neodpovídá na žádné, a ne tak, že neodpovídá explicitně, ale nevypomáhá ani s jakýmikoliv náznaky, umožňující lépe pozorumět specifikům daného světa. Cílená snaha neinformovat jako by byla vůdčím principem, v tom by ostatně ležel i kámen úrazu ve srovnávání s orwellovským 1984. Film Enkiho Bilala není oproti Orwellovi vůbec explikativní a tam, kde Orwell vysvětluje zákonitosti totalitního světa, Bunker Palace Hotel jen nezúčastněně sleduje skupinku lidí před rozsáhlými změnami (revolucí?). Chybí v podstatě jakákoli souvztažnost – a to kauzální (co se vlastně (nahoře) děje a proč se tak děje) nebo časová (co se dělo předtím a proč to vedlo k této situaci). Vyprávění rovnou rezignuje na komunikativnost a možnost jej šířeji kontextualizovat. Snímek lze tak považovat za otevřené dílo, nezabývající se divákem, jinak řečeno nejdoucí mu vyprávěním naproti. Radikálně sevřený film vybízející k intepretacím o zákonitostech zobrazovaného světa. (26.04.2013)

Celková výstavba příběhu, mírně mimózní jednání postav, hra s jazykem, postupná zkáza bunkru i mezilidských vztahů je na velmi solidní úrovni. Zpočátku mi chybělo víc naznačit něco o odboji a něco více o Holmovi, abych byl stoprocentně spokojený. Ale SPOILER!!!!! když jsem uvědomil, co vlastně film naprosto nenápadně říká, že totiž jde o válku robotů proti lidem a vyhlazení i té nejmenší skupinky z řad vlády, která přežila, KONEC SPOILERU musel jsem zvednout i hodnocení. Ten film nemá chybu. (26.07.2010)

Já musím dát plný kotel, protože tohle je jeden z nejtěžších filmů na pochopení, který jsem viděl. Aby to celé člověk lapil, je opravdu potřeba seriózně zapojit tu věc za očima, protože bez velké dávky přičinění nemá šanci pochopit do detailu, o čem vlastně celý film byl. Já sám si nejsem jistý, jestli moje interpretace je jediná možná. Jedná se o film z fiktivního totalitního státu, kde se zdá být revoluce proti vládní garnituře ve finální fázi. Papaláši se tedy odebéřou do podzemního luxusního komplexu, kde mají přečkat nejhorší chvíle. Celý úkryt i s jeho "zasekaným" personálem a režimem je velmi bizarní. Do komplexu se dostane taky mladá odbojářka, která se pokouší zjistit co nejvíce informací o Prezidentovi a hlavně získat "nějaký důkaz". Také je zde další odbojář, který se se změněným obličejem pokouší Prezidenta zabít. Není divu, že atmosféra zanedlouho zhoustne, což je částečnou vinou i podivné nepřítomnosti Prezidenta. Tu podporuje popudivá hudba, znepokojující zvuky a podivné úkony či chování postav. Dále už spoiler: Poté co se za sílícího vzdáleného rachotu situace promění z pohodičky na studenou díru v zemi, se do bunkru provrtá sofistikovanej železnej krtek s bombou, a všechny zabije. Zachrání se jen mladá odbojářka, kterou již odhalenou ve výtahu nahoru přivítá sám totalitní Prezidnent s tím, že starý svět právě skončil smrtí elity a že už buduje nový, lepší svět. Podstatná informace je však ta, že celá právě pohřbená elita byly Prezidentem dokonale sestrojení roboti, kteří vládli státu a lidem, o čemž chtěla hlavní hrdinka pravděpodobně celou dobu získat důkaz. Co nelze odhalit je fakt, zdali je sám Prezident perfektní autoritářský robot, tedy zdali robot nabízí příměří jen v podobě výměny figurín, nebo zdali je člověk, který se zmýlil ve využití robotů ve vrcholných postech státní moci. KS. Haluz jaká se jen tak nevidí! Doporučuju k poškrabání na hlavě! (02.10.2013)