Mrázik

Legendární ruská pohádka, která u nás každoročním vysíláním téměř zlidověla a velká část národa ji bere jako nedílnou součást Vánoc. O kultovní a nestárnoucí status v českých luzích a hájích se zřejmě s největší mírou zasloužil nezapomenutelný a jedinečný český dabing. Ten milounký, jako ptáček zpěvný hlásek Nastěnky, chvástající se Ivánek nebo František Filipovský a jeho baba Jaga. A samozřejmě další postavy, "krasavice" Marfuša, dědeček Hříbeček, dobrotivý tatínek a sám pán zimy, Mrazík a jeho kouzelná hůlka Mrazilka. Tito všichni a další v poeticky rýmovaném scénáři asi nejoblíbenější nečeské pohádky. A taktéž oblíbené pohádkové hlášky. "Je ti teplo, děvče?" -"Teplo, dědečku Mrazíčku, teplo", "Ha, Ivan!" (31.12.2010)

Dlouhá léta jsem se Mrazíkovi vyhýbal, snad že mi byl protivný kvůli té pověsti "kultovní" pohádky, jež zapříčinily nespočetné televizní reprízy, do nebe vychvalovaný dabing a v neposlední řadě i jistá "ostalgie" českých diváků. Leč, ze studijních důvodů jsem podlehl zvědavosti a pustil si to - nyní po zhlédnutí jsem se jen utvrdil v tom, že i kdybych byl poslední člověk v galaxii, který to neviděl, o nic bych nepřišel. Odmyslím-li si ten humbuk okolo, je Mrazík jen trochu lepší pohádka, se zajímavým obsazením, kostýmy a výpravou, s mizernými triky, trochu zbytečnými hudebními čísly a lehce nezvyklou komikou. Protože se považuji za umírněného rusofila, velmi jsem ocenil všechny ruské atributy, které na mě z Mrazíka dýchly; naprosto mě potom dostalo provedení Mrazíkova obydlí - fantastická architektura! Na téma českého dabingu Mrazíka bych raději pomlčel, vědom si toho, jaká posvátná kráva to zrovna u tohoto filmu je, neodpustím si proto snad jen poznámku, že bych to raději viděl v ruském originále s titulky (už jen pro ten bolestný nesoulad pohybu rtů herců se zvukovou stopou). Naopak oceňuji, že většina českých replik je ve verších, což Mrazíka v mých očích povyšuje lehce nad průměr. Závěrem asi nakonec přece jen spokojenost, znovu to ale vidět fakt nemusím: jednou a dost u mě bohatě stačilo. Mimochodem doporučuji k přečtení velmi originální text Martina C.Putny Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy. (05.02.2012)

Ach ano, i já jsem v mládí spolu s Ivánkem zálibně koukal do zrcadla a radostně si prozpěvoval „Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit! ...“ :-D      Ale to víte, zub času... Tedy - mě ohryzal, ale na tuhle na kost zmrzlou pohádku byl krátký. Všechny postavičky, od Marfuši až po loupežníky, se mi natrvalo zabydlely v hlavě. A ti loupežníci jsou pěkný ludry. Kdykoli mám chandru a s lebkou v ruce mumlám to svoje: „To be, or not to be, that's the question“, tihle fousáči s ušankami, politováníhodní jak bezdomovci v lednu, mi do toho unisono bručí to jejich: „Loupit... neloupit, sežrat... nesežrat“ a hned je po splínu. Nezbývá nic jiného, než se za Mrazíka jeho autorům jako medvěd poklonit až k zemi. A mimochodem, Original Language Movies se v tomhle případě může jít bodnout. Například postavička Baby Jagy v původním znění zdaleka nemá ty koule (bodejť by taky jo :-D). (04.07.2013)

Tuto pohádku jsem viděl poprvé, když jsem chodil do 1. třídy. Od té doby se na ni dívám každé vánoce. Co k ní říci? Brilantní zahraniční pohádka, od které by se mohli dnešní tvůrci "pohádek" (jestli tomu vůbec lze říkat pohádky) lecčemu přiučit. Film jsem slyšel l i v ruském znění, ale náš dabing jí přidal (zvláště u postavy baby Jagy) patřičnou šťávu. Před naší za naší, ať 5* zapráší. (31.12.2007)

Všichni ho znají. Všichni ho viděli. Generace citují pasáže. Někteří ho k smrti nenávidí a jiní k smrti milují. Pro jedny sovětský kýč jak bič, pro druhé klasika. Když ho dávají na Silvestra/v parném létě/o Vánocích v televizi, sledovanost vzroste o 35%. Na internetu kolují parodie, stejně jako freudovské analýzy jednotlivých postav. Přichází fenomén českého rodinného krbu …. Klasická pohádka o tom, jak láska a krása zvítězily nad ošklivostí a nenávistí je silně a čistě naivní a na nic jiného si nehraje. Její krása spočívá v jednoduchosti, stejně jako její kýč. Je vzorovým prototypem všech pohádek a její charaktery jsou stejně vzorovitě ikonovité. Mrazík uspokojuje svým nesložitým, přímým příběhem, stejně tak i částečnou skrytou bizarností. Kdo viděl Mrazíka více než 3-5x ji přímo vyhledává (tomu se neříká posedlost, nýbrž rýpání se v detailech). Tak se z naivního dětského pohledu na film stává v průběhu let částečná (sebe)parodie v době dospívání (co takhle považovat Ivánka za meterosexuála díky viditelně nalíčeným očím a ústům ?) a v dospělosti je možné vidět film s notnou dávkou nostalgie či k němu nalézt kritický odpor/odstup. Mrazík nemá originální příběh ani nadčasové zpracování, má ale kultovní prvky, které jsou lehko akceptovatelné a právě díky tomu nadčasové. Nebo si snad pamatujete, kdo se objeví na plátně dřív, zda Nastěnka nebo Ivan? Či si spíš pamatujete pokračování písně „Váňo, Váňo, Ivane..“? (08.03.2006)