T2 Trainspotting

Dvě dekády, nespočitatelné množství prošňupaného matroše, mraky průšvihů, rozbitých ksichtů a nevydařených vztahů i tisíce vět s použitím slůvka fuck. A vzpomínky na lepší časy. Teď se jeden z kvarteta přátel vrací domů do Skotska. Hodlá vyrovnat staré dluhy a možná vzkřísit kamarádství z mládí. Snadné to nebude. Danny Boyle má Oscara, rád se pohybuje v rozličných žánrech a nemusí nikomu nic dokazovat, vydojit z toho jen prachy asi taky nebyl úplně záměr, takže budeme věřit, že to celé vzniklo čistě pro radost. Dá se říct, že se tady hodně sází a spoléhá na nostalgii, což je zrovna v mém případě problém, protože Trainspotting jsem sice viděl, ale jen jednou a dávno, oslovil, ale ne natolik, abych se k němu co pět let s chutí vracel. Výsledek je sice nostalgický, ale i slušně hořký a depresivní, moc myšlenek na lepší příští se nedočkáme. Minulost je fajn, ale bez budoucnosti to nejde. Danny Boyle do toho sází jeden netradiční úhel kamery za druhým, střídá barvy, motivy, snové záběry, jeho dravý hravý styl nepolevuje ani po šedesátce. Čtveřice herců i ti okolo mají charisma na rozdávání, tempo je solidní, hudba ještě lepší. Za mě přijatelná divočina. (31.05.2017)

T2 môže dokonale fungovať asi iba na to najtvrdšie fanúšikovské jadro. Pokiaľ máte prvý Trainspotting "iba" radi, tak vás ani nie pokračovanie, ako skôr nostalgický návrat po rokoch do Edinburghu viac menej sklame, v lepšom prípade poteší. Boyle dobre vie, čo točí a tak pridáva množstvo scén z prvého filmu alebo ich parafrázy. Opäť platí, že budú fungovať len na tvrdé jadro. Dejový oblúk o dosť slabší, v podstate sa Renton nemal prečo vracať, ale nejako sa jeho motivácia musela zdôvodniť. No a to isté vlastne platí aj o Boyleovi a Hodgeovi. Citeľne mi chýbalo väčšie zapojenie Kelly MacDonald do deja. (11.02.2023)

Trainspotting je 20 let stará britská klasika, která funguje, jak má. Žádná pokračování nepotřebovala, ale teď tu přece jedno máme. Je to zhruba stejně našlapané, je zde pár originálních fórků (letní čas, 1690) a jako divák jsem se rozhodně nenudil. Ale kult je jen jeden, takže pokračování už si zřejmě nepořídím na originální VHS a nejspíš už nikdy nebudu mít nutkání na něj koukat znovu. Resumé: v jádru zbytečné pokračování, které ale neurazí a nedělá prvnímu dílu ostudu. (17.02.2017)

Jednička je nepřekonatelná a pro mě je to naprostá kultovka... Dvojka už podobné ambice neměla, a to je jedině dobře, protože právě proto ve finále docela funguje. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových, tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání, a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Film se spíše vrací nazpět, než aby se snažil rozvíjet svůj příběh kupředu ale to přece není dostatečný argument, který by mě měl donutit označit film jako zbytečný. Je to krásně natočené, je to vtipné, je to milé, a to mi v tomto případě bohatě stačí ke spokojenosti. "Choose life" /70%/ (25.05.2024)

Jsou čtyři. Vlastně odpradávna byli čtyři. A od jejich poslední společné smaženice uplynulo dlouhých dvacet let. Mark (Ewan McGregor), Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller), Begbie (Robert Carlyle) se ale neufetovali k smrti. Kdepak, mají smělé plány do budoucna, které zahrnují odbourání starých křivd, vyrovnání starých dluhů, kvalitní podnikání v různých oborech, vyrovnání se s lepšími i horšími časy. Už to není o fetu, je to o stárnutí, životních moudrech, o výběru, na nějž stačí jeden letitý song od Wham!, aby jej Mark brilantně rozvedl do působivého monologu (jedna z nejlepších scén filmu, vzdáleně připomínající variaci na proslulý monolog z dramatu 25. hodina), v neposlední řadě je to i o vzpomínkách, které občas filmem problesknou. A také je to o vytříbené obrazové stylistice a nesčetných hudebních variacích, které v podobě písní co chvíli filmem zazní, a když budete pozorně poslouchat, neujde vám nápěvek slavné doprovodné písně "Born Slippy" Je to docela hutný obrazový materiál, kterému škodí snad jen to, že si dával tolik let načas. Jsem ve výhodě, že jsem první film nikdy neadoroval. Nemůžu si tudíž stěžovat, že v pokračování už není tolik hlášek, tolik drog i jedinečných nápadů. Náhodou, tenhle je plný skvostných dialogů, stylových nápadů a nechybí nostalgické, ovšem vkusné, nijak nepřehnané prolínání starých i nových časů. Vulgární je to tak akorát, puritánům samozřejmě vstup zakázán. Určitě po filmu ještě dlouho zůstane v paměti Robert Carlyle, dlouho jsem s ním neviděl žádný nový film, ovšem tady hlásí návrat ve skvělé formě, hláškoval a nadával neskutečně, pochválit zaslouží celá parta, ale soráč Carlyle jako Begbie byl nedostižný. Desítku neudělím za slabší vyústění filmu, konec nebyl moc propracovaný. A občas bylo znát, že chyběly finance, některé obrazové vychytávky byly spíše od Ládi Hrušky než od Dannyho Boyla. Ovšem všechna čest, že se tahle unikátní partička dala po tolika letech dohromady. Trpí sice značnou nedochvilností, jejich stylovou i posléze kultovní zábavu jim ale nikdo neodpáře. 9/10 (10.08.2017)