Země

Hezky nafouknutá bublinka, které ale někde v půlce začne unikat vzduch a očekávání díla věnujícího se zásadním existencionálním otázkám se vypaří jako po zásahu bleskem. Mám rád pocitové filmy, mám rád Medemovy originální nápady a jeho jedinečnou práci s kamerou (nemluvě o svůdných ženách, jež do svých filmů obsazuje :-)), jenže ve většině jeho filmů postrádám dotažení počáteční čtrty do konce a to, co by se dalo vnímat jako prostor pro fantazii a myšlení diváka, beru jako rušivé díry v neuváženě sestavené skládačce. Když to však vezmu kolem a kolem, je Země jen o něco málo slabší jako o tři roky starší Zrzavá veverka - a to není zas tak špatný výsledek. 70% (06.02.2009)

Julio Medem vie zaujať hlavne tajomnosťou, až magičnosťou svojich postáv a v tomto príbehu o anjeloch (hlavné postavy sa volajú Angel a Angela:) to platí niekoľkonásobne. Dalo by sa povedať, že to magično až trochu prekombinoval, lebo rozohrával so svojimi postavami viaceré dejové línie, z ktorých sa len zopár pospájalo a vyústilo do pekného záveru. Nehodnotím tento film negatívne, ale podľa mňa je to zatiaľ najslabším Medemovým kúskom, aký som doteraz videl (Sex a Lucia, Milenci zo Severného pólu). (05.05.2009)

Dvě strany jedné mince. Dvě tváře člověka s nadměrnou obrazotvorností, jedna prý andělská, druhá pozemská. Ángel nás svými existenciálními úvahami o životě a smrti bezprostředně vtahuje do děje. Ovce zasažené bleskem, dialog s již mrtvým pastevcem a téma stínek a zemité chutě vína pozvolna stimuluje zvědavost a zájem. Až do doby, kdy se děj začíná komplikovat a materiálu je na jeden film příliš. Pro Medema je příznačná symbolika, jméno hlavního hrdiny je Ángel a první dívky, se kterou se u vinic setkává Angela. S ní by jeho jedna část, ta andělská, ráda zůstala a milovala ji, co na to ovšem pozemská část? Ta si vybírá Marii, ženu posedlou sexem, jakožto symbolem živočišnosti, ženu svůdnou, vonící rozkoší. Typický konflikt. Je snad tématika filmu inspirovaná Biblí a přenesená do pozemského života? Andělé, Marie, beránek, víno a vinice… Nevím, ale film ve mně evokuje velmi zvláštní a jedinečné pocity. (26.08.2010)

Pro mě už příliš magicky překombinované, balón napumpovaný k prasknutí. Spíš bych si zde představil a omezil se na Ángela jako na muže s velkou představivostí (to zřejmě byl i Medemův cíl), ale bez zbytečného fyzického rozdvojení. Také vztah k oběma ženám (dívka a děvka) a především k "zemi", před kterou jsem měl ostych jako Arab před lesem, mi nešel úplně pod vousy. (06.10.2020)

První věc co mě při sledování snímku o Angelovi, tajemném muži s dvojí osobností napadla, že ty nádherné scenérie španělských vinic, jako by vypadly z obrazu některého z malířů impresionismu. A stejně tak jako impresionisté, upřednostňuje Julio Medem ( je to mé první setkání s tímto režisérem, ale rozhodně ne poslední ) pocity a prchavou krásu okamžiku před příběhem samotným. To jen posiluje velmi sugestivní atmosféru a nejednoznačnost hlavní postavy zas dodává filmu jistou tajemnost. Úžasnou záležitostí jsou pak erotické scény, jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jistě je tu i plno skryté symboliky, ale jelikož to není zrovna má parketa, o ní se rozepisovat nebudu. Já jsem spíš na ty pocity. (18.05.2013)