Cesta nádeje

Drsný farmář s poctivýma očima a vypracovaným, poněkud již zbytnělým tělem. To je hrdina Cesty naděje, který se vydá čtyři roky po konci první světové války z Austrálie do Turecka, aby na dobrodružné pouti nalezl hroby svých synů padlých v bitvě u Gallipoli. Když se spojí stručný obsah s téměř westernovými obrázky, čekal jsem něco na způsob dobrodružné výpravy Divokým Kurdistánem. (26.05.2020)

Škoda, že Russell Crowe není jasnozřivý jako jeho Joshua, byl by zavčasu zvěděl, že přes režii cesta naděje nevede a nemusel tak vzniknout snímek... inu, takový jalový, jakož i sám výkon v sebeobsazení, budící zdání poznávacího exotického výletu po válečných bojištích, spojeného s milostným pomrkáváním na krásnou muslimku spíš, než zoufalého se vyrovnávání s těžkými rodinnými ztrátami. Nuda a nezúčastněnost se pod líbivě zbarveným osmanským nebem zasnoubily s klišé a kýčem... Příště bych prubla ještě věštbu z kávové sedliny, Russelle. A tu kávu bez cukru, prosím. (21.05.2015)

Russel Crowe sa na staré kolená postavil aj za kameru a naservíroval „vojnovú drámu“, ktorá sa síce tvári veľkolepo, ale skôr než vojnovou drámou je gýčovitou romantickou rozprávkou o austrálskom farmárovi, ktorý sa vydá hľadať svojich troch synov, ktorí padli kdesi v bitke počas prvej svetovej vojny. Nie každý je však druhý Eastwood a tak je výsledok značne rozpačitý. To, že je film skôr komorným príbehom než tou vojnovou drámou by nebol najmenší problém. Problém je ten, že samotný Russel Crowe nemal jednoznačnú víziu čo chce vlastne natočiť a tak film pôsobí, že sám nevie do akého žánru chce nakoniec spadať. Osudová dráma sa tak skoro mení na naivnú romancu s dosť zvláštne použitými flashbackmi do minulosti na fronte. Po príbehovej stránke však ani v jednom momente neprekvapí a od začiatku ide po osi čírej predvídateľnosti. Neviem, či je to chyba knižnej predlohy alebo scenára, prípadne obidvoch, ale samotný príbeh nie je nijako nosný a scenár plný len tých najobohranejších dramatických klišé. Navyše natočené bez nápadu, bez skutočne silnej emócie alebo jedinej vypätej scény. Podporené nezaujímavým televíznym lookom, kde je jednoducho vidieť značné podfinancovanie a nepomohla tomu ani kamera Andrewa Lesnieho (kameraman Pána Prsteňov alebo Hobbita), ktorý musí v mnohých scénach len improvizovať, aby nepôsobili veľmi lacno (viď napríklad piesočná búrka v úvode) a nemôže si dovoliť ani žiadne veľkolepejšie zábery na tureckú prírodu. Po hereckej stránke prekvapivo veľmi slušné, Russel Crowe je herecká istota, no aj taká Olga Kurylenko alebo Jai Courtney dokazujú, že vedie podať charakterné výkony. Akurát sa tu pohybujú v gýčovitej, naivnej story plnej klišé a zbytočne presladených scén (v podstate všetky návraty do hotela), ktorá nijako nestrhne a po chvíli už ani nebaví. Síce som sa tešil, ale nakoniec musím konštatovať, že Russel Crowe sa vo svojom režijnom debute nijako nepredviedol a natočil len priemernú, nezaujímavú rutinu, ktorá síce ničím neurazí, ale ani absolútne ničím nezaujme. Snáď nabudúce, Russel! CELKOVO: 2,5* (5/10) (03.04.2015)

Možná je to z velké části jen špatným scénářem, ale Russell Crowe na postu režiséra nijak nezazářil. Přiitom kdyby skončil v první polovině nalezením prvních dvou mladých Connorovic bratrů, mohl to být hit. Do té doby ještě totiž nestihne tak šíleně začít otravovat otravný turecký spratek, ani žíly trhající romantika s ještě otravnější Olgou, a dokonce ani slepá umíněnost hlavní postavy. Právě její hledání spolu s nervy drásajícími flashbacky do zákopové války otevře prostor pro asi nejzajímavější vojenskou jednotku, kterou jsem ve filmu viděl, a pokud by příběh rámoval pouze aktivitu této Imperial War Graves Unit, nebylo by si na co stěžovat. Jenže události, které následují, vyústily ve stav, kdy jsem byl jen takhle daleko od mrštění ovladače po televizi. Křečovité romantické pasáže, montáže, ze kterých málem krvácí oči i uši, fightin' around the world, jeho australská osvěta barbarských turků kriketem, nikam nevedoucí zápletka s tureckým nacionalistickým bojem proti okupantům a sluníčkový závěr mě postupně doháněly ke stále větší nepřítečnosti. Druhá hodinka tohoto filmu tak setřela všechny mé dlouholeté (a do té doby úspěšné) snahy ne-nenávidět Crowea, a nedokážu si představit, čím by mě ještě dokázal přesvdčit si tento sysifovský úděl někdy znovu zopakovat. (19.04.2015)

Jo, Maximovi to jde i za kamerou. Slušná řemeslná práce, která sice ve druhá polovině nabízí spíše červenou knihovnu než poválečné drama, ale i přesto nabízí povedený režijní debut, v němž umí Crowe dostat výtečné výkony nejen z tureckých no nameů, ale také z mé neoblíbené Olgy Kurylenko. A to už se přeci jen musí ocenit. (18.04.2015)