Popoluška

No musím upřímně říct, že mě to takto po letech hodně zklamalo. Samozřejmě vůbec se to nepokouším srovnávat s naší Popelkou. Ale když se zaměřím na to, co se tam dělo, tak hlavní roli mají nesnesitelně otravné myši, kterým alespoň v českém dabingu nejde rozumět. To co se točí kolem Popelky a prince by šlo shrnout do 5ti minut a vyřešeno. Nevím, myslím, že i pro děti to nebude tak příjemná podívaná jako např. Lady a Tramp. (11.12.2023)

[4,5*]     "Well, there's one thing. They can't order me to stop dreaming."     "Popoluška" je po Snehulienke (1937) ďalšou nesmrteľnou klasikou od Disneyho, ktorá za svojou filmovou sestrou zaostáva len o malý kúsok. Má presne to správne rozprávkové kúzlo, pôvabnú animáciu (nádherné výtvarné stvárnenie) a okorenená je milým humorom. A svoje spraví i chytľavá, dobre zapadajúca hudba (krásna je "bublinková" pieseň "Sing, Sweet Nightingale" v podaní Popolušky, ako kontrast k tomu, čo predvádzajú jej nevlastné sestry). Občas to tak vyzerá, že viac ako o Popoluške je táto rozprávka o tých dvoch myšiach (Jaq a Gus), ktoré majú veľmi veľa priestoru (o takom princovi sa naproti tomu dozvieme v podstate len to, že je krásny), ale to až tak nevadí, iba to zvyšuje celkovú hravosť. Myšacie misie s kódovými označenia "Raňajky", "Perly", či "Kľúč" dokážu celkom milo pobaviť. Medzi najlepšie scény ďalej patria čarovná scéna čarovania a splašený útek o polnoci,     "A knighthood. I hereby dub you Sir... Um, eh... By the way, what title would you like?" "Sire, she got away." "Sir "She Got Away"? A peculiar title, but if that's what you... She what?" (29.05.2024)

"A pretty plot for fairy tales, Sire." Překrásné! Nejspíš je to zapříčiněno tím, že se v ní zúročila práce a zkušenosti animátorů disneyova mladého studia z jejich předchozích projektů, jimiž byly např. "Sněhurka" a "Bambi". "Popelka" působí dojmem bezchybného dílka od chvíle kdy se otevře zlatem vykládaná kniha, v níž se začnou mihat barevnými kresbami zkrášlené stránky, a vypravěč spustí generacemi známý a vřele přijímaný příběh. Příběh krásného děvčete, stiženého trpkým údělem služky ve vlastním domě. Ona se ovšem dílem touhy, štěstí a rovněž dobré vůle, za pomoci svých zvířecích přátel a jedné roztržité čarodějky, k vysněnému objetí s princem časem dopracuje. Popelka je zde vděčně vykreslena jako postava sice zkoušená nouzí a ústrky, ale zároveň si vědoma své vlastní silné osobnosti a vnitřní důstojnosti. Nemá to bezesporu lehké, jelikož soužití s macechou, fůrií před níž blednou i ty nejvyhlášenější potvory z dalekého okolí, zde není líčeno v pravdě domovsky přívětivých barvách. Příběh je veden lehkou rukou tvůrců, kteří si jsou přesně vědomi ladného vyvážení děje mezi prostorem jenž věnují hlavní ose pohádky, kterou tvoří dění okolo Popelky, a neodolatelně hravé animační komice, jíž obstarávají především popelčini myší kamarádi a zlý kocour Lucifer... i Tom a Jerry by si k nim měli zaskočit na povinné školení :). (29.10.2005)

Jeden starý rest odškrtnut, konečně jsem viděla i animovanou Popelku. Jak jsem konstatovala u hrané a jejích skleněných střevíčků, musely jí holce strašně smrdět nohy. Tady jí smrděly už před tím a to z těch balerínek. Vím, není to zrovna pohádková úvaha, ale má poetická duše je poeticky pragmatická, což se u většiny lidí, možná u všech, krom mě, z podstaty pojmu vylučuje. Blbou hnusnou zlou kočku bych střelila mezi oči. Ztělesňuje ten nejodpornější kočičismus, který žádná skutečná kočka obsahovat nemůže, ať taková skutečná kočka obsahuje krom předražených kočičích kapsiček cokoliv. Pro myši mám slabost, takže přenesení velké části děje právě na ně vyhovuje mému pojetí humanoidního zvířete v animované pohádce. Kouzlení kouzelné kmotřičky bylo kouzelné, jaké by taky mělo být. Princi uniforma sekne. Řekla bych, že to byl chlapec jako malovaný. Popelku bych zařadila až za Sněhurku i za Malou mořskou vílu, ale pořád by, kvůli těm myším především, byla v pořadníku princezen v první pětce, navzdory tomu, že Popelka není princezna. Ráda bych však viděla toho smělce, který by princeznám dělal pořadník. (29.07.2017)

12 film z Disneyho série animovaných klasik. Příběh vychází z francouzské verze Popelky. Soustřeďuje se na vykreslení Popelčiny situace doma. Popelka vlastně tráví život uklízením a ve svých snech. Charaktery postav matky a děvčat jsou typizované i přes jejich zvířecí mazlíčky. Těm se věnuje hodně času. Dost času zabírají také písně, které jsou dost nevýrazné. Tato ´Popelka´ byla znovu zfilmovaná v roce 2015 jako hraný film. Jako disneyovská klasika je to milý film s příjemnou animací. (23.10.2015)