Blade Runner 2049

Jedná se o ultimátní pokračování po letech, které staví a rozšiřuje to, co první film představil. Cyberpunk žánr by měl ukazovat dystopii toho, kam náš svět směřuje a tak bylo třeba aktualizovat tuto dystopii, aniž by se narušila tvář světa a to je zde krásně docíleno jak budováním světa za hranice LA, tak novou podobou a historii světa ukazující, co se za těch 30 let změnilo. To vše uceluje úžasný design, efekty a jejich chytré zakomponování, kdy se kombinují lokace a placy s moderním CGI. Celý vzhled, styl a atmosféru už jen podtrhává úžasná kamera Rogera Deakinse a soundtrack. Nedokážu si představit lepší tým v čele s režisérem Denisem Villeneuve, který by mohl udělat moderní pokračování Blade Runneru. No a k tomu všemu tu máme příběh s famózním Goslingem v hlavní roli, který svým jemným výkonem skvěle zapadá do světa a ztvárňuje svou roli. Navíc je tu hutná detektivní zápletka, která se krásně postupně rozvíjí a navazuje jak na první díl s grácii, tak je skvělým katalyzátorem pro změnu a cestu hlavní postavy. Nejúžasnější na tom je, jak si to s vámi pohrává skrze nadhození typických klišé pokračování, jen aby vám je naprosto rozbil a nahradil silnějšími motivy. Hlavní hrdina není speciální, ale to neznamená, že nemůže být důležitý. Do toho je tu tolik úžasných vedlejších motivů s Joi a ostatními prvky. Oceňuji i vybudování Luv jako silné záporné postavy, kterou divák fakt nenávidí, která na konci je ideální reprezentací záporných motivů příběhu. Nechápu jak Villeneuve tak sebevědomě udělal minimalistickou finální potyčku, která ale působí tak osudově. Vlastní svobodná vůle proti otroctví. No jednoduše silný, zásadní zážitek, který mě svým zpracováním a obsahem naprosto naplňuje a uspokojuje a to i díky surrealistickým scenériím, momentům, technologiím a scénám. Mistrovské dílo! (09.02.2023)

Výborný film, jeden z najlepších tohtoročných, ALE... Najprv pozitíva, ktoré naozaj výrazne prevažujú: Ako u Villeneuva vždy, je to skvele zrežírované. Má to zaujímavý, vlastne detektívny príbeh, ktorý nie je nič prevratné, ale zároveň nepôsobí "prežitým" dojmom ako napr. Ghost in the Shell. Je tam kopa skvelých nápadov (kto by nechcel mať doma takú hologramku?), úžasných obrazov a hudba správne variuje Vangelisa. Ford je super a odkedy sa objaví, totálne odsunie Goslinga na druhú koľaj. No a predovšetkým to veľmi funkčne a zaujímavo rozširuje svet pôvodného filmu. ALE... je to skrátka svinsky dlhé. V snahe o nenatočenie uponáhľaného súčasného filmu tam Gosling fakt veľa chodí a zamyslene sa díva a všelijako trpí. Furt s tým istým výrazom tváre. Dlho mi bol sympatický, ale on sa naozaj stále tvári rovnako a mňa osobne to začína otravovať. Nuž a keď sa tam s ním dlhééé minúty prechádzame kulisami postapo sveta, tam a späť, potom za roh, potom po schodoch dole a zase hore, miestami to nebezpečne smrdí nudou. Aj pôvodný film bol pomalý a "zádumčivý", ale šikovnejšie z toho ťažil atmosféru a bol celkovo hutnejší a kompaktnejší. A napriek chladu dokázal vyžmýkať solídne emócie, čo sa novému filmu príliš nedarí. V každom prípade si ťažko predstaviť, že pokračovanie takého kultu mohlo dopadnúť lepšie, takže palec hore a určite chcem, aby Villeneuve natočil tú Dunu. (06.10.2017)

K prvnímu dílu si dodnes hledám cestu, protože své nezpochybnitelné myšlenkové výstřely schovával do příliš jednostranného vyprávění. Teď Fancher s Greenem takový koncept staví na hlavu a za každou zdánlivě jednoznačnou scénou či linkou nechávají nenápadně rozehrát nepočítaně filozofických či psychologických motivů. Kolik toho ve mně zarezonovalo i po obyčejné reklamě nebo jednom pohledu do dáli. Nechat diváky takhle dlouho čekat na toho, na koho se podle plakátu stejně v první řadě nedočkavě tetelí, si nemůže dovolit jen tak někdo a překvapuje mě, kolik deprese se v tom čekání skrývá. Rok 2049 má ve Villeneuveho podání ve svých koutech hromadu bolesti, která ale paradoxně probouzí dávno zapomenuté radosti, schované ve vzpomínkách, "které někdo prožil". Z hloubi duše vytrhává nezlomnou touhu žít či existovat a dokazuje, že nový Blade Runner rozhodně není chladný a kdo říká, že ano, ten ho snad ani nevnímal. Gosling se totiž pro role plné ukrývaných pocitů narodil, takže to vnitřní lomcování i stoupající vzdor jsem s ním prožil do poslední kapky. V mém případě tak šlo o intenzivní, díky étericky lehké i dunivě prostupující hudbě extrémně emocionální zážitek, kdy mě příběh v nečekaných chvílích řezal až někam do srdce, kouzlil hořké slzy a jediné, co na něm bylo chladné, byl sníh, déšť a nálada světa, ve kterém se odehrál. (06.10.2017)

Skvělej název filmu protože z tohohle se mi chtělo BLEJT a na záchod jsem byla pěknej RUNNER abych to stihla a vygrcala obsah žaludku do mísy a ne v obýváku na koberec. Blade Runner je neuvěřitelnej vizuálně vymazlenej smradlavej prd, kterej uspí i zaříkávače hadů. Ve filmu je spousta dech beroucích scén jako třeba silueta Goslinga, vystupujícího z auta někam do prdele, dále silueta Goslinga kráčejícího někam do prdele nebo, má nejoblíbenější scéna, silueta Goslinga hledícího kamsi do prdele. Rejža rozhodnul, že pohlavní je jak to vizuálně vypadá a koho prý zajímá, že se tam vůbec nic neděje. I když neděje...Děje se toho spousta, fakt. Třeba Rájn má doma hologramku se kterou by rád šukal a tak mu hologramka objedná kurvu, s tou se zesynchronizuje a může se směle mrdat. Dále je tam moc hezká nahatá hologramka s modrým hárem a krásnou prdelí. Příběh je tedy natolik fascinující, jako kdybych tři hodiny koukala jak mi rostou chlupy na nohou nebo dokonce byla svědkem něčeho tak úchvatnýho jako pozorování zapálené vonné tyčinky jak pomalu ale jistě míří ke své zkáze, kdy naposledy zasmrdí a zhasne. A to je přesně případ tohoto filmu. Utrápenej Rájn po třech hodinách naposledy zasmrdí a zhasne načež naskočí vysvobozující titulky. Dávám obdivuhodnou jednu hvězdu a jdu brečet smíchy jak tu většina nadšeně sází plnou palbu za krásný vizuál, dech beroucí scenérie či dokonce plnohodnotný příběh. Nebo dokonce dizájnérské sqosty a monuMENTÁLNÍ zvuk viď POMO :-D (02.02.2018)

Zádumčivě to duní a hezky se na to kouká (však aby ne, když je zpět Deakins), ale je to až legračně prázdné, kdy ty dlouhé scény a záběry zalité světlem neslouží vůbec ničemu, dokonce asi sobě samým, na to zas nejsou spektakulární dost. Taky už si připusťme, že je ve jménu blaha lidstva nutné přestat užívat Ryana Goslinga jako statický objekt zabraňující kameře ve výhledu - fungovalo to jednou u Refna, možná dvakrát, ale už to začíná být poměrně sebeparodické z principu. Pozlátko jménem Villeneuve se olupuje hodně rychle a jestli to nebylo jasné u Arrivalu, teď už moc není, o čem pochybovat. Zajímalo mě to trochu víc než Příchozí, dokonce jsem chvíli uvažoval o čtyřech hvězdách, ale to spíš ukazuje mojí rezignaci nad tímhle dokonalým a bezobsažným produktem než cokoliv jiného. 70 uzívaných procent. PS: Řekněte někdo Letovi, že už stačilo. Dík. (05.10.2017)