Chappie

Kamarádi se mě ptají, jaký ten Chappie byl, tak vám všem na CSFD napíšu, co jim většinou odpovídám: „Nic moc. Pan režisér se zřejmě urputně snažil natočit další District 9, akorát s roboty, ale moc mu to nevyšlo. Na můj vkus je tam až moc násilí a to především násilí páchaném na samotném Chappiem (nejen fyzické, ale i psychické). Zřejmě aby to nepůsobila tak děsně drasticky, přidal tam režisér i komické prvky, během nichž udělal z robota gangstu. Bohužel vtipné to bylo tak jednou, pak už mi to spíše přišlo trapné. Dalším problémem bylo to, že Chappie je film, kde není jediná sympatické postava, se kterou bych se dokázala sžít – všechny jsem je nesnášela a to i samotného Chappieho (toho tedy až od poloviny filmu, na začátku to prostě bylo roztomilé malé dítě). Akce ušla, Hugh Jackman jako záporák – pro mě role, ve které jsem ho ještě neviděla, takže víceméně příjemný bonus. Maniaka zahrál dost přesvědčivě. Bohužel pro mě už tak dost rozporuplný film končil tak, jako by si to někdo vycucal z prstu (kamarádům říkám z prdele, ale taková sprostá slova tu používat nebudu!). Evidentně v Johanesburgu nemají nemocnice. Má to logické mouchy, nemá to hrdinu. Z pocitového hlediska se mi film absolutně nelíbil (pořád jsem si říkala, že to je přece špatně, takhle to být nemá). Dětem to nepouštějte, raději Číslo 5 žije. (13.03.2015)

Jeden uřvaný robot, jeden otravný kravaťak, jedna bizarní gangsterská rodinka a jeden zneuznaný Hugh Jackman v podivné roli. Dramaturgicky to je při vší úctě nezvládnuté. Výborně zvolené kulisy, svěží akce i syrová atmosféra z Districtu 9 jsou nenávratně pryč. Elysium už bylo lehčím krokem zpět, u novinky Neilla Blomkampa se už dá mluvit i o zklamání. Znovu tu máme jihoafrický Johannesburg, jen o pár let dopředu. Kriminalita je alarmující, do terénu musí anonymní policejní roboti, za kterými stojí mladý inženýr a vývojář. Jeho sen je však někde jinde. Nestojí o naprogramované titanové mašiny, touží po stroji, který přemýšlí a je empatický. S vyřazeným kusem se mu to nakonec i podaří. Vzápětí však nastanou potíže. A tvůrci se neumí rozhodnout, zda dát přednost dalšímu bráškovi Čísla 5 a E. T.ho, nebo nechat jiným robotem půlit lidská těla. Nicméně ani ten pokus o drsný sci-fi thriller zdaleka nefunguje. Tohle hraní si s žánry Blomkamp nezvládl, ač se v některých pasážích zřejmě moc chtěl přiblížit rodinné spielbergovštině. Nápady prostě nikdo nekoriguje. Sebevědomý je naopak v akci, která je solidní, design robotů nebo výprava potěší. Tvůrci lákají na ambiciózní projekt, připomenou nám, že ve slumech stále bydlí lidé a neodpustí si nějaký politický komentář, snaží se dělat z robota hustého týpka, ale většinu děje jen střílí slepými náboji. Škoda.. (17.05.2015)

Číslo 5 nejen žije, ale ožilo v o generaci mladší verzi, poněkud drsnější a méně sentimentální, než byla ta, kterou známe od dětství. Chappie má králičí ouška, půvabně autistické uvažování a větší srdce, než většina té biomasy, co mi ráno smrdí pod nos v MHD. Navíc umí opravdu velmi uvěřitelně odpouštět. Kromě mé pochopitelné slabosti pro mláďata (což Chappie se získáním vědomí byl) se k tomu pojí ještě moje láska k tvorům s velkými oušky. Zasmála jsem se, slzu jsem uronila, závěrečný opravdu otřesný song nedoposlechla. Triky a efekty mě nerušily, byly součástí příběhu, nebylo to tak, jak to často bývá, kdy je příběh chabou záminkou pro to, když chaoticky nastanou mnozí efektové. Zajímavé pro mě bylo vidět Hugha Jackmana jako záporáka, ještě jsem ho nikdy neviděla jako zlého pána. (28.03.2016)

Neill Blomkamp si opět podržel svůj standard a přidal konečně i statickou kameru, která z Chappie dělá jeho dosud technicky nejlepší film. Obrovským plusem vnímám vlastně i fakt, že jedny z hlavních rolí zvolil i partičku z kapely Die Antwoord. Vlastně mě nenapadá nikdo jinej, kdo by z Joburgu mohl hrát větší gangstery a ouchyly, než právě Yolandi a Ninja. Oni jsou tak brutálně ujetý, prohnilý a jejich muzika je tak šíleně agresivní, že nic jiného se do tohoto filmu ani hodit nemůže. Trošku mě udivuje, jak režisér z Johannesburgu zase dělá naprosto šílený místo na život, ve kterém by nechtěl žít ani ten nejšílenější vrah ze Skandinávie, kde se s vrahy ve věznicích jedná lépe, než by si jen obyvatelé tohoto města mohli vysnít coby normální život. To je vlastně jediný, co mi na tomhle filmu vadilo a kvůli čemu jsem mu nemohl dát pět hvězd. Ono sledovat dvě hodiny lidským humusem prosáklý město plný betonových parcel zarostlých roštím není úplně zeleným ostrůvkem klidu pro můj mozek. Každopádně všechno ostatní bylo takřka bezchybné. (20.05.2015)

Zcela otevřeně a bez obalu jedna z nejhorších sraček, které jsem měl to utrpení vidět. Špatně naprosto všechno, od hovadských postav přes tragický děj plný nesmyslných změn motivací, změn charakterů a stupidních klišé až po příšernou hudbu toho uskupení, které by mělo být postaveno před soud za zločiny proti lidskosti. Z toho, co je na filmu původní, není dobré absolutně nic, a to co přejímá odjinud, je zpotvořené a pokroucené. To, co asi Blomkamp považuje za myšlenku, ve skutečnosti žádná myšlenka není, je to jen prvek v ději, který nemá jiné odůvodnění než to, aby nutil některé postavy dělat to co dělají, aniž by tomu jejich předchozí představení jakkoli odpovídalo. Popisovat detailně co všechno mě na filmu dožralo, by asi znamenalo rozebrat každý frame, tak jen shrnu to, že zatímco město je plné přepadení a násilných činů, nikoho to vlastně nezajímá, důležitá je jen pitomá ústřední zápletka a kromě toho tu naprosto nikdo není činěn odpovědným za své činy (a to nemyslím v ději, ale úhlem pohledu filmu, který je pro mě pomalu zločinný). Mno, Blomkamp to rozjel Distriktem za čtyři, pak spadl Elisiem na tři a teď je to jeden z nejtvrdších do/odpadů, co jsem kdy udělil. Držte ho od Aliena hodně daleko. (22.05.2016)