Danielův svět

Sice obdivuji Danielovu odvahu jít s kůží na trh, ale mám s ním jiný problém. Když více jak 10 let před všemi něco skrýval, prostě se stal hercem, který hraje, že je normální. A teď mi nepřipadalo, že už je zase sám za sebe, ale jen že svoji roli přepsal. Ale hraje dál. Což v některých scénách působilo rušivě. A divácky vděčných scén typu skupinka pedofilů komentující dění na dětském hřišti tu moc nebylo. (29.10.2015)

Pohled do duše mladého klučiny, který žije s vědomím své pedofilní orientace a přijímá za to plnou zodpovědnost se vším, co to obnáší - včetně sexuální abstinence. Pohled do duše mladého klučiny, který hledá své místo ve společnosti a zažívá svůj coming out. Pohled do duše mladého klučiny, který se otevřeně svěřuje na kameru se svými pocity. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, jedná se o pohled do duše mladého klučiny, což tedy považuju za největší handicap filmu, který se snaží zachytit niterní svět pedofila. Jestliže se režisérka snažila ukázat světu, že i ti, jež považujeme za "úchyly", jsou vcelku normální lidé, kteří prostě musí žít tak, jak se narodili a akceptovat to, plně to chápu a klaním se - rozkrývání tabu, navíc takto otevřeně (skutečně ukázal světu svou tvář?), se prostě cení. Bohužel věk hlavního protagonisty značně ubírá na důvěryhodnosti filmu, minimálně v té rovině, kdy (a netvrdím, že to byl záměr) se projevuje snaha o zobrazení denního života normálního pedofila. Dneska je Danielovi dvacet. Ví, že nebude mít rodinu, že musí eliminovat svůj sexuální pud. Říká, že si je vědom toho, že jeho láska je zakázaná. Říká, že si vystačí s pravačkou. A já mu to věřím. Je mu taky teprve dvacet, že... // Výborný námět na časosběrný dokument. Protože fakt by mě zajímalo, jak člověk své abnormální (což není míněno pejorativně) sexuální zaměření vnímá, resp. zvládá třeba ve čtyřiceti, padesáti letech... A co se mezitím děje. Ale tohle není ten typ dokumentu. Tohle je čtený deník mladého kluka, který chce zažít svůj coming out. Ačkoli je jeho výpovědní hodnota - jakožto zpověď pedofila - zkreslená, minimálně tím věkem, jako otevřená zpověď se rozhodně cení. // A nemístná poznámka na závěr: ukázat, že život pedofila musí být těžký, protože je plný odříkání a sebezapírání, není nic lehkého, ale třeba Larsu von Trierovi k tomu stačilo pár sekund v Nymfomance. (26.08.2015)

Jako správný učitel vím, že jsou mezi námi lidé, kteří mají děti opravdu rádi, ale Danielův svět dělá téhle nešťastně zamilované komunitě hodně medvědí službu. Režisérka, dle svých slov s velkou mírou empatie, překlopila všechny zavedené stereotypy a snaží se to do diváka naládovat v koňských dávkách. Což se jí… nedaří. Titulní protagonista dokumentu totiž tím, jak na plátně působí, vyplňuje škatulkové vnímání pedofilů ze strany většinové společnosti bezezbytku. Jeho strojený a do hereckých manýrů vtěsnaný manipulativní projev spouští vaše obranné mechanismy, ač si můžete hrát na liberálního humanistu až za hrob. Že tomu chybí dramatičtější konfrontace s druhou stranou, už pak jde vyloženě na tvůrčí triko. PS: Po projekci režisérka přiznala, že je čerstvou matkou. Jestli se její potomek s Danielem setká, nebyla schopna potvrdit, ani vyvrátit. (14.10.2014)

Ve své jedné světlé a sebereflektivní chvilce mi Daniel promluvil přímo z duše „Tohle mé věčné kňourání už mě začíná pěkně srát.“ V podstatě by to byl vlastně zajímavý dokument o skupině lidí kteří jsou kapku v prekérním životním postavení, ale co je to platné, když se tady zpovídá takový protivný emař? Z celé věci jsem měl dojem, že jde o nějákou módní subkulturu, která se strašně uměle udržuje v depkách. Taková banda mladých kterým vlastně vyhovuje, že mají nemainstreamové “hobby“a jsou natolik jinací, že je to vlastně cool. Daniel se nám hrozně snaží vysvětlovat jak je to vážné, jak to berou seriózně a se vší zodpovědností, že nejde o sex ale city, ale pak jsou tam scény kde se tihle nevyzrálí a zmatení adolescenti na svém srazu baví mezi sebou, jak debilně vtipkujou o svých “kutících“(už jen to je výraz zralý na kop z otočky) a divákovi je stejně tak trapně jako ho přestává zajímat budoucnost těchto existencí. To jako v celé komunitě neškodných pedofilů není nikdo komu není nad 30, nějaký pedoguru který by z téhle bandy uch vyselektoval pozéry a zbytek pak třeba nasměroval jak se s celou věcí poprat trošku důstojně? Zůstala mi jen spousta nezodpovězených otázek a slušný despekt vůči Danielovi a jeho parťákům. (14.10.2015)

No asi je fakt, že když se rozhodnete natočit dokument o pedofilech, nemáte zrovna na castingu po kolena zájemců a tedy to mohlo dopadnout hůř, nicméně problémem Danielova světa je jeho vlastník. A to nehledě na jeho jakkoli nezáviděníhodnou orientaci. Kamenem úrazu je především jeho dosebezahleděnost, dosavadní izolace a neschopnost vyjádření (bolestivé zopakování vtipu s pravou a levou rukou v průběhu dokumentu je v zásadě vrcholem jeho projevu sebedůvěry). Těžko mu to vyčítat, od toho koneckonců máme dokumentaristy, kteří s tim mají něco udělat a zde Lišková celkem zvládá kombo bezútěšeně odosobněných záběrů z/do/vně Danielova holobytu s bezobsažným žvatláním protagonisty. Každopádně nad rámec povinného liberálního dokumentu, nahlížejícího do soukromí extrémních minorit se zde nejde ani náhodou a i kdyby, tak za tu dlouhou, neskutečně nezvládnutou scenérii s matkou a psíkem stejně neni co odpouštět. (08.06.2015)