Kidzu ritān
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Ken Kaneko, Masanobu Andó, Leo Morimoto, Júko Daike, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Makoto Ašikawa, Kandži Cuda, Kótaró Jošida, Moro'oka Moro, Sei Hiraizumi (viac)Obsahy(2)
Setkání dvou přátel po letech iniciuje pohled do jejich minulosti, přesně řečeno na konec posledního roku střední školy. Oba hrdinové chodí za školu a životem prochází spíše nahodile, než plánovaně. Shodou okolností se pro oba začnou rýsovat slibné kariéry, pro jednoho na poli boxu a pro druhého v řadách jakuzy, japonské mafie. Paralelně s hrdiny film sleduje i profesní a osobní osudy jejich spolužáků. Snímek vznikl podle autobiografické knihy režiséra Takešiho Kitana, který skrze postavy rozehrává různé cesty, kterými se on sám mohl po střední škole vydat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Dva mladíci Masaru a Šindži se potkají po letech a vzpomínají na staré časy na střední škole, kdy se většinu času flákali a blbli, Šindži jako ten nesmělejší a Masaru jako ten průbojnější a drzejší. V tomto filmu se Takeši Kitano ohlíží za tím kam se jeho životní dráha mohla ubírat skrze pohledy na studenty střední školy, z nichž někteří se dají na dráhu manzai komiků, jiní k taxikářům, další k boxu a celkově velmi pečlivě vykresluje různé lidské charakterové vlastnosti hlavních i vedlejších postav a dělá tak samozřejmě se spoustou vtipu. Pěkně je v tom vidět i šikana na střední, jakuzáci jako ti "rošťáčtí strejdové" a zároveň nekompromisní vrahouni, zákulisí tréninku sportovců a programu bavičů a spousta dalších detailů jako snaha středoškoláků dostat se do pornokina atd. odkazující k vlastním zkušenostem Takešiho Kitana z jeho středoškoláckých let. Nejvíc prostoru pochopitelně dostane hlavní dvojice kamarádů, kteří mají na to to někam dotáhnout, ale díky vlastním charakterovým vadám směřují tak leda do problémů. Toto se týká i spousty vedlejších postav a spoluvytváří to celkový dojem z filmu, který vyzní velmi pozitivním způsobem, i když se hlavní hrdinové, obvykle vlastní vinou, dostanou do problémů, ze kterých se asi nedá dostat jen tak ze dne na den. Na koho prostě nezapůsobí poslední dialog mezi Masaruem a Šindžim tak pozitivně jak má, tak ten prostě vůbec neví :). Děti se vracejí jsem viděla už asi milionkrát a vždycky se na to dá podívat znovu, protože spousta vtipů je tam prostě neokoukatelná, má to zase pěknou hudbu a velmi příjemně se na to kouká, ale vždycky tomu něco možná chybí na tu pětku, i když nevím proč, protože u některých hlášek se už pomalu směju dřív než zazní stejně jako se směju už jen v očekávání střihu na další události ve scénách jako učitelovo nové auto a podobně. Prostě úplně klasika :) ale zas si pořád nejsem jistá, jestli to na tu pětku je nebo ne, tak počkáme až na další kouknutí. ()
Mistrně vyprávěný příběh jedné problémové chlapecké dvojice, která si ve škole nedá pokoje. Masaru, jenž vyniká svojí aktivitou a drzostí, dělá "kariéru" u yakuzy, ale právě kvůli nedostatku odvládání narazí. Šinji má naději stát se vrcholným boxerem, ovšem jemu uškodí zase pasivní přístup, když se nechá zviklat kdekým a nedokáže si stanovit, co vlastně chce. Celkově tyto dva příběhy - ještě doprovázeny střípky osudů dalších středoškoláků, kteří se rozbíhají do života, - skládají podobenství o tom, jak snadno lze narazit a jak ošemetnou záležitostí je horkokrevná hlava i příliš submisivní povaha. Film je podán retrospektivně, často jen v letmých zkratkách, nepůsobí tedy zrovna logicky strukturovaným, nýbrž spíše poeticky načrtnutým dojmem. ()
Existuje řada boxerských nebo chcete-li sportovních filmů, jejich většina stopáže se nezabývá boxem/sportem, ale ještě jsem nezažil film, který by věnoval tak velkou porci určitému sportu (boxu) a přitom o něm téměř nepojednával. Takeši Kitano po těžkém zranění chtěl uchopit svůj další (tzn. tento) film vážně, ale tím jej bohužel připravil o své kouzlo - neotisknul do něj snad nic ze svého rukopisu. Přátelství ústřední dvojice mohlo rozhodně vyniknout lépe, stejně tak boxerské části mohly být lépe zhodnoceny... Anebo mě to prostě nějak minulo. 5/10 ()
Velice povedené Drama s výbornou Kitanovskou režií a dobře vybranou doprovodnou hudbou ( Joe Hisaishi, který skládal hudbu i pro Hana-bi, Princess Mononoke a mnohé další). Příběh o dvou středoškolských studentech, jejich osudech a hledání smyslu v jejich životě, jeden je poručníkem v Yakuze a druhý nadějným Boxerem. Kdyby to natočil někdo jiný než Kitano 5 bych asi nedal. Hodně mi Kids Return je hodně podobně dějově laděné jako Aoi Haru. 4.5 * - 85 % ()
90% - Parádní Kitanovka o osudech studentů, o přátelství, kariéře a její nevyzpytatelnosti, ale i o koloběhu násilí, bezprizornosti, a šikaně. Kolega Bláža moc pěkně popsal děj i myšlenku filmu, takže já jen dodám svých pět hvězdiček za krásný zážitek a informaci, že se jedná o jeden z pouze tří filmů, kde Takeshi sám nehraje (ty dva další jsou Scény u moře, a Dolls). ()
Rozvláčný a trochu zmatený film, kterému nepřispívá, že většina hlavních postav jsou si vzájemně velmi podobní mladí Japonci. Na plátně jsem nenašel nikoho, komu bych něco dobrého přál, konec přinesl hlavně úlevu, že je po všem. ()
Druhý Takeši Kitano mi opět nabídl excelentní režii a v podstatě bezchybný způsob vyprávění tentokráte dvou osudů. Jdou si za svým, objevují svůj talent a pokoušejí se ho využít. Nahoru a zpět. Něco ty dva bývalé flákače ze střední přece jen spojuje. Výborná atmosféra i herectví a skvělý pohled na hierarchii v několika prostředích - střední škola, výuka boxu a mafie. To vše na japonský způsob. ()
"Myslis, ze jsme skoncili? Myslim, ze jsme jeste ani nezacali." Skvele zakonceni a super hudba od Joe Hisaishiho ( Howl's Moving Castle, When the Last Sword Is Drawn, Spirited Away, Hatsukoi, Hana-bi a mnoho dalsich filmu od Miyazakiho a Kitana). ()
Příběh dvou tak trochu nezdárných individuí chytne za srdce svým optimismem a jednoduchým poselstvím, že není podstatný vítězit, to už je jen bonus, kterej může vyšperkovat tu pokladnici malejch zázraků, který říkáme život. Kids Return je takovou lehce stravitelnou poezií k odpolední kávě. ()
Je to sranda, že každý jedinec je svojim spôsobom výnimočnou osobnosťou a záleží od mnohých faktorov, čo z nás bude, ako sa rokmi vyprofilujeme a kde nakoniec skončíme. Kids Return v Kitanovom podaní obdobne referujú príbeh dvoch veľkých kamarátov, ktorí začínali na jednej úrovni, no osud každého zavial trošku iným smerom. Výborne vykreslené charaktery oboch hrdinov robia z tohto nenápadného filmu veľmi príjemnú zábavu. 80% ()
Škoda že tu Takeshi nehraje. Takhle je to ode mě "jen" za 70%. ()
Přestože ani zde nechybí téma mafie, jedná se o hodně odlišný snímek z pera i režie Takeši Kitana. Já jsem spíše na jeho drsné gangsterky než pomalá dramata. ()
Né nijak přezáživný film kde jsem se chvílemi i nudil. Vůbec mě nebralo jak partička nudících se spratků šikanuje ostatní, nebralo mě ani to jak se jejich životy začali ubírat nečekanými směry. Chytnul mě až jejich pád z vrcholu na zem a líto mi bylo jak nakonec "zoufale" dopadli. Lidsky a s citem vyjádřena pointa celého filmu... - 7. 12. 2012 - 70% ()
Dějově jeden z povedenějších autorových snímků, skýtající dokonce i příležitost k pousmání (karikatura učitele, manažerské převleky), nicméně, opětovně převládající pocitovou absencí, bezbřehou naivitou, s jakou mladí boxeři podléhaji intrikám klubového outsidera a kolovrátkově vlezlým brnkáním na nervy zvaném filmový soundtrack způsobeno, že obdivné "wow" se opět nekoná. A co pořád Kitano má s tou yakuzou? Mám ji chápat jako neodmyslitelnou součást každodenního života současného Japonska? No nazdar :-O ()
Pekné, umiernené a zmierlivé... len škoda, že asi až príliš také. Ale natočené je to s citom a zmyslom pre detail, tu Kitano samozrejme nemá problém. Možno je to môj problém, že ma osudy týchto dvoch flákačov bez akéhokoľvek zázemia (žiadna rodina, žiadne priateľky... zámer? aký?) nestrhli tak, ako som u tohto režiséra zvyknutý. ()
Zoberte si úplne obyčajný príbeh o nejakom tom životnom ciely , obklopte ho vedľajšími postavami ktoré slúžia ako katalizátor činov hlavných hrdinov, spravte hútny scénar ktorý nie je sentimentálny a aj keď niektoré postavy sa zdržia na obrazovke celkovo asi dve minúty dokážete sa s nimi vcítiť. obaľte to neskutočne pôsobivou hudbou a nechajte Kitana aby to zrežíroval a dostanete snímku ktorá je ako jeho ostatne diela neočakávaná, baladická a humorne tragická, pretože Kitano sa na svet a problémy pozerá s miernou nadsázkou a humorom. Prerod hlavných hrdinov a vlastne tápanie čo zo životom, nájdenie cieľa a klesnutie na úplne dno aby mohli začať odznova je pôsobivý, melancholický a známi. Každopádne štruktúra tohoto filmu mierne kolísa s kvalitou a to pre to že aj keď je film slušne rozbehnutý a nenudí aj keď nie je pre každého chýba tam nejáky pamätný okamžik. Vo vašej mysli budú krásne obrazy ešte dlho rezonovať v hlave - jazda kamarátov na bicykli, pomsta jakúzy, behanie. ale to je všetko osobne ma najviac dojala línia chlapca ktorý sa zaľúbi do servírky a na konci zomrie a aj keď sú manželie nedokázal ju uživiť a jeho snaha sa mu nakoniec stala osudným tak isto ako aj všetkým čo mali určení jasný cieľ. ()
Klasicky Kitanovsky pomaly film, ktory sa tentoraz venuje pribehu dvoch mladikov behom posledneho rocnika strednej a ich zivotnym cestam po skole. Popritom sledujeme este pribehy par dalsich spoluziakov. Film je zamerany hlavne na ich profesnu drahu a sukromie, ci uz rodina alebo priatelky, je uplne ignorovnane. Potom co sa rozdelia cesty ustrednej dvojky, tak uz sa film prilis nevenuje ani ich priatelstvu. Akurat z toho vyplyva pointa, ze kym boli spolu, tak sa im darilo, kedze sa povahovo doplnali. Jeden schopny introvert a druhy nie prilis nadany ale odvazny extrovert. Jednotlive pribehy nie su prilis popreplietane a odvyjaju sa samostatne. Cely film vyzera ako take Kitanove zamyslenie nad tym ako sa mohol odvíjať jeho život podla toho aku karieru by si vybral. Nakoniec urobil dobre, ze sa stal komediant. Aj ked mne jeho komedialny styl nesedi a uzivam si poeticky seriozne filmy ako je tento. Gansterska linia tu nema velky priestor, takze fanusikovia jeho gangsteriek, tentoraz budu sklamani. A ani ako boxersky film by som to rozhodne neoznacil, aj ked tu ma box velky priestor. Proste len take pohodove zamyslenie, aj ked u niektorych príbehoch s trpkym vyustenim. Uz tradicne si zasluzi vyzdvihnutie nadherna hudba. Mne pribeh tychto dvoch kamaratov perfektne sadol. 8/10. ()
Ne zcela všechny fragmenty lze logicky ospravedlnit, ale po Scén u moře a Sonatine pozoruji u Kitana snahu modelovat charaktery přímo během filmu, místo toho, aby divákovi zadal své archetypy hned v počátku. Takto jde o silnou, překvapivě vážnou a psychologicky hutnou podívanou s precizními herci. ()
Ken Kaneko jako Masaru a Masanobu Ando jako Shinji. Velmi povedené Japonské drama dvou přátel ze střední školy. ()
Ze zacatku se to vubec nezda, ale vyklubal se z toho nadherny film o zivotnich cestach a osudech, ktery tucne zvyraznil Joe Hisaishi, jehoz hudba je naprosto bozska. Dlouho se mi nestalo, ze bych si kvuli hudbe poustel finalni titulky asi 5x za sebou. Dalsi z uzasnych kousku Takeshiho Kitana. 8/10 ()