Chcem ťa, chceš ma?

Klasická americká romantická komedie, která má celkem snesitelné postavy, s nimiž ten film projdete a nebudete se cítit moc špatně. Bohužel konec je opět klasické "pravá líska vítězí", což mi prostě nesedí a už mi to začíná vadit. Není v tom nic nového, ani náznak nějaké snahy cokoli přidat navíc. A proč? Ono to takhle přece bude fungovat... (21.02.2015)

Dva se sejdou, a protože je ona zadaná, tak to nejde úplně hladce. Příběh si proto vypomáhá rámcem, ve kterém hrdina musí napsat scénář k romantické komedii, kterou jakože prožívá i ve svém životě. Spíš než jako dobrý nápad, mi  přišlo, že jde o popis tvůrčího bloku scenáristů, protože z komedie nebo romantiky divák moc neuvidí. Dohrávané vsuvky tomu nepomohou a milostné rady, které umanutý a nesympatický chlapík dostává od přátel, jsou jedna pitomina a klišé vedle druhého. SHRNUTÍ: Kdo věří na lásku, ať se nedivá, protože tenhle film by mu ji mohl znechutit. (26.07.2021)

Není to špatný film, přesto když se podíváte na jeho obsazení, tak byste čekali něco trochu lepší. Justin Reardon zatím nic jiného nenatočil a jako debut to není špatný, jen ten příběh je malinko nesoudržný. Další nedostatkem pro mně byla práce s postavy, kde kromě hlavní herecké dvojice není nikdo extra výrazný, a tak nějak nefungují gagy a hlášky. Pak tu je Chris Evans, který představuje sympaťáka jemuž lze fandit, a mě bavilo sledovat jak se trápí, že se poprvé zamiloval a jak se to snaží vyřešit. Michelle Monaghan je tady velmi příjemná a divák dokáže pochopit co na ní hlavní hrdina vidí. Zbytek herců se snaží přihrávat hlavní herecké dvojici a některým se to docela daří(Grace a Plaza) jiný jsou spíše nudný a nezábavný(Gruffudd, Wilson, Mackie). Film má několik zábavných momentů a fajn nápadů(hrdinovo vnímání příběhů, scéna s obcházení charitativních večírků či vtipné monology). Playing It Cool je film, u kterého jsem si říkal, že je všechno v pohodě, jen je vidět, že mají na víc. (01.04.2015)

Docela sympatická konverzačka. Jen tyhle kousky vesměs strašně rychle vyšumí z divákovy mysli. Tady to nebude jiné. Chris Evans před časem režijně překvapil sympatickou nezávislou romantikou Before we go, kterak se dva cizinci seznámili v nočním New Yorku. A příjemně se při jejich poznávání netlačilo na pilu. Tentokrát jeho hrdina na dívčí jména moc paměť nemá, když do jeho dobrodružství vlítne přítel dotyčné, je to ještě horší. Představuje spisovatele/scénáristu, kterému hoří termín s novou látkou. A navrch potkal jednu, u které by si její jméno moc rád zapamatoval. Zatímco v Česku jde banda přátel na pivo, proloží to několika panáky a vykládá o nějaké té korupci v politice a arogantním šéfovi, tady parta amerických přátel mele o lásce, o nejrůznějších teoriích a možných scénářích, o tom, jak romantici nevymřeli a jak dopadla jedna korejská telenovela. Vysmívají se romantickým klišé? Spěchají díky nic kupředu? Naznačují, že není úplně od věci jít na to od podlahy? Tak či onak, babrají se někde v sympatickém průměru. (29.02.2016)

Ja vlastne isto neviem, či to autor myslel, ako to vyznelo. Na satiru seba sama (náznaky boli, doslovný asi len jeden) príliš nejasné. A práve preto to pôsobí ako obyčajná romantická komédia - presne tá, ku ktorej má Evans napísať scenár - pôsobí tak viac, ako keby nás zatiahla do vlastného vtipu. A keby aj, je to kontraproduktívne. Až k vrcholu, totálne neprirodzenej scénke v reštaurácií. Ten scenár, klišé, škatuľka, ten tam proste je, jedno v akom význame, pokazil sľubne začatý príbeh, čo vedel trafiť do pocitov. Zo začiatočných 80% až k priemeru, len preto, že ľudia sú tu z papiera a potrebujú svoj happy end. Tri a pol (30.03.2015)