Popoluška

Animovaná Popelka z roku 1950 od Disneyho nikdy nebyla můj oblíbený film. Jako klukovi v dětských letech mě byly nějaké princezny ukradené a to, že fakticky Popelka není princezna, mi bylo šumák. Stále řešila jen šaty, ples a pořád se tam zpívalo. :-) Jako odrostlejšímu divákovi se mi pak daleko lépe trefil do vkusu náš film Tři oříšky pro Popelku a to z mnoha důvodů, které sem není potřeba vypisovat. Nedávnou jsem se na animovanou Popelku z roku 1950 podíval znovu… s dcerkou. Jí se to samo líbilo a já se opět utvrdil, že to není nic pro mě. Nezachránily to ani vedlejší postavy a zvířata. Ukřičené myši mi k srdci nepřirostly a všemožná poletující ptáčci (v botech?) mě taky neobměkčili. Z mého dříve klučičího, teď dospělého a lehce cynického pohledu, by to bylo tak na dvě hvězdy, ale přivřu oči, vezmu v úvahu stáří filmu a úspěch u cílového publika (dcerka) a přihodím i tu třetí malou hvězdu. (22.09.2023)

Původní disneyovskou Popelku jsem si nechával "ve skříni" celkem dlouho a po zhlédnutí musím bohužel konstatovat, že jsem se až zase tak moc neochuzoval. Kreslená Popelka mě rozhodně oslovila méně než hraný Branaghův remake nebo naše legendární česká verze od Vorlíčka. Překvapilo mě naprosté upozadění prince, který má v této klasické adaptaci jen pár vět a pouze jednu významnější scénu. Zvířátka byla roztomilá, byť mi v závěru přišla trochu otravná (myšky), tvořila však světlý protipól k démonické Lady Tremaine, jejím hloupým dcerám a podlému Luciferovi. Nejvíce mě asi pobavila scéna s Dobrou vílou a jejím chaotickým kouzlením. P.S. Bude to asi znít zvláštně, ale teprve u této verze jsem si uvědomil, že onen ikonický skleněný střevíček měl společně s ostatními přičarovanými věcmi též zmizet po odbytí půlnoci (right?!). (06.09.2020)

Ač nemám rád tu americkou kýčovitost, tak zde se mi to líbí. Velice atraktivní popelka je utiskovaná macechou a jejími tupými dcerami. Žije ve svém malém chudém světě a sní o vykoupení z domácího otroctví. K udržení dobré nálady jí pomáhají myši a ptáci. Pohádka je krásně nakreslená a písně jsou typické pro 50. léta = kvalitní, zasněné, pomalé alá Patti Page. Je to pohlazení po duši a velice jsem se bavil při vystoupeních zlého kocoura. (01.08.2012)

Nie som nejaký veľký fanúšik klasických disneyho animovaných muzikálov, zrejme preto, že jeho cartoon zvieratká mi nie vždy pripadajú tak úplne roztomilé. Podobne je to aj v prípade Popolušky, kde som sa po 15 minútach obával, že sa film nerozbehne a celý čas nám budú iba spievať. Našťastie sa to rozbehlo, a čuduj sa svete presne tak, ako príbeh poznáme, iba so zopár kozmetickými úpravami. Ich sledovanie a porovnávanie s Vorlíčkovou klasikou predstavovalo pre mňa ten najväčší pôžitok z filmu. Tri oriešky chýbajú, ale máme tu napríklad rovnakú scénu s otáčajúcimi sa hlavami stráží pri príchode Popolušky na hrad. Táto verzia sa venuje iba hlavným postavám, chýbajú väčšie scény, kde by boli aj iné postavy, napríklad na bále tu máme iba siluety a rozpráva len ústredný pár. Dnes by to bolo natočené úplne inak. Film je to veľmi milý a rýchlo utečie, takže spokojnosť. (24.12.2012)

Po všech stránkách příjemná podívaná s animací, jež stále dokáže okouzlit, a s jednoduchým příběhem okořeněným nezávadným humorem a honičkami myší a kocoura Lucifera, které se očividně inspirovaly u Toma a Jerryho. Překvapila mě (na poměry disneyovek určitě) lehce erotická scéna ranního oblékání, při níž Popelku vidíme sice zezadu a "jen" od lopatek výš, nicméně je nahoře bez a bezstarostně si přitom prozpěvuje. Zřejmě aby si také tatínkové v kině něco užili. (08.08.2015)