Basketbalistov denník

Film o pouti mladých, nadějných kluků, kteří studují na střední škole, jsou elitou basketballového týmu a mají před sebou slibnou budoucnost, což je pouze jedna strana mince, druhá je o jejich rvačkách, výtržnostech a postupnému navykání na drogy, což se jim stane usoudným, film o typickém úpadku lidské duše, kde cesta zpátky je velice hrbolatá... (08.04.2010)

Bravurně vystylizovaný příběh jednoho z mnoha. Jim Caroll ve své autobiografii popisuje na svém vlastním případu nejběžnější důvody, které svádějí na drogovou cestu; smrt bližního, pozitivní přístup kamarádů, juvenilní zvědavost nebo i sexuální rozkoš. Právě díky těmto aspektům se úspěšný student a sportovec stává lidskou troskou velmi záhy. Právě onen samotný převrat ve třetině stopáže je naprosto alarmující. Mladický pohled na svět plný nespoutané energie a optimismu dostává pořádnou ránu od reality a padá na zem mezi feťáckou komunitu a vše co se jí týká. Kalvert zariskoval a celý film natočil neuvěřitelně realisticky. A risk je zisk. Právě samotná surová forma nejvíce vzbudí pozornost a opovržení, samotné pocity intoxikace nebo projevy abstinence jsou zachyceny někdy až příliš živě. Příběh jako takový by ovšem nebyl tím čím je, nebýt fenomenálních hereckých výkonů všech zúčastněných; Wahlbergovy návaly agrese či DiCapriovy agónie zkrátka nenechají jednoho na pokoji. Do již nabitého děje tvůrci ještě stihly promítnout na pozadí některé známé, nejen americké problémy - od problematiky samotného křesťanství, přes protikladné hodnoty společenských vrstev a etnické rozdíly Melting potu, až po dostupnost střelných zbraní a s ní spojenými masakry na školách. Snímek se může chlubit i částečnou nepředvídatelností, která je ozdobou mezi ostatními filmy tohoto subžánru. Osobně bych pak zmínil scénu matky a Jima přes dveře; tolik emocí v jedné scéně se jen tak nevidí. No a samotný konec podléhající americkým standardům je pak jen těžké zkritizovat, když je dílo natočeno podle skutečného příběhu. Ono to vypadá, že jenom chválím a chválím, ale i po opakovaných projekcích na Rváčově deníku zkrátka stále žádné vady nenacházím. Nechápu, jak jsem na tento unikátní film mohl narazit až teď, když se bezpochyby řadí mezi špičku žánru a nejen ti zaujatý drogovou tématikou nebo umem Leonarda by si jednoznačně tento snímek neměli nechat ujít. Ani za trošku dávky. Jenom trošičku. Vždyť zítra skončím. Jen naposled. Naposledy. Více zde. 90% (25.11.2012)

Basketbalistov denník mal v mojich očiach hneď od začiatku dva výrazné mínusy. Odpudzujú ma nielen feťáci, ale aj filmy o ich "osudoch" a u filmov nakrútených "podľa skutočnosti" viem, že musia skončiť happy endom, inak by nebol dôvod pre ich nakrútenie. Napriek obom negatívam sa podarilo mladému Leonardovi vytiahnuť to v mojich očiach aspoň na tie obligátne tri hviezdičky. Na viac ani náhodou. (09.11.2013)

Raný Leonardo mně vyráží dech víc a víc, i když zůstává skvělým hercem s množícími se zkušenostmi, něco se vytratilo - něco, jako čistá živočišná radost a dychtivost, která z mladého Lea přímo prýštila, zrovna, jako ve Rváčově deníku - který se přes dobrý scénář a skvělou kameru stává nezapomenutelným právě díky jeho výkonu, kdy umožňuje vnímat každičké hnutí mysli, odehrávající se v jeho filmové postavě. (01.12.2010)

Fascinujícím způsobem hrající DiCaprio v legendární devadesátkové drogové teenage jízdě, která je na svoji dobu velmi otevřená, drsná a autentická, avšak zachovává si teenegorovskou hravost a optimismus. Skvěle vybalancovaná a občas úctyhodně šokující sonda do New Yorských drogových doupat. Film, který by měl být demonstrativně ukazován generaci dospívajících, aby věděli na co se přípravit v případě chuti experimentovat. (09.07.2020)