Fair Play

Konečne niečo zaujímavé z česko-slovenských údolí a hájov...Neviem prečo to tak je, ale u nás dokážeme zaujať tak jedným-dvoma filmami v roku. Je predsa toľko tém o ktorých sa dá točiť...Fair play má skvelý príbeh, aký tu ešte nebol. Hlavná predstaviteľka J. Bárdos to zvládla veľmi dobre a bola ozdobou filmu. Luknár odviedol štandard , ale jeho postava ani nemala nejaký priestor na dych berúce herecké predstavenie. Geislerová rovnako štandard, rozumej veľmi kvalitný, ale ako hovoril Eben pri udeľovaní Českých levov, začína tu vládnuť pocit, že je "prěGeislerováno". Nadpriemerne z davu trčí iba hajzlík I. Bareš, tieto postavy zvláda výborne. Atmosféra 80-tych rokov sa vydarila a príbeh šikovne rozpráva nielen o špine v športe , ale i živote bežných ľudí vtedajšieho Československa , kde bolo komunisti a udavači na každom rohu. Na tejto kvalitnej česko-slovenskej spolupráci treba stavať a skúsiť opäť zabodovať niečím, čo tu ešte nebolo. 80%. (23.11.2014)

Fair Play docela věrně vystihuje aktuální stav české kinematografie. Film dosáhl na ohromujících 15 nominací na Českého lva a ačkoli žádnou neproměnil, lze jej bez větších pochybností zařadit mezi vrcholy českého filmu za rok 2014. Je to ale veskrze průměrný počin, jenž do problematiky systémového dopingu za minulého režimu nepřináší vůbec nic nového. Výklad celého filmu lze zredukovat na heslo: "Berou všichni, tak ber i ty. Nebudeš-li, končíš!" Že by to ale celé bylo takhle černobílé, se dá těžko věřit. Mnohem přínosněji vnímám pohled na doping prezentovaný v dokumentu Větší, silnější, rychlejší, i když ten je do jisté míry spíše o Američanech samotných, jejich povaze a snaze být nejlepší za každou cenu. (11.08.2015)

Miro Žbirka to ví, život prostě nehrá fér a je otázka, jak se s tím vypořádat. Hrdinové snímku Andrey Sedláčkové tápou a hledají cesty ven stejně jako každý z nás...systém z venku ovlivňuje jejich osudy víc, než by si přály a problémy se kupí. Snad díky schopné dramaturgii, přirozenému vyprávění, snad díky blízkosti prostředí českému diváku, je velmi jednoduché se postavami ztotožnit, porozumět jejich pohnutkám i nečernobílosti situace, vklouznout do děje, řešit s nimi náročné situace, držet jim palce a pobrečet si nad marností určitých systémů... (12.07.2014)

Legendární Jarmile Kratochvílové, nepřekonatelné rekordmance běžeckých tratí, se ježí ochlupení, když kolem ní proběhne její filmová konkurentka, sprinterka Anna Moravcová. Socialistickým státem řízený dopingový program, kdy po anabolických steroidech se z žen stávaly chlupaté mužatky, ovšem jejich nadlidská výkonnost jim přinášela výsledky v podobě vítězství a do té doby nepokořených rekordů, je málo propírané téma, ačkoliv se o něm ví. Film Andrey Sedláčkové se vydává zpět po síti času do osmdesátých let minulého století, do tehdejšího Československa, kde mladá vrcholová sportovkyně zažívá sportovní dril, milostný vztah a společné bydlení s mámou. A ta máma navíc napomáhá protistátní činnosti stíhanému chartistovi (Roman Zach), takže se jí brzy na paty pověsí StB na čele s hlavním vyšetřovatelem (Igor Bareš). Judit Bárdos ve své nejvýraznější roli, a to v době vzniku filmu rozhodně nebyla nikterak známou herečkou. Věkový rozdíl mezí ní a její filmovou mámou Annou Geislerovou je jen 12 let, takže to dost často vypadá, že se jedná o starší a mladší sestru. Mě ale spíše zajímalo sportovní prostředí, které je vykresleno nadmíru dobře a uvěřitelně. Pokud sportovkyně nevykonávala přesně to, co chtělo a ukládalo jí vládní Ústředí, tak to také mohlo nadobro znamenat i konec její kariéry. Sympatická atletka Anna tedy bojuje s nelichotivým systémem, zakázanou látku hází do odpadkového koše, ovšem netuší, že její trenér (Roman Luknár) se tajně domluvil s její mámou, takže stačí jen pozměnit krabičky a v těle rázem nekoluje domnělý vitamín, nýbrž pořádné svinstvo. Ovšem vidina letní Olympiády a splnění kvalifikačního limitu pro účast na ní je pro sportovní svaz prvořadý úkol, takže nějaká psychická nepohoda mladé sprinterky rozhodně nemůže zamezit jeho plány. Film působí sugestivně. Sedláčková se vzepjala k velkému režijnímu výkonu, ačkoliv její tvorba do té doby zahrnovala většinově jen televizní počiny. Dobová atmosféra skvěle funguje, zdařilé herecké výkony ji vhodně podtrhují. Před životopisným sportovním dramatem Zátopek vznikl mnohem lepší film. Kdybych se měl rozhodovat, který si pustit, tak určitě to bude tenhle snímek. 8/10 (06.04.2023)

Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69% (03.01.2016)