Poklad na Striebornom jazere

Vyrastal som skôr na Terminátoroch a Votrelcoch a nie na nemecko-francúzsko-juhoslovanských westernoch odohrávajúcich sa v Amerike (a natáčaných v Európe). Ale nezmazateľnú filmovú brázdu vo mne zanechali samozrejme aj mayovky. Táto s masívnym rovnomenným románom nemá po dejovej stránke veľa spoločného (odhadom tak max. 45%) a azda by sa mala volať skôr Boj o farmu, než Poklad na Striebornom jazere (viď. dobrá, ale absurdne dlhá pasáž z obliehaného statku). Tak či tak ide o slušný veľkofilm. Možno zo mňa hovorí nostalgia, ale musím dať 4*. Akcia strieda akciu (hoci pri ťažkopádnej scéne s nožmi som si predstavil, čo by s tým urobil Seagal), je tam plno kovbojov, rôznych indiánskych kmeňov (z nich niektoré sú priateľské a niektoré nie), výprava je pestrá (malebné jazero, mestečko so saloonom...), kostýmy farebné a fakt výrazné a poteší množstvo originálnych postáv, či už kladných alebo záporných (hoci komických postavičiek na strane dobra je na môj vkus akosi priveľa). A hoci to má skoro dve hodiny a z knihy sa do filmového spracovania veľa naozaj neprestrieľalo, tak napriek tomu je to dosť skratkovité a mnohé postavy majú menší priestor, než by si zaslúžili. (27.12.2004)

Jedna z nejlepších natočených Mayovek. Když si odmyslím takové ty dějové "hovadiny", kterými jsou tyhle filmy přímo prošpikovány, zůstane nám klasický kultovní dobrodružný film, který si získal miliony lidí asi nejen díky kvalitní předloze, ale i exteriérům natáčení, sympatickými hrdiny, velkými padouchy a happy endem. (08.12.2003)

Známe je všichni.. Pamatuju si, jak jsem jejich fotografie vystřihoval z novin a časopisů. A určitě jsem nebyl sám. V nákladné mezinárodní produkci, která konečně přinesla ozdravnou kůru pro německou kinematografii, vznikl snímek o idealistickém dobrodruhovi a náčelníkovi Apačů. Společně se vyrovnávají s nástrahami lží a násilí, bojují za spravedlnost a hrdinské činy jim vynesly nesmrtelný obdiv a slávu. Ostatní díly se stále vzdalovaly literární předloze, naivně ilustrovaly pohled na Divoký Západ. Poklad (s dalšími třemi filmy „klasické čtyřky“) ale přišel jako první (1962) a sice se dvojice hlavních aktérů už znala, ale i dnes po více než čtyřiceti lety je obrovským klenotem. Zářivé barvy, neustálé přestřelky, památné melodie, hrdinství – vše v širokoúhlém formátu, na to nelze zapomenout. (02.05.2006)

Po zralém uvážení ubírám hvězdičku. Mayovka je to (možná) nejlepší z hlediska podobnosti s předlohou (ale takovej Vinnetou I je na tom DOST podobně), ale není to můj snímek nejoblíbenější. HLAVNĚ totiž filmu chybí ta herecká chemie mezi Barkerem a Bricem, které tak skvěle funguje např. ve Vinnetouovi dvojce či trojce. Taky se není co divit, byl to jejich první společný projekt. (15.07.2002)

Jednoznačně největší hit mého dětství (přetrvá však navěky). Och, jak rád bych se vrátil do dob, kdy jsme si doma hráli na Vinnetua a Oldu Shatterhanda. Vždycky mě při Mayovkách zavalí takový příjemný pocit nostalgie, jenž umocňuje geniální Bötcherova hudba a přenádherné scenérie jugoslávské přírody. P.S. Vždycky jsem se těšil na skoncování s úhlavními padouchy jednotlivých dílů:-) 10/10 (24.01.2011)