Zlodejka kníh

Jakkoliv to pojednává o těžké době, která krutě zasáhla miliony životů, a jakkoliv vážně se o blížícím počátku války na plátně mluví, ve finále nám z rovnice vypadne pozitivní kousek plný dojemných momentů o síle lidskosti a psaného slova. Nic víc, nic míň. Myslím to tak, že ta nálož tragična nikdy nejde skutečně na krev. Když se s čistou hlavou ohlédnu zpět, Zlodějka knih je schématická a bohužel i plochá podívaná, která se bere nesmírně vážně a má nespočet utahaných pasáží. Jsem přesvědčený, že si život uprostřed nacistického Německa zasloužil větší péči. Podivná je v téhle dražší televizní adaptaci i angličtina se zřetelným německým přízvukem. Moc jsem se ve smyslu neorientoval. Kameraman Florian Ballhaus (syn renomovaného Michaela Ballhause – Mafiáni, Spáči, Gangy New Yorku) předkládá patřičnou výpravnost, John Williams zase křehkou hudbu, která se musí líbit. Herecky přichází kromě dětských herců kvalita hlavně s Geoffreym Rushem a Emily Watson. On má srdce na dlani, ona hroší kůži. Ale zase jen na oko. Její tvrdá slupka stejně jako u samotného filmu není opravdová. (14.02.2014)

,,Každý jednou zemře, nikdo nemůře žít věčně. Až to přijde, nepanikařte. Nezdá se totiž, že by to nějak pomáhalo.... '' --- No, tohle byl nádherný zážitek. Hlavní zásluhu za to vše má bezpochyby ústřední trio, kterým je dívenka Liesel a její adoptivní otec a matka. Samozřejmě nejvíce vyčnívá svoji laskavou rolí australák Geoffrey Rush. On je hercem těžce charakterních rolí a dává s je nekutečným přehledem. Někdo jej zná možná jen díky Králově řeči, ale vzpomeňte třeba australský Swimming (2003). Film začíná netradičněa to zcela. Vypravěčem a průvodcem filmu je totiž sama Smrt respektive on Smrt. Knihu jsem nečetl, ale i tak jsem měl z filmu neskutečný požitek. Celé to bylo kouzelně malebné, teplo té rodiny sálalo skrze obrazovku. Velmi tomu napomáhala úžasná hudba a vizuální zpracování. Sophie byla jak panenka, prostě do filmu sedla. Vždycky jsem hájil nálety RAF na německá města a bránil ,,bombarďáka'' Sira Harrise, kterého hlavně po válce obviňovali z barbarství a terorismu. Němce jsem odsuzoval dle kolektivní viny, kde obžaloba byla jasná - volili a podporovali Hitlera (buď přímo) a nebo se mu dostatečně nevzepřeli. U filmu jsem si uvědomil, že jistě bylo více takových rodin v jaké bydlela Liesel, které se chovali lidsky v každé době ,,protože je to lidské''. A také poprvé snad jsem byl naštvaný na hochy v tmavě modrých battledreseech, zabalených do elektricky vyhřívaných beránků, kteří tam někde nahoře v Halifaxu, Stirlingu či Lancasteru udělali ten kiks, že pro odhoz pum zvolili Nebeskou strasse. Parádní záležitost, nutno vidět ! Dávám 5 knih z knihovny syna burgemaistera. * * * * * (10.08.2015)

Je jedna vec, ktorú automaticky vyžadujem od každej adaptácie knižnej predlohy, nech ide rozprávku bratov Grimmovcov alebo Joyceov Ulysses. Očakávam, že predo mnou zo stránok románu vyvstane živý, uveriteľný svet s postavami, ktoré dýchajú a cítia, miestami, ktoré majú svoju charakteristickú vôňu a atmosféru. V prípade Die Bücherdiebin bola takmer dokonalým priestorom na zostrojenie tohto organizmu ulica, v ktorej malá Sophie trávi časť svojho detstva, rozvíja kamarátstva a prežíva dobrodružstvá v tieni doby. Napriek tomu necháva Brian Percival túto príležitosť nevysvetliteľne ležať bokom a svoj "príbeh", tvorený drobnými epizódkami rozpráva natoľko plocho, priamočiaro a nekonfliktne, až mu napokon zostáva len rozprávka bez emócií a priebežného klimaxu. Tragický záver preto pôsobí nemiestne, ako vytrhnutý z kontextu predchádzajúceho diania, a línia s rozprávaním príbehov prosto nefunguje. Prvá hviezda za kameru a citlivú prácu s farbami a priestorom, druhá za dobre zvolených predstaviteľov ústrednej trojice, ktorí svoje postavy aspoň trochu poľudštili. 45% (15.02.2015)

Tři a půl hvězdy, film s velkým srdcem, hezkým příběhem, pohledem trošku jiným na Němce, kteří nesouhlasili s Hitlerem a kteří žili nebo spíše přežívali v bídě. Film mě dokázal v některých scénách dojmout, ale v některých jsem měl bohužel pocit, že se dívám na pohádku pro děti, proto také ne hvězdy čtyři. (04.05.2014)

Čo pritiahne diváka je príbeh Liesel(Sophie Nélisse),alebo skôr hl.predstaviteľka,ktorá ju stelesňuje,chýry,ktoré sa šírili široko ďaleko sú pravdivé:je sympatická,pôvabná,môže mať kľudne pred sebou sľubnú hereckú kariéru. Manželia Geoffrey a Emily sú obetaví,keď sa schyluje ku konfliktu,tak pomôžu jednému židovskému mladíkovi,kde si s ním Liesel začína rozumieť pomocou slov a začína písať svoj príbeh v „nehostinných časoch...” Čo by som vytkol je nemecká angličtina,ktorá pôsobí občas komicky.Pôsobí to rozprávkovo,ale uveriteľne. Hudba Johna Williamsa vťahuje do príbehu. Tvorcovia sa snažili,čo im sily stačili,a tak vzniká zaujímavé dianie,ktoré neurazí,ale ani nenadchne. (23.01.2014)