Poklad Vikingov

Indiana Jones říznutý Godzillou. Dobrodružný film, ze kterého se vyklube něco zcela jiného, než na co ze začátku vypadá. Vlastně nevím, co mi na něm vadilo, protože špatnej nebyl... Byl moc rodinný? Nedokázal mě pořádně vtáhnout do děje? Nedokážu říct. Možná mohl občas víc tlačit na pilu. Hudba dobrá, záběry přírody taky. # [monitor, 5.1, EN sub] (26.02.2014)

ale jo dalo se na to koukat.Je to zkrátka norský styl který jde svou cestou a neotravuje diváky spoustou lítaček ,ohně a triků = těch jsem viděla stovky!Děcka se chovají normálně a dospělí vlastně taky..Jinde se takovéto filmy točí extrémě tmavě se spoustou barevných filtrů na kameře.náletů všelijakých odporných příšer jakoby na diváka, tady si vystačili s normálem reálem.Což u mě zabodovalo nejvíc.Dala jsem původně čtyři ale změním na pět.Tečka. (31.12.2017)

(Nejen) populární kinematografie je jako had, který se kouše do ocasu. Každá nová generace filmařů zákonitě vychází z toho, na co sami během dětství a dospívání koukali, přičemž si prvky a motivy minulých desetiletí aktualizují pro sebe a nové generace. Poprvé se tato tendence výrazněji objevila na přelomu 70. a 80. let, kdy snímky hojně reflektovaly populární a brakové žánry 50. a 60. let - ať už přímo jako retra "Pomáda" či "Streets of Fire" nebo pouze formou tematické inspirace a aktualizace, jako tomu bylo v tvorbě nejvlivnějšího populárního režiséra doby, Stevena Spielberga. V současnosti jsme dospěli do fáze, kdy generace odchovaná na popkultuře 80. let dostává prostor realizovat své vize inspirované ikonami dětství. Po "Super 8" a před "Earth to Echo" tu tak máme norskou variaci na ikonické filmy Stevena Spielberga, potažmo Amblin Entertainment. "Ragnarok" konkrétně čerpá z Indiana Jonese, Juského parku a Rošťáků, přičemž půdorys rodinných dobrodružných filmů prodchnutých fantasknem ozvláštňuje severskými legendami a historií. Na rozdíl od spielbergovských klukovin tu výraznější roli hrají ženské postavy a motiv utužující se rodiny typický pro soudobou skandinávskou produkci pro děti a mládež. Paradoxně ale tyto prvky nejsou dostatečně rozvedeny, takže ve výsledku vyprávění leží na bedrech ústřední postavy otce a archeologa Sigurda, v čemž spočívá jediný nedostatek jinak precizně natočeného filmu plného napětí, dobrodružných eskapád a nadreálné mytologie. Namísto indianajonesovského zacílení na jednu postavu by filmu prospělo větší rozprostření pozornosti na rovnoměrně profilované postavy v kolektivu ala "Jurský park" či "Rošťáci". Na druhou stranu možná dramatický oblouk otce, který znovu v očích svých dětí nabývá roli hrdiny, je adekvátní aktualizací předestřených inspirací pro dobu krize tradiční rodiny. Ve finále však film spíš vyvolává otázku po tom, jak bude za třicet let vypadat „popkultura na čtvrtou“, neboli filmy vytvořené jako pocty filmům inspirovaným filmy, jež vycházely z filmů dávno minulých generací. (01.06.2014)

Do tohoto filmu jsem šel v podstatě naslepo v domnění, že půjde hlavně o Vikingy a archeologii, což byl ovšem omyl. Zpočátku to vypadá jako takový průměrný rodinný film s nějakou tou archeologickou stafáží, ale pak se to zvrhne v bezduchý monstrhoror. Původně jsem chtěl napsat plný klišé, ale film je natolik dějové prázdný, že těch klišé vlastně není ani tak moc... (02.05.2021)

No ty vole, Saga Noren Länskrim Malmö dokáže mít emocionální vztah s dětmi! Žánrové protnutí pseudosurvival pseudohororu a rodinného filmu se sice k sobě hodí asi podobně jako sardinky k makovému závinu, ale díky norské produkci z toho fiasko nebylo (které by při produkci americké nastopro nastalo). Scénář jednoduchý a převídatelný, ale to mi moc nevadilo, navíc když se člověk přenese přes tu určitou rodinnou patetičnost, tak se v rámci kryptozoologických filmů jedná i o lehký nadprůměr, řekl bych. Navíc hezké severské prostředí podpořené příjemnou kamerou. Líbilo se mi to více než námětem i prostředím podobný Lovec trolů. (28.06.2016)