Winnetou

Nezapomenutelný film a pro mě i navždy kult v tom nejpůvodnějším slova smyslu. Odříkávám repliky naučené v šesti letech a čím jsem starší, tím mě závěrečná bitva na Nugget-tsilu dostává víc. Nedávno jsem přemýšlel, který film jsem viděl nejvíckrát a po delší úvaze jsem musel přiznat, že to Společenstvo Prstenu nakonec opravdu nebylo.. (13.11.2005)

Aj keď tento film z dnešného hľadiska naozaj dokonalý nie je, myslím, že svojich priaznivcov bude mať stále. Tak nejako už je to klasika a väčšina divákov sa na to asi s radosťou pozrie zase znova. S knižnou predlohou síce scenáristi nakladali veľmi voľne, ale človek sa s tým tak nejako zmieri. Krásne prostredie a typická hudba urobia tiež svoje. Americké westerny z tej doby sú často naivné a vlastnú históriu skresľujúce. Sú to ale filmy, pri ktorých si naozaj oddýchnete. (07.02.2015)

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)

Kult a zároveň jeden z filmů mého dětství, který neztrácácí kouzlo ani po dvaceti (od svého vzniku dokonce padesáti) letech a desítkách zhlédnutí. Westernový klenot.:-) Velká pětka podle oblíbenosti: "Vinnetou", "Poklad na Stříbrném jezeře", "Vinnetou: Poslední výstřel", "Vinnetou: Rudý gentleman" a "Old Shatterhand". (10.07.2011)

Asi ten nejkultovnější díl z celé série. Je to první díl, ale je natočen jako druhý (první natočený je "Poklad na Stříbrném jezeře"). Nejzajímavější je to, jak se postavy za celý film mění. Se stejnojmenným románem Karla Maye to nemá moc společného a je to takový výcuc z několika knih (podle knihy například Nšoči umírá až v "Rudém gentlemanovi"). Ale nesporně je to překrásné. Leckdo by mohl podotknout, že je to naivní. Je. Ale pověste mi, kdo při prvním shlédnutí neměl zaťatý palce při souboji Old Shatterhanda a Inčučuny, nepřál bídnému padouchovi Santerovi co nejpotupnější konec, nesmutněl při scéně, kdy Nšoči umírá Old Shatterhandovi v náručí a neměl smíšené pocity při závěrečné větě z úst Vinnetoua - "Zůstali jsme sami, bratře"? Krásná vzpomínka na mládí, ke které se vždy vracím. (07.02.2005)