Mrázik

Ono udělat si za komančů prdel ze soudruhů ze SSSR, nebylo nic snadného. Tam šlo prostě o kejhák. Když ale Ivan udělal karikaturu sebe samého, nebylo divu, že nadšené ovace na sebe nenechaly dlouho čekat. Ta pohádka je tak připitoměle trhlá, až je z toho obrovská sranda. No a dobový český dabing tu frašku vyšperkoval k úplné dokonalosti. Z průměrné v Rusku dávno zapomenuté pohádky se tak v Česku stala kultovní záležitost, která funguje dodnes a nemůže chybět v pravidelné filmové nabídce závěru roku. A Ivan nechápe. Ivan se diví. On neví, že se mu smějeme. (17.09.2016)

Dvě hvězdy jsou především za tu obrovskou dávku nostalgie. Nebýt ji, nevím, jak bych to hodnotil, vidět to teď poprvé. Asi žádná sláva. Je to taková těžkotonážní pohádka. Dalo by se ocenit, jak moc v sobě odráží tu ruskou náturu a vůbec styl jejich pohádek. Kdo četl Peříčko Finista Jasného sokola nebo Krásu nesmírnou, dá mi jistě za pravdu. Mrazík má v sobě něco z té ponurosti a hororu ruské pohádky. Na druhou stranu převládá jen jakési pozlátko. Ze serie ruských pohádek této doby však jednoznačně nejlepší. Velkým kladem je i absence jistého ideologického podtextu, který je tak typický pro české pohádky. Jsem rád, že jsem to dobrých deset možná patnáct let neviděl, ale je mi jasné, že dřív nebo později přijde doba, kdy to chtě nechtě budu muset zhlédnout znovu. No, v nejhorším můžu vždycky jednu hvězdičku přidat. (28.12.2011)

Jednoznačně kultovní pohádka, jejichž hlášky používáme dodnes. Mrazík je zároveň jedinou pozitivní věcí na tehdejším Sovětském svazu (dle mého názoru). Ale přes můj velký odpor k Rusku (včetně SSSR) nemohu v této pohádce snést odporný kýč rusáckých tradic, hlavně co se týče struktury ardhitektury a kýčovitých ruských hadrů, co mají herci neherci na sobě! (28.04.2013)

"Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadám já věru zle, zkrátka chlapec, jak má být." Narcistický chvástal Ivánek býval ozdobou každého Silvestra a já jsem nikdy nevynechal žádný jeho souboj s nadrženými děvočkami, loupežníky, dědečkem Hříbečkem ani babuškou Jaguškou. A kromě toho, že hamižná Marfuška je mi mnohem sympatičtější než nudná Nastěnka, nemám k této sovětské zhovadilosti vážnějších výhrad. (27.12.2016)

Nasťa, Ajvn a děd Prašifkin - nesmrtelná klasika, kterou v Rusku nikdo nezná. Začínám trpět podezřením, že je snad nějakým globálně rozšířeným záměrem, aby v pohádkách vše dopadlo zcestně. Špičkově vycvičená a kvalitně zorganizovaná četa lapků neporazí jednoho chcípáčka, ba naopak, sami skončí s hromadnou trepanací lebek. Zkušená magička, v podání Filipovského tak sexy, jak jen ježibaba může být, též nepochopitelně ostrouhá. Ani matka, pečující řádně o blaho své ocelovochrupé dcery, nedojde zadostiučení. Dokonce si před ní na konci ten její svraštělý buzíček dupne....podivné. Asi chceme vyslat potomstvo do světa plného kartelů a teroristických buněk zcela nepřipravené, omotané řadou nereálných představ a očekávání. Dal bych odpad, ale Česká stomatologická komora u mě decentně zalobovala. Pročež napodobte Marfušku a děkuji za obálku. (13.03.2013)