Hosť

Nowhere to Run potkává Univerzálního vojáka v doprovodu Carpenterových vydlabaných dýní.. Wingardovo uvědomělé disco béčko si bezpochyby užijete, nicméně dám vám jednu radu. Až se objeví člen tajné vládní organizace s očima vypoulenýma jako by nebyl pět dní na velké, našmátrejte na vlastním mozku vypínač a zhasněte. Už jej nebudete potřebovat.. Tenhle očividný autorský záměr mě malinko rozhodil, ale kdo je zvyklý dívat se „po tmě“, ten bude vrnět brakovým blahem. Tak jako já u stylově napsaného i natočeného barfightu „Strýček z armády vs. fotbalové gumy“.. (28.04.2015)

Dokonalý béčko. Vlastně se mi až skoro chce napsat něco jako "brakový Drive", se kterým má The Guest společného charismatického hrdinu, jenž nemá pro kladivo daleko, a výborný náladotvorný soundtrack. Dějově jako kdyby The Guest vypadl z akčního video filmu čtvrté cenové skupiny, ale nevadí - vždycky, když je to blbé, tak si to je toho samo vědomo. Postava černošského vojenského policisty s vypoulenýma očima je zábavná už jen tím, že se objeví na scéně. A právě slovo zábava je pro tento film asi nejvíc výstižné. Mimochodem po dlouhé době film, který mě donutil si hned po zhlédnutí několikrát zopakovat jeho finále. Od zapnutí CD přehrávače je to skvělé splynutí obrazu, hudby, barev. Jak mě loni mírně zklamalo Youre Next, tak mě The Guest potěšil. (14.11.2014)

"Nikdo z venčí nesmí vědět, že subjekt je pořád aktivní." Vojenské experimenty nám již přinesly soustu skvělých výsledků - aspartam, nervový plyn, jadernou bombu a nyní usměvavého sympaťáka Davida. Je to hodný kluk, takže jestli mi svým úmrtím šéf uvolní pracovní pozici, šikanující spolužáci schytají zásah chilli papričkami a feťáci se spravedlivě rozdělí na mrtvoly a obviněné z vraždy, tak já stojím za Davidem. Poskytnu mu alibi a nikdy se nebudu ptát po jeho skutečné identitě. Jenže rodina Petersenových to takhle jednoduše neviděla a to je škoda. Pro mne v tu chvíli nastal problém, protože nerad měním dres uprostřed zápasu a tak já jsem odhodlaně stál na straně Davida od startu až k restartu. Takový rodinný přítel se zkrátka moc často nepotkává. (25.04.2016)

Universal Soldier meets Drive meets Halloween. Adam Wingard ma baví čoraz viac a profiluje sa ako veľmi zručný thrillerový/hororový režisér, ktorý sa navyše neberie vážne a jeho réžia je tak veľmi odľahčená, ale zato dostatočne zručná. Už predošlý počin slasher You're Next bol veľmi príjemným prekvapením a úplne rovnako je na tom aj The Guest, ktorý je jemne sexy, freaky a zároveň správne trashy. Síce jednoduchučký, b-éčkový thriller, v závere až slasher, ale zato správnou mierou prepálený. Je vidieť, že Wingard má v obľube staršiu hororovú tvorbu 70. a 80. rokov a hlavne počas záverečného zúčtovania priam nostalgicky vzdáva poctu klasikám ako napríklad prvý Halloween, počas ktorého niekoľko momentov doslovne pripomenie Carpentera (nesmrteľný vrah, úplne posledný záber filmu ...). Napriek tomu The Guest nepôsobí vyslovene oldschool, ale vďaka zvolenej elektronickej hudbe aj dostatočne moderne. Práve pulzujúcim hudobným doprovodom, charizmatickým hrdinom a rovnako pestrofarebne ladeným plagátom pripomenie Drive s Goslingom (tu však všetka podobnosť s Refnovým majsterštykom končí, takže rozhodne neočakávať nič viac), následným smerovaním deja o nezničiteľnom vojakovi zase Universal Soldier. Celá tá zápletka je síce jedno veľké klišé, ale film si je toho veľmi dobre vedomý a preto sa neberie vážne a túto „podradnosť“ využíva vo svoj prospech. V podstate veľmi podobne ako v You're Next, ktorý si taktiež bral za predobraz rôzne slasherové braky. Atmosféru sa darí budovať od prvého momentu, napätie vzrastá každou minútou, je to dostatočne nepredvídateľné (z thrilleru sa mení v trištvrte stopáže na akčný film až v závere na čistokrvný slasher), nekompromisné (rýchlo umierajú aj tie postavy u ktorých sa to nečaká) a vyslovene sklamáva až záver v školskom labyrinte, ktorý je natočený v porovnaní s predošlou Wingardovou tvorbou dosť rutinne. Chápem tú štylizáciu akoby do 70. rokov, ale vraždy nie sú nijako nápadité, s prostredím labyrintu sa nijako zvlášť nepracuje a celý ten záverečný masaker je nakoniec len takou staromódnou pošťuchovačkou, než intenzívnym vyvrcholením. Po predošlých minútach to dosť zamrzí a mierne kazí celkový dojem z filmu. Taktiež by som uvítal aj pár minút stopáže navyše, pretože niektoré scény kazil pomerne zbrklý strih. Nič to však nemení na tom, že je to výživné thrillerové béčko plnohodnotne hrdé a priznávajúce svoj pôvod. Čo viac od toho chcieť? Z niečoho podobného môže štýlovú jazdu urobiť snáď len Wingard ... a Dan Stevensovi čo najviac podobných úloh do budúcna, ten chlap má „gule“! Vo výsledku tak rovnaká spokojnosť ako s You're Next. CELKOVO: 3,5* (7/10) (12.12.2014)

// Fuck it... jakmile film končí se slovy "what the fuck" tak většinou musím napálit 5/5 a to platí i v tomhle případě. I'm sorry Mrs. Peterson, I really am. Ale David byl prostě awesome (nogay) a ten soundtrack... jasně, jasně. Přímočaré a banální, proto jsem začal těmi dvěma slůvky. Berte nebo nechte bejt, každopádně já si Hosta domů díky soundtracku určitě ještě někdy pozvu, ostatní by měli taky. (05.01.2015)