Torzo

Hodně dlouho silně erotizující giallo, strhující nejen krásou odhalených žen, ale i prostředím, v němž se odehrává a náhodnými krvavými scénami, obsahující ve velmi přijatelném a pozitivním poměru vše, co od dobrého gialla očekáváte. Včetně absurdně komické pointy s odhalením vraha a jeho motivů. Giallo je žánr, na který jsem si dlouho zvykal a přicházel mu na chuť, teď už si jen labužnicky užívám jeho krás a šťavnatosti. A Torso je lahodný kousek. (21.03.2016)

Torzo si budu dlouho pamatovat, protože i když překypují závidění hodnou genialitou a filmovým přehledem a právem bývám považován za nejlepšího uživatele této databáze, tak si nevzpomínám, že by se mi někdy dříve podařilo, být si na 100 % jistý vrahem v první vteřině, kdy jej spatřím. Tato genialita zapříčinila, že jsem si celý film užil podstatně méně, než bych třeba mohl. Takhle jsem se tedy mohl kochat pouze příjemně zvoleným ženským obsazením, které se před kamerou rozhodně nestydělo a ostatně ani nebylo za co. Provedení vražd bylo samozřejmě úměrné době vzniku a stejně tak i atmosféra, která místy působila vyloženě komicky. Pár scének se ovšem podařilo dohnat k příjemnému napětí. Příběh jako takový byl krajně o hovně, ale přiznejme si, že o ten tu moc nešlo. Jeho debilitu do značné míry divákům vykompenzoval velmi příjemný spád. V celkovém součtu tedy docela dobré. [65 %] (17.08.2021)

To bych nikdy nevěřil, kolik se v sedmdesátých letech vyskytovalo na italském venkově různých deviantů a zvrhlých jedinců, kteří rádi pozorují za bukem mladá děvčata s vyplazeným jazykem. A to nemluvím o vrahovi, jehož motivem nebylo sexuální uspokojení, ale asi radost ze zabíjení a množství krve, ale o místních buranech, kteří se sešli v druhé polovině filmu na náměstí a zírali na přijíždějící krasotinky se slintající hubou, že jsem se v tu chvíli snad i styděl, že jsem chlap. Náš vrahoun má zálibu v zabíjení a jeho motiv a totožnost se samozřejmě dozvíme  až na konci tohoto povedeného snímku. Hlavně jde o to s jakou precizností a možná i radostí své oběti kuchal a že jich nebylo málo. Ve filmu vidíme mnoho nahoty a také mnoho krásných italských žen a to asi hlavně proto, že tento film produkoval slavný italský producent Carlo Ponti, který měl rád krásné ženy a jednu z nich si dokonce vzal. Nemluvím o nikom jiným než o první dámě italského filmu, kterou zná celý svět pod svým uměleckým pseudonymem Sophia Loren. První půlku, která se odehrává ve městě Perugia jsem se tak trošku rozkoukával, ale v druhé půlce, která se odehrává v malém italském městečku Tagliacozzo, které se může pyšnit nádhernou scenérií jsem byl napnutý jako struna na nefunční kytaře, protože napětí gradovalo  a postupně jsme se úspěšně dostali do konce, kde bylo vše uspokojivě vysvětleno. Pro všechny milovníky italského filmového žánru Giallo je tento film povinností a dokonce jsem se na internetu dozvěděl, že tento film je nejoblíbenější italský thriller filmového režiséra Quentina Tarantina. Režisér Sergio Martino je mistrem tohoto filmového žánru a podle místního hodnocení si myslím, že tento žánr je v našich končinách vcelku oblíben a proto se přidávám se svým hodnocením a dávám zasloužených 80%. (02.11.2021)

Výborné giallo s prvky slasheru. Snímek už od začátku nešetří mrtvolami, napětím a funkčními lekačkami. Martino sem obsadil samé krásné dívky, z nichž pouze jedna se nesvlékne, a to samozřejmě hlavní hrdinka, aby přežila do nervydrásajícího finále. Hodně potěší, že její postava se chová přirozeně a logicky uvažuje. Kromě tolikrát zmiňované poslední třetiny, kdy se dívka ukrývá před vrahem v domě, musím ještě zmínit mrazivou scénu v mlhavém lesíku. Dobrá hudba, trocha gore, snad jen vrahova teleportace a jeho pohnutky jsou menšími kazy jinak parádního celku. (23.03.2011)

Drsné, strhujúce, eroticky exaltované a šikovne vygradované giallo, v ktorom všetko do seba premyslene zapadá ako skrutka do zárezov matice. Zločiny majú priam estetickú hodnotu a pôsobivý je nielen spôsob ich realizácie, ale aj prípravná fáza, teda to, čo im predchádza. Polonahé ženy v rozopnutých blúzkach unikajú pred zbesilým šialencom s klasickým maskovaním a vražedným nástrojom, ktorým sa snaží, okrem dievčat, zahubiť aj traumu vlastného detstva, ktorú symbolizuje všadeprítomná "bábika". Krása potenciálnych obetí je prirodzená a nadčasová. Nejde len o krásky so špecifickými znakmi 70. rokov. Mimoriadne pekne vyzerá najmä Carol (Conchita Airoldi), len škoda, že pošla tak skoro, ako druhá. Po bahennom kúpeli v močarinách lužného lesa sa vykúpala aj vo vlastnej krvi. Silná a kľúčová je scéna, keď mŕtvoly dievčat zostanú voľne ležať v dome na vysokom brale a zabiják ručnou pílou oddeľuje ich končatiny. Chce sa zbaviť tiel obetí, ale netuší, že hore v izbe zostala posledná živá. V tej chvíli sa identifikujeme s Jane (Suzy Kendall), ktorá to všetko sleduje a rukami si zapcháva uši. Ten rezavý zvuk naozaj nemusíme počuť, ale napriek tomu ho veľmi hodnoverne zreprodukujú ťahavé tóny hudby. Neľutujem ani jednu videnú minútu tohto filmu. (16.11.2010)