Django

Nie je možné nevidieť, ako Leoneho westerny ovplyvnili tento film. Režisér Sergio Corbucci však nielen kradol, ale do istej miery spravil originálny výsledok. Klasicky štylizovaná partitúra dobre ladí s obrazmi zobrazenými na obrazovke a niektoré akčné sekvencie vo filme sú skutočne silné. Franco Nero možno nie je žiadny Clint Eastwood, no svojej postave vnáša šarm a dôveryhodnosť a rolu zvláda dobre, aj keď je možno až príliš pekný na to, aby to dokázal dotiahnuť do takej miery, ako by sa to dalo. Film obsahuje veľa blata (áno, blato), a to mu dodáva špinavý, utláčaný pocit, ktorý je v súlade s tým, čo diváci od podžánru spaghetti westernu očakávajú. Titulná melódia, ktorá je o ústrednej postave, je veľmi prehnaná a pôsobí takmer komicky, ale po pri tom veľmi ľahko sa vryje pod kožu.  Ak máte radi Leoneho westerny (a priznajme si, kto nie?), tak sa vám film bude páčiť. 7,5/10 (06.09.2022)

Začne to skvěle - muž táhnoucí rakev, záchrana bezbranné ženy, osamělý pistolník, mlčenlivý a když něco řekne, spíš to cedí mezi zuby. V liduprázdném městečku jen bahno, děvky, salón... a pak přijde na řadu kulomet. Pravda, kulomet je nesmysl s nekonečným množstvím nábojů a lehký jako pírko. Ale až po sem je to úctyhodná pocta westernu staré školy... S bandou Mexičanů ale přijde problém. Krádež zlata z fortu, zlato vypadající (a asi i vážící) jak müsli, nemožné množství mrtvol - no jo, když padouši tomu jdou tak trochu naproti, když samovolně vbíhají do střel. A degradace děje do stupidní polohy. Ani ten Franco Nero už není takovej borec, přestože charisma může hrstmi rozdávat. Celkově ta kvalita filmu stojí za prd, ale nelze tomu upřít fakt, že zde vznikla když už ne legendární, tak alespoň nezapomenutelná postava. A taky docela chytlavá úvodní píseň. (27.11.2022)

Italové už se nejspíš nemohli dívat na to, jak se v německu ve velkém točí Vinnetuovky ve stylu romantizujících kvazivesternů. Ale zatímco Leone v roce 1966 epicky uzavíral pomalu plynoucí dolarovou trilogii, Sergio Corbucci natočil něco úplně jiného - Něco, z čeho by Karel May dostal kopřivku a hrdinní strážci morálky epileptický záchvat. Něco, v čem body count přetahuje i pozdější Arnieho Komando. Něco, v čem zbourá žánrová klišé o neporazitelných hrdinech, slabých ženách a černobílém rozdělení charakterů. A tak je Django jedním z nejdrsnějších "klasických" westernů vůbec - o zkažených lidech ve zkaženém světě, plném špíny, mrtvolné hniloby a marných nadějí. 8/10 (02.09.2010)

Dnes již legendární spaghetti western natočil Sergio Corbucci a uděla hvězdu z Franca Nera. Režisér se nechal zjevně inspirovat exteriéry Japonských samurajských filmů (rozblácené, rozježděné město, všude bláto a špína) a stejně tak jsou vystaveny i souboje. Charismatický pistolník s rakví s tajemným obsahem, krásná zrzka, sekta majora Jacksona (skvělý Eduardo Fajardo) v děsivě rudých kápích, mexikáni, cynismus a (takřka) dokonalé finále na hřbitově. Jeden z nejlepších spaghetti westernů. 80%. (09.02.2005)

Ak nie úplne najlepší, tak aspoň najkultovejší spaghetti-western - samozrejme mimo leonoviek. Franco Nero ako jediný z talianskych napodobňovačov Clintovho "drsného pohľadu" neupadol do zabudnutia (nejaký čas to skúšal aj Terence Hill, ale jeho vážne úlohy spláchol čas a pretrvali len tie komediálne). Legendárny nápad s truhlou, záverečná strieľačka s rozdrvenými rukami alebo tromfovanie Clinta (ktorý na jeden "záťah koltom" zložil najviac troch súperov, Django ich takto sundáva minimálne päť) - to všetko sa zapísalo do dejín žánru. (22.03.2007)