Epizóda zo života zberača železa

Jelikož v kině přede mnou seděl nějaký "sobecký obr", který mi zakrýval čtvrtinu obrazu, viděl jsem, že rodina v hlavní roli byla jen ze tří čtvrtin romská, paní máma měla jen 100 kilo, děcka rozjíveně pobíhaly a hulákaly jen po tří ctvrtinách pokoje, sběrac potřeboval jen 735 marek, odpojili mu proud jen ve třech čtvrtinách domu, a proto, aby zaplatil dluh si rozsekal jen tři čtvrtiny auta. Film byl ze tří čtvrtin amatérsky a ze 75 % nudný. Tři čtvrtiny se snažily prvoplánovitě působit na emoce a film ze tří čtvrtin VŮBEC neřešil proklamovanou tématiku sběru železa... 3/10 (03.07.2013)

Nejlepší sociální dramata se letos odehrávají na skládkách. Nekompromisní verismus, u něhož mi zpočátku trochu vadila tematizovaná přítomnost kamery (v kontrastu s pasážemi, které naopak pracují s čistě filmovými postupy), ale nakonec mě uhranul kombinací naléhavosti a letargie. Další z filmů, který otevírá možnost hned několika postojů, žádný nepodsouvá a nabízí to nejpodstatnější - syrový výsek skutečnosti, který si divák musí "odžít" a sám zpracovat. Tanović určitě není tak zručný zprostředkovatel "sociální tísně" jako třeba Fliegauf, ale tohle se mu povedlo trefit přesně. [80%] (24.10.2013)

Docela silná životní epizoda. Můžeme vést polemiku o tom, nakolik si svou netečností zavinili hrdinové svoji situaci sami, ale způsob, jakým Danis Tanovič vykresluje bezvýchodnost jejich situace, skrze zdánlivé banality všedního života, až z zoufalým krokům, které jsou lidé ochotni udělat pro záchranu svých blízkých, prostě zabírá. Ne snad, že bych se zásadně dojmul, na to film ani nehraje, ale k přemýšlení určitě donutí. (01.07.2013)

Ja som mal pocit, že Epizóda bude akýsi hraný dokument, ale vážne som netušil, že je to čisto hraný film. Ale je to presne na pomedzí a myslím, že bližšie už sa k realite hraným filmom priblížiť nedá. A to aj v prípade, že by hlavné úlohy nestvárnili ľudia, ktorým sa tieto udalosti stali. Je otázne, či takýto autenticky podaný príbeh zo života utiahne celovečerný film, vzhľadom na dĺžku stopáže to ale ešte vyšlo. Dá sa v ňom vidieť aj trilerový naratív, keď rodina hľadá spôsoby, ako vyriešiť zapeklitú situáciu a divák je tak v napätí z vecí nasledujúcich. Inak sa ale takým britským sociálnym režisérom zo Zberača musí poriadne zakrútiť hlava. Ste vojnový veterán a nemáte nárok ani na záchranu holého života u lekára. Takže z filmov už vieme, že zdravotníctvo je úplne na hovno okrem Rumunska a USA aj v Bosne. Z reality to vieme o tom slovenskom. (01.12.2013)

Sociálna balada, napriek netragickému koncu. Baladou je spôsob života, akým štát (spoločnosť) necháva živoriť ekonomicky neproduktívnych. A tak sa stáva, že rôznymi Hippokratovými prísahami a zákonmi zaručená nezištná lekárska pomoc sa v prípade ohrozenia života stáva tovarom štátnych mafií (zdravotných poisťovní) vyberajúcich mesačne povinnú daň (poplatok) za bezplatné zdravotníctvo. Kto neplatí, nech nežije. Samozrejme, miera pomoci chudákom (napriek absencii majetku stále povinným platiť zdravotné odvody) je v rôznych štátoch rôzna. Neviem, ako to je v chudobnej, vojnou nedávno sužovanej Bosne, ale ako z filmu vyplýva, tým, čo poistenie nemajú, môže byť zrejme odopretá lekárska pomoc v čase ohrozenia života. To je to bolestné a baladické. Zaujmú obrazy solidaridy biednych, pripomínajúcich to lepšie z fungovania téz ľavicovej anarchie založenej na vzájomnej pomoci, na rozdiel od anarchie pravicovej, založenej na konkurencii. (21.11.2013)