Ghost in the Shell

Vizuálně naprosto úchvatný kousek, což Japoncům v podobně laděných filmech, vysloveně jde. Komplikovanější je to s příběhem, který rozhodně není z řady těch jednodušších. A formou vyprávění tomu také vůbec nepomáhá. Měl jsem problém se orientovat na příběh o kyborzích, když jsem zíral na to neuvěřitelné precizno v animaci. A nepomohla tomu ani skutečnost, že po první méně kecací půlce se rozjela druhá půlka, která to všechno začala tak nějak vysvětlovat. Člověk pak očekává nějakej peckoidní, kulervoucí závěr a on je vlastně poměrně tichej a k zamyšlení. Tak hodně, že jsem při nádherné meditativní hudbě v titulcích (která ostatně běžela i v celém filmu) jen němě zíral a přemýšlel, co to všechno vlastně mělo znamenat. (07.04.2016)

Z tohohle filmu jsem si já osobně odnesla pár zajímavých poznatků (které ovšem spousta lepších znalců kinematografie, než jsem já, nejspíš už dávno ví). Matrix není zas tak originální, jak jsem si myslela. Animovaný film může být hodně nevhodný pro děti, obrovsky akční a s náznaky hlubších myšlenek. Přestože mě styl (kyberpunk), děj ani "filozofie" tohohle filmu nenadchla tolik, jako většinu diváků, musím mu přiznat velkou originalitu, krásnou atmosféru, poetičnost (i všechny akční scény jsou zajímavým způsobem melancholické) a pěknou hudbu. (05.10.2007)

Dle mého názoru má v sobě každý milovník filmů něco, díky čemuž mu činí potěšení sledovat japonské masterpiece animáky podobné tomuto. Ty filmy mají nápad (většinou ty nejlepší náměty z celosvětové kinematografie, které se rovnají příběhům těch nejkvalitnějších sci-fi románů), jsou děsně k nakousnutí, a hrdinové jimi prochází stylem zběsilých akčních honiček, soubojů, ale i dramaticky dojemných scének. Ghost in the Shell pak není jiný. V příběhu, který - povídá se - do značné míry inspiroval tvůrce Matrixu jsem byl svědkem našlapané akce která měla grády, i smysluplných konverzaček mezi dvěma či více postavami. Ze začátku mi možná trochu trvalo, než jsem se do příběhu vžil (osobně doporučuji přečíst si k filmu před jeho shlédnutím anotaci), ale menší zmatek v hlavě po pár minutách vystřídalo napětí první akce, po které následovalo procitnutí a plné zasvěcení do děje. Na co nesmím zapomenout, je zmínka o nenucené nahotě ve filmu. Ta do celého universa GitS perfektě zapadá, je někdy až poetická, a já navíc dostal potěšující bonus v podobě s precizností nakreslených slečen v rouše Evině s božskými křivkami těla. Nejen proto tento snímek dlouho zůstane jedním z nejkrásnějších sci-fi, co jsem kdy viděl... (26.08.2009)

Jedno z nejlepších anime vůbec. Jedno z nejlepších scifi vůbec. Nejspíš není potřeba toho napsat o moc víc. Přitom žádná jednotlivost není úplně bez chybičky, hudba je sice geniální (a to neskutečně), ale jen v pár opakovaných melodiích, kresba je skvostná, přitom hlavní hrdinka na docela podivnou tvář (ale zas alespoň nevypadá jako patnáctiletá mutantnka s hrudníkem nezměrné velikosti, což je zcela jasně megalomanskké plus) a ani ten děj není tak geniální, jak se mnozí tváří, ale... Jako celek je to naprosto skvostné, zářivé (díky špinavosti kresby naštěstí ne doslova, aneb Blade Runnerovský vizuál navždy), dokonalé et cetera, et cetera, howgh. (05.03.2014)

Pozrel som si to, aby som ako tak zmyl z pamäti filmovú verziu z roku 2017 so Scarlett Johansson a ono to bolo snáď ešte horšie. A ja že originál je vždy lepší. Sci-fi ponúka obyčajnú bežnú akčnú drámu, ako by sa na prvý pohľad i mohlo zdať. Ide o komplikovanú filozofickú úvahu o zmysle ľudskej existencie, provokatívnu víziu budúcnosti, kde sa stiera hranica medzi ľudskými bytosťami a robotmi, skutočnosťou a umelo vytvorenou realitou. Anime režiséra Mamorua Ošiiho sa pomerne verne drží komiksovej predlohy odohrávajúcej sa v roku 2029. Hlavná hrdinka, kyborg Kusanagi Motoko, ktorej jedinou ľudskou časťou je mozog, pracuje ako policajtka. To je v skutku veľmi dobrý a originálny nápad, avšak ten funguje len namaľovaný na stránkach komixu. V pohybe ma to nezaujalo. (04.10.2019)