Birdman

(1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing." (22.06.2017)

Výborný film, ale skvělý není - v závěru totiž úplně odstrčí postavu Edwarda Nortona (nemívám ho rád, ale tady je fakt výjimečný), jeho Mike se nedočká žádného pořádného konce... No a to nemůžu Birdmanovi odpustit. Jinak je to sice neskrývaná a jednoduchá, ale velmi působivá a stoprocentně dokonale natočená facka filmovému průmyslu s vynikajícím Michaelem Keatonem (který si tři roky po natočení zahrál Vultura ve Spider-Manovi, ehm, ehm) a dalšími. (30.12.2018)

Woodyallenovská téma a prostredie, unikátnou optikou dlhozáberového Lubezkiho. Bez Woodyho vtipu a nadhľadu, s iritujúcou jazzovou disharmóniou. Občas dobrá scéna (Times Square v trenkách, precitnutie po rannom prebudení sa na chodníku), občas dobrý dialóg (Emma a Norton na streche) a vždy super herci. Ale na povznášajúci "umelecký" zážitok mi takto stvárnená kríza stredného veku a tvorcovského vyhorenia nestačí. (17.02.2015)

Úchvatný filmový zážitek. Birdman je smutným příběhem zkrachovalé existence, jež touží po uznání, kterého se jí nedostává. Takže v podstatě klasická Iñárrituovská depka, akorát protentokrát zabalená ve velmi svěžím a dravém formálním kabátě. O závěru se dá diskutovat, já tu teď napíšu svůj pohled na něj (spoiler), takže pokud jste film neviděli, dál rozhodně nečtěte! Celý film je o tom, jak si Riggan snaží vydupat uznání a dávno zašlou slávu. Je přesvědčen, že umí věci, za které ho jeho okolí dostatečně neoceňuje. Nejde mu ani tak niterně o umělecké vyjádření - prostě chce, aby hra měla úspěch. Když pochopí, že nesympatická vlivná kritička mu jeho hru v každém případě zadupe do země, pokusí si "koupit" úspěch posledním zoufalým nápadem - sebevraždou na jevišti. Není to upřímná sebevražda, to by se prostě normálně zabil. On si manifestačně a trapně bulvárním gestem pokouší dát auru umělce, který pro své dílo položil život. Lacinná atrakce, akce, lidé chtějí vidět krev, jsou na to zvyklí z mainstreamových filmů. Publikum tleská, kritička znechuceně odchází, protože Riggan předvedl přesně to, co čekala, možná ještě hůř. A Riggan umírá, protože když si člověk strčí pistoli k hlavě a vystřelí, tak většinou umře. Pak následuje střihová sekvence (!) a po ní epilog. Celý předchozí film se tváří, jako kdyby byl točen na jeden záběr - a to ať se skáče v čase, prostoru, ať sledujeme reálného Riggana nebo jeho halucinace. Pokud je epilog střihově oddělen, mělo by to mít nějaký smysl - totiž že sledujeme něco jiného, než jsme sledovali doposavad. Nemůže to být živý Riggan, nemůže to být ani to, co si živý Riggan paralelně představuje, zatímco dělá něco jiného. Podle mně je to prostě představa toho, jak by Riggan ideálně chtěl, aby jeho manifestační sebevražda dopadla. Tedy aby a) neumřel, b) zapšklá kritička mu napsala pozitivní recenzi, ačkoli něco takového jasně odmítla c) lidé se o něj opět začali zajímat d) jeho dcera poznala, co v něm je, uviděla v něm jeho zázračné schopnosti (závěrečný pohled vzhůru). (konec spoileru)Tedy jak říkám, za mě docela depka, ačkoli mnoho diváků ten závěr určitě může vidět jinak. A to je na tom právě super. (24.01.2015)

Honba za úspěchem a krocení nezkrotitelného ega a hvězdných vrtochů v plné nahotě. Mexičan Alejandro González Iñárritu hýčkaný za formu svých předešlých látek nenatočil film špatný nebo průměrný, to v žádném případě. Jen tentokrát přišel s kusem, ke kterému jsem si hledal cestu zatraceně obtížně. Způsob podání je famózní, síla celku diskutabilní. Dechberoucí kamera v permanentním pohybu Emmanuela Lubezkiho je skvostná, prolétáme zákulisím divadla a jeho blízkém okolí, prostřihy přes tmu jsou velmi decentní, takže výsledek působí jako na jeden zátah. Ale může to mít i druhou stránku – totiž že je vyčerpávající. Humor na mě nepůsobil, emoce také ne, katarzi jsem necítil. Možná za to může až moc atrakcí naráz. To, jak lehce se proměňují scény, ale přitáhne. Tohle není jen velký návrat Michaela Keatona, to samé prožívá i mnohými lehce zapomenutý Edward Norton, který v druhé polovině devadesátých let vytasil několik trumfů, aby si následně vybíral jen nesmírně průměrné látky. Nicméně ke Keatonovi a Oscarům: viděl jsem letos lepší herecké výkony, Emmu Stone naopak v dané kategorii řadím mezi favoritky, své roli vládne. Tenhle film se dá milovat i nenávidět, to mi věřte. Pocitově ale prostě musím dát za tři. S davem nepůjdu (tolikrát plná palba?), to se mi příčí. Třeba si někdy dáme druhou šanci!! (23.01.2015)