Exodus: Bohovia a králi

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)

Rozhodně lepší než Aranofoskiho Noe, ale přece jen z toho mohl Ridley vytřískat více. Exodus je epická a vizuálně strhující senzace, která je poměrně prázdná, chladná, bez emocí a s přepísklou stopáží, toť mi zde mírně vadilo k plnohodnotnému zážitku. Hodinu a půl se vlastně nepřihodí nic zajímavého krom putování Mojžíše po světě, tohle by se dalo rozhodně zkrátit a naopak se věnovat více Egyptským ranám, které skončí poměrně rychle, ale k nim nelze být žádná výtka jsou perfektně natočené, strhující a dech beroucí. Při závěrečné Tsunami vám doslova spadne "držka", nic lepšího jsem nikdy neviděl. Obdivuhodné jak jde technologie kupředu, škoda, že tempo nedostalo větší přišlápnutí na plyn, to bych se možná i rozplynul. Must see on big screen!! 75% (31.12.2014)

Tak jsem zase o fous chytřejší. Starozákonní Bůh není žádný velebný stařec, ale rozmazlený, arogantní hajzlík, který místo aby lupou upaloval mravence, má naneštěstí schopnost hromadně vraždit děti, vyvolávat hladomory a jiné mory o kobylkách nemluvě. A zblblý Moše mu to žere. Do Klokánku s tebou, ty parchante! (10.03.2015)

Trocha ako Noe: brutálne nevyrovnaný film, kde sa skvelé, neuveriteľné pasáže bez problémov striedajú s tupými zvratmi a slabými scénami o ničom. Balea nemám rád, ale Edgerton je podstatne lepší a snažia sa i ostatní, hoci majú len malé úlohy (Weaver, Turturro). Vizuálna stránka podmanivá, so scenárom je to horšie. Trocha ako hraný Princ egyptský, ehm. Ak berieme do úvahy historické eposy Ridleyho Scotta, tak Kráľovstvo nebeské zostáva bezproblémovo stále neprekonané. Celosvetová tržba síce bola pekných 268 miliónov, ale pri masívnom rozpočte 14O sa o nejaký zázrak veru nejednalo. (14.11.2016)

Zprvu jsem si myslel, že Scott jede na objednávku židovské lobby, která už dlouho nenechala diváckou obec dojmout svým trpkým osudem skrze výpravnou sandálovku, ale on na to jde až překvapivě racionálně a tak zatímco pragmatické zhodnocení sedmi ran egyptských faraonovým felčarem je ještě úsměvné, Mošeho revoluce, ve které si hrábne na hranu osobního šílenství už je nepředstíraná a neortodoxní vize se definitivně sevře na dně Rudého moře, v níž i ten lehký neduh (ne úplně funkčně vykreslení vazby mezi „bratry“, který naštěstí zachrání oba představitelé; a pomohlo by 20 minut navrch v úvodu) ustoupí a uspokojení dojde jak řadový divák, tak i čtenář znalý literární předlohy. (20.07.2015)