Milenci ze severního pólu

Osudové náhody a propletence servírované z pohledu obou milenců a jejich strasti při hledání jeden druhého Julio Medem vylíčil takovým způsobem, že na to jsou snad slova krátká. Stejně jako jména hlavních hrdinů Otto a Ana, tak celý příběh je jedna velká smyčka, zdánlivě bez začátku či konce, tudíž ano je to snové, romantické, dojemné, dokonale podmanivé a téměř bez chyby a já jen nechápu, že jsem Medemovu tvorbu objevil až teď. (13.05.2008)

Môj druhý film od Medema (po Sexe a Lucii) a musím sa priznať, že som si tohto režiséra obľúbil. Magický realizmus je môj obľúbený literárny, či filmový štýl a Milenci zo severného pólu sú jeho nádherným predstaviteľom. Okrem toho je to okorenené tak trochu perverznosťou (incest), krásne natočené (herci, réžia, kamera) a hlavne podmanivo ukončené, takže nemám ako ináč, len dať 100% a už teraz sa teším na ďalšie filmy od Julia Medema. ;o) (15.04.2009)

Čím déle nad některými filmy přemýšlím, tím mi přijdou lepší. U Milenců tomu bylo naopak. Hrdinové buď milují, nebo nenávidí, nic mezi. Jejich jednání řídí afekty. Medem se ve velkých emocích vyžívá. Jako by mu nepravděpodobnost situací, do nichž dvě zamilované loutky dostrká, činila až opojnou radost. A tak přidává další a další „osudová míjení“ a zbytečně své obsahově banální melodrama natahuje. Jednotlivé chytré nápady nezastřou nedotaženost celku. Finální zvrat je neskutečně nucený, jen aby pan režisér šel za každou cenu proti očekávání a uměle dílu dodal hloubku. Přirozeněji by přitom působila právě onu tuctová varianta. Líbilo se mi, jak jsou Milenci natočení, ale zase ne tolik, abych přivřel oči nad jejich obdivuhodnou prázdnotou. 70% Zajímavé komentáře: Bluntman, Radko, jojinecko, Arbiter (15.11.2010)

Film, který můžete podobně jako jména hlaních hrdinů číst ze všech stran. Přítomnost se prolíná z budoucností a ta zas s minulostí. Náhody svádějí dohromady vzdálené lidi a naopak zas staví širokou hráz mezi těmi, kteří si jsou blízko. Historie se opakuje. Pohled dvou lidí na jednu událost bude vždy odlišný. "Otto, el piloto." (21.03.2009)

Julio Medem má neuvěřitelné štěstí, obvykle mě jeho film zastihne v nějaké výjimečně pozitivní náladě, která mě nutí udělovat větší počet hvězdiček, než by si ten výtvor zasloužil. Chaotická Anička by si podle měřítek, která běžně na kinematografii uplatňuji, zasloužila odpad a já, trapný změkčilec, jsem nadělil jednu, patrně z nemístného konformismu. Milenci ze severního pólu jsou na tom o poznání lépe, opravdu se mi líbí Medemův filmový jazyk i výběr herců, jenže to, jakým způsobem se svými postavami nakládá, všechny ty neuvěřitelné náhody, míjení se, všechny ty konstrukty, které se nakupily ve scénáři, místy sklouzávají do sebeparodie. Ten film neměl být komedií a přece mi na mysli často vyvstaly tituly jako Pytlákova schovanka nebo Limonádový Joe. Tohle se prostě nedá brát vážně a tři hvězdičky jsou spíš za to, čím by ten film mohl být, kdyby Medem nebyl tak sebestředný. Celkový dojem: 50 %. (23.01.2015)