Popoluška

„Levanduľa dilly dilly dvojfarebná, milujem ťa dilly dilly ty miluj mňa.“ Wallander to dal (na rozdiel od Jacka Ryana). Je to hravé, smutné, veselé, pôsobivé, strhujúce, zábavné, originálne a osviežujúce, trikové i komorné, veľkolepé i civilné. Macocha a jej dve dcéry pijú krv (čo je pochvala, ale aj tak neznášam Cate Blanchett), princ s Popoluškou sú pôvabní a milí, ich rodičia hodní morálneho vzoru, zvieratká si zamilujete a Nonso Anozie (Zoo) by mal vytrvalo robiť všetko pre to, aby získal povesť jedného z najsympatickejších hercov Hollywoodu (táto poloha mu sedí viac, ako záporné kreácie á la Jack Ryan). Občas sa to Kennethovi jemne rozkotúľa (niektorým ľudským a zvieracím postavám by som na jeho mieste dal lepšie konce a na niektoré, ako je sudička v podaní Heleny Bonham Carter, o ktorej som si myslel, že je Reese Witherspoon, dokonca úplne zabudne), ale čert to ber, je to super. Buďte statoční a láskaví alebo to aspoň skúste. (28.11.2016)

Nikde žádnej perníček, co říká vyliž mi polevu, ani oslík, co vyřvává, že tohle křoví vypadá jak Halina Pawlowská? Žádná závěrečná mega CGI bitva s obživlýma stromama, kterým by velela zlá macecha Cate Blanchett? Žádnej popkulturní odkaz na Kate Middleton, dokonce ani na Kim Kardashian? Hrozný, co se to dneska s těma pohádkama děje! Ten Disney se v tom hrobě musí fakt neotáčet... Pokud se říká, že se pohádky věčným převyprávěním mění a aktualizují, tak Branaghovo "bylo, nebylo" to úplně popírá. Je především stoprocentním návratem k disneyovským kořenům a bezelstně romantickým a naivně prosluněným opakem všech těch potemnělých či sebeironických pohádkových dekonstrukcí. V Into the Woods macecha svým dcerám usekne palce a paty, aby se vešly do ztraceného střevíčku, tady se jim ty nohy do skleněné manolky prostě jen nevejdou. Nová Popelka je taková pohádková konzerva, nezkažená ve všech smyslech slova a nutící díváka se furt připitoměle usmívat. Ale pozor - přes to všechno včerejší není hlavní postava včerejší: rozhodně pasivně nečeká na záchranu princem a dokáže si i pořádně dupnout. Tak díky, Branaghu, na chvíli jsem na tu Droběnu zapomněl. 70% (13.03.2015)

Troufám si tvrdit že tohle je nejkrásnější hraná pohádka, která se urodila od Hvězdného prachu. Opravdu se mi moc ulevilo že Popelka neprošla jakoukoliv přehnanou modernizací. Neobjevily se v ní žádné pop-kulturní odkazy, přeformulovávání příběhu nebo se z ní nestala CGI velkolepá fantasy. Kenneth Branagh ji pojal jako jednu z odlehčenějších Shakespearovských her, a dobře udělal. Scénárista správně použil přirozené a svěží dialogy, vystačil si s notoricky známým příběhem, ke kterému nic extra nepřidával, nic neubíral, jen jej párkrát s citem rozvinul. Svojí fenomenální hudbou, dost podpořil už tak magickou atmosféru Patrick Doyle. Sandy Powell která je zodpovědná za Popelčiny nádherně modré šaty a autor výpravy Dante Ferretti si dost hlasitě řekli o další Oscary. Kapitolou samou pro sebe je plesová scéna, kdy jsem si doslova užívala když Lili rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. Casting se také povedl: počínaje krásnou a nevinnou Lili James, udatným a čestným princem Richardem Maddenem nebo fenomenálně-teatrání macechou Cate Blanchett. Branaghova Popelka je klasická, majestátně natočená, v té nejnaivnější, ale nejryzejší podobě vzdává hold svému předobrazu, takhle mají vypadat pohádky. 80 % (21.10.2015)

Základom patričného užitia si novej verzie klasickej rozprávky v našich končinách bude asi najmä odolanie porovnávania s našou najslávnejšou adaptáciou. Alebo pre niekoho zase bude porovnávanie predstavovať veľké potešenie, napríklad pre mňa. Okrem tejto zábavky potešilo Branaghovo oko, je vidno, že na kostýmoch a kulisách mu skutočne záleží. Lily James nie je klasická kráska, čo je asi dobre, pretože princa a okolie ohuruje najmä svojou čistou povahou a nehou. No a macocha Cate Blanchet sa stáva plastickejšou postavou, ako sme zvyknutí a jej motivácie, či skôr životná frustrácia stojí za zamyslenie. Možno tu Branagh mohol zájsť v psychologizácii ešte ďalej. (18.11.2017)

Elka, nad tím jménem jsem se nemohla nezhrozit. Rovněž jsem ve filmu musela chtě nechtě skousnout, patrně po americku povinné, obsazení černochů, asiatů, mexičanů a jiných národnostních menšin. Zřejmě by jinak štáb zažalovali za rasovou diskriminaci neboco. Proč, proboha?? Copak se vyskytují v knize? ... Pokud tohle pominu, tak pak musím jen chválit. PopElka byla skutečně krásná a princ také. Cate, moje oblíbená elfka, byla v roli macechy úžasná! Nejde to popsat, to se musí prostě vidět. A taky mi bylo zcela jasné, komu v ruce chyběla čarodějnická hůlka. Helenka, jako kouzelná kmotra vidlička ... pardon, víla kmotřička, si to čarování viditelně užila a oprášila bradavická zaklínadla. Musím uznat, že ta její kouzla byla vskutku podivuhodná - myšky, ještěrky, houser, dýně, šaty, střevíčky, no však to známe. Ve filmu jsem si dál vychutnala překrásné interiéry i exteriéry, kameru, kostýmy a určitě zajímavý hudební doprovod. Přestože se zde vyskytlo na můj vkus více smutných událostí, než bylo nutné a málo humoru, musím říct, že tahle verze pohádkové Popelky je vcelku povedená. (22.03.2015)