Dva dni, jedna noc

Belgický sociální realismus? S tím na mě nechoďte. Nic tak manipulativního jsem dlouho neviděla. Dardennovi si ve své cestě za prožitkem ani nevšimli toho, že pokus o sebevraždu nemůžou odbít jedním vypláchnutím žaludku a tím mít tu kapitolu odepsanou. Falešné, naivní a chce se mi říct i hloupé dílko. Rádoby se snaží vzbudit zájem a emoce, festivalový divák je nadšen, někteří jen proto, že věří tomu, že pravda je zda daná ušmudlanou Marion Cotillard (v nesmyslné logice "herečka, která hraje učesaná, není pravdivá" a vice versa). (14.02.2024)

Najnovší film Dardenneoviec bráchov mi pripomenul futbalový zápas. Hral sa na dva polčasy, máme tu dva vyrovnané týmy, polčas končí nerozhodne, druhý polčas toho moc nerieši a tak sa musí rozhodovať v penaltách. Padne zopár žltých kariet po zákerných fauloch a bude sa odnášať aj na nosidlách. Len škoda, že vo filme je táto schéma predvídateľná a výsledok tak nejak dramaturgicky tušíme. No a treba ignorovať fakt, že východzia situácia príliš nedáva zmysel, treba to brať tak, že sa tak skrátka niekto rozhodol. Za štyri s odretými ušami. (14.03.2015)

Tohle se do mě dostalo z neskutečnou silou. Drtivá většina lidí má svou existenci založenou na přijmu ze zaměstnání, já samozřejmě nejsem vyjímkou a proto jsem neměl žádný problém vžít se do situace hlavní hrdinky, ale i těch lidí u kterých zvonila a pak už to šlo se mnou jak po másle, protože ty dva dny a jedno noc jsem s Marion prožil opravdu hodně intenzivně. Měl jsem to ulehčený nejen díky skvěle zpracovanému scénaři, ale i oscarovýmu výkonu Marion, ta holka je prostě nadpozemská bohyně. (09.10.2014)

Klišé na klišé. Cotillard neuvěřitelně přehrává a téma je fakt o ničem: holka (s manželem, dvěma dětmi a hypotékou), kterou už jednou vyhodili z práce, a má z toho psychické problémy a hroutí se, čelí dalšímu vyhazovu. V pondělí se bude znovu hlasovat, jestli prémie, nebo jeden z kola ven, a ona má víkend, aby přesvědčila většinu hlasujících, že prémie nechcou. Nepodaří se jí to, ale odchází posílena a nehroutí se. Sorry, ale prošel jsem několik zaměstnání, a tohle je... prostě to probíhá všechno jinak. Kdyby to vzniklo někdy ve 30. letech, tak to možná pochopím, to byla celosvětová krize, ale v roce 2014? Kdy de facto na pružných změnách zaměstnání je založen trh? Ale no tak. (02.04.2020)

Škoda, že to není stejně tak dobře dohrané, jako je to rozehrané (a to i navzdory za vlasy přitaženému výchozímu bodu). Jenže vše co je na první půli navzdory tématu nemelodramatické, věrohodně ukotvené v realitě a naturalistické z ranku "ač tohle či tamto rozhodnutí (ne)schvaluji, tak plně chápu, proč se k němu ta která postava odhodlala a jak k němu došla", tak je druhá polovina srážená faktem, že postavy se mnohdy stávají spíše loutkami, které jsou vedeny skrze přes koleno lámaná "filmová" rozhodnutí, která šustí papírem až uši zaléhají. Ostatně i půda pro finální rozhodnutí se začně připravovat až na poslední chvíli a nikoli v průběhu celé stopáže. A nic z toho by nutně nemusel být až takový problém (přeci jen je to stále působivě podané i obdivuhodně odehrané; a není to jen o strhané Marion), kdyby však právě tyto aspekty nebyly zcela proti tomu, o co se to do té doby více než úspěšně snaží. (17.11.2014)