Mr. Turner

Neznala jsem ho ... J. M. W. Turnera - malíře, který proměnlivé tváři světa propůjčoval své umělecké vize a spolu s tím i dotek nesmrtelnosti ... neboť obyčejně právě jen on a jemu podobní dohlédnou až někam daleko za obzor, ohraničený prostým vnímáním reality, v níž žijeme my ostatní. Jakoby vyprávění vedla jeho ruka ... a dávala zdánlivému chaosu velice osobitou kompozici a malebným scenériím další, netušený rozměr. Snad byl podobný svým obrazům ... introvert, který všechny bouře svého života promítl na plátno ... podivín, který se striktně odstřihl od nevyhovujícího manželství ... a přitom celým svým srdcem toužil po spřízněné duši - aby se vymanil ze samoty, kam ho uvrhla jeho uzavřená povaha a určitá těžkopádnost v komunikaci. Vyprávění ho zastihlo až na sklonku života - což je možná trochu škoda, nicméně možná i díky tomu je jeho atmosféra nezaměnitelná ... zádumčivá až trochu zatrpklá, poznamenaná neurčitým smutkem, ne nepodobným pošmournému, mraky obtěžkanému dni, kdy se vám budoucnost nejeví zrovna v těch nejrůžovějších barvách. (02.07.2019)

Přiznám se, že jsem Turnera ani na druhý pokus nedokázal dorazit do konce, proto se zdržím hodnocení. V první řadě mě neskutečně iritoval Spallův herecký přednes (možná kdyby se Timothy soustředil spíš na vnitřní projev než na doslovné pitvoření se a chroptění, tak by Turnerovi prokázal větší službu), v druhé řadě celé to komorní, neduživé lehce senilní pojetí mi nedělalo vůbec dobře, zvlášť při představě, že film by měl být občas i zábava a hlavně, že jde o životopisné drama pravděpodobně nejznámnějšího britského malíře, který byl počat v romantické době pohádkových frigat a bílých napnutých plachet, zatímco svět opouštěl v časech parních strojů. Fascinace novými objevy a vynálezy, stejně tak jako konfrontace přírodních živlů a pokroku byly aspekty celkem zásadní v celém jeho životě i tvorbě. To, že se jich film prakticky vůbec nedotýká si lze asi nejjednodušeji vysvětlit nedostatkem finančních prostředků. Tím nechci říct, že bych nutně vyžadoval výpravné monstrum typu Amadea (ačkoli by to bylo příjemné). Jen něco odvážnějšího, myšlenkou i provedením více Turnerovského pro publikum co nebaví sledovat 2 a půl hodinovou vypalichanou artovou konverzačku. (15.02.2015)

75-80% ... Film mapujúci život maliara J.M.W. Turnera a jeho svojský charakter. Vynikajúci Timothy Spall v hlavnej úlohe. Vizuálne krásne - či už hovorím o kostýmoch, interiéroch a exteriéroch. A aj Turner krásne maľúval, takže aj obrazy boli nádherné :) Avšak poněkud melancholické to bolo. Asi tak trochu zodpovedajúce jeho životu. (02.03.2015)

Mike Leigh si pro svůj portrét Williama Turnera nastavil velmi úzké mantinely, ale mezi nimi se pohybuje naprosto jistě a suverenně. Turnerův všední - mohdy až banální - život zobrazuje s pochopením, citem i nadhledem. Každý záběr je promyšlený, propracovaný a pečlivě začleněný do výsledné kompozice, která se jmenuje "Turner". Navíc "objevil" a natočil skutečné turnerovské krajiny, které mají barevnou i kompoziční kvalitu jeho obrazů. (10.10.2015)

Nečekaně strhující tělesný portrét skvělého britského malíře, jednoho ze skutečně vidomých. Mezi trsy anekdot, situujících výtvarníka v jeho generaci, v pluku zručných akademiků řečnících týmiž tahy, tvary a barvami, se zvláště silně nasvěcují okamžiky, v nichž se tvůrce vyslovuje, a tyto chvíle, podepřené jinými fyzickými výkony – chůzí, stisky, pláčem, doteky – a silnou vnímavou kamerou, patří k těm nejsilnějším. Slova ustupují poryvům vzduchu, který se nezdržuje s hlasivkami a nezadá si ani s mluvidly. Tělo se hýbe a řeč se pohybuje spolu s ním – a před očima nedefilují známé tvary, ale světlo rozptyluje všechny hrany předmětné skutečnosti v tok sil, jimž žádná geometrie nemůže svými topornými nástroji čelit. Chropot a pohyb – ty vedou k nové kráse a naplnění. Jako Turner dokázal z dechu skutečnosti vydobýt nepoznané rajské tvarosloví bytí, tak i Leigh jakoby náhodou těží z přesýpání slov sublimované definice lidské skutečnosti: samota, osamocenost, láska, temná abstrakta hrozí malíře zadusit, ale on je velkoryse vrhá do hluchoty mrtvé společnosti. Jak ale Leigh kontextualizuje, mně nepřijde odpovídající – například karikatura Johna Ruskina, velkého Turnerova zastánce, sice skvěle účinkuje ve struktuře filmu jako kontrapunkt ke vzpomenutému ústřednímu tělesnému znění, ale jakou měrou odpovídá skutečnému předobrazu? (30.06.2018)