Milenci ze severního pólu

Nejsem vyloženě cynické povahy, ale rozhodně jsem spíše cynik, než romantik. I proto na mě většina romantických sraček příliš pozitivně nepůsobí - často jsou líbivé, bez herectví a příběhu a jsou-li dobré, pak jsou "jen" dobré, nikoli výborné. Najdou se samozřejmě výjimky - "Seznamte se, Joe Black", "Notting Hill" a možná bych si vzpomněl ještě na další. Ale aby mě celovečerní film věnovaný čistě jen vztahu dvou lidí takhle rozložil a nechal vytřeštěně zírat na titulky... No ještě se mi to zkrátka nestalo...______ Hra s divákem, hra s časem a prostorem, láska ve své nejryzejší a nejčistější podobě, symboličnost, dokonalá jednoduchost. Výborná vizuální stránka a také velmi příjemní herečtí představitelé.____Nebudu tady pět chvalozpěvy celý den - už není co dodat, snad jen: daleko daleko lepší, než tolik oslavovaný "Sex a Lucía". (19.02.2009)

Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. (21.03.2008)

Film, který můžete podobně jako jména hlaních hrdinů číst ze všech stran. Přítomnost se prolíná z budoucností a ta zas s minulostí. Náhody svádějí dohromady vzdálené lidi a naopak zas staví širokou hráz mezi těmi, kteří si jsou blízko. Historie se opakuje. Pohled dvou lidí na jednu událost bude vždy odlišný. "Otto, el piloto." (21.03.2009)

Místy docela úchylný film a co hůř, většinu času neuvěřitelně nudný film. Julio Medem "zvláštními" vztahovými okamžiky úspěšně navazuje na španělskou tradici nepředstavitelných úchyláren Pedra Almodóvara, bohužel však točí o poznání nudněji. Ten film podle mě nic neobsahuje, nic neříká, nic nepřináší. Ale možná to bude jen sérií intelektuálně velmi silných filmů, které jsem viděl před tímto snímkem. (20.04.2011)

všechno tu bylo napsáno, tak se nechci opakovat. Mně se to líbilo - život a láska jako koloběh je dobrý nápad a ještě když je na to skvělý režisér. Španělská kinematografie mě málokdy zklame a teďka se to potvrdilo znovu. Nezbývá mi nic jiného než to doporučit. Sice k dokonalosti ještě kousek chyběl, ale po dlouhé době si nějaký film 5* zaslouží. (18.01.2012)