Le Mans '66

James Mangold patří mezi moje oblíbení režiséry už jen proto jak dobře se pohybuje žánrovými vodami a pravidelně zkouší od všeho něco. Závodnická limonáda LE MANS 66 ovšem určitě nepůjde do moji mangoldovské topky (které vévodí COP LAND a 3:10 TO YUMA) minimálně protože je to naprosto standardizovaná a nepřesahová záležitost, zjevně natočená (kvalitním) servopohonem. Když v úvodu filmu (a později to ještě zopakuje ke konci) postava Carrolla Shelbyho medituje nad stavy jezdce, které se dostavují při jízdě vozu nad 7000 otáček, doufal jsem, že Mangold něco z onoho transcedentálního stavu, který prožívá jezdec na dlouhé rovince v Le Mans, přiblíží i divákovi. Místo toho se spíš soustředí na rozvíjení dost předvídatelné dramatické linky a všechno tu tak nějak funguje na první dobrou, ale chybí jakýsi emotivní nebo visuální vrchol, který se nedostaví ani ve scéně smrtící havárie Kena Milese, která tu působí dost mimoděk. V kostce je LE MANS 66 film, kde jsem hned se závěrečnými titulky začal přemítat nad tím, zdali si z něj budu za týden pamatovat alespoň jednu scénu. Pokud chcete vidět skutečně solidní a věcný snímek k tématu Le Mans, tak i po 50 letech je stále vítězem arthousová klasika Lee H. Katzina LE MANS se Stevem McQueenem. (04.12.2019)

„Neboj sa, máme spätné zrkadlo.“ Nezaujímajú ma filmy z automobilového prostredia, ale na rozdiel od Rivalov ma toto bavilo. Určite i kvôli tomu, že vzťah dvoch hlavných postáv je úplne iný, lebo nejde o súperov, ale naopak o spojencov a, prečo to nepovedať, priateľov. Herci do toho šli naplno, expert na žuvačky Matt Damon dostal predsa len lepšiu rolu, ale Bale zas divácky atraktívnejšiu. Aj vedľajšie postavy sú dobré (kolegovia mechanici, manželka). Ale je to  zbytočne dlhé, občas to vypadáva z tempa, pretekárske scény ma nestrhli a zákulisné ťahanice tiež nie (hoci paradoxne tvorili chrbticu rozprávania). 3,5* (20.01.2020)

Pro fanoušky motorismu se jedná o naprostou parádičku. Já osobně mám auta rád, ale že bych byl vyloženým fanouškem závodů a nějak zvlášť hltal každou automobilovou novinku a trendy, tak to ne, tudíž ani filmy z tohoto prostředí příliš nevyhledávám. Když už však na nějaký kouknu, namátkou např. Rivalové či Le Mans (Steve McQueen), jsem zpravidla spokojen. Upoutávky na Le Mans '66 mne však zaujaly okamžitě, pročež nebylo vůbec vyloučeno, že si na tento počin vyšlápnu do kina. Stalo se. Nelitoval jsem. Mangoldův film je skutečnou parádou, kde řev motoru, vůně benzínu a smrad spálených gum či rozžhavených brzd doslova prostupuje z plátna až k veškerému diváckému smyslovému vnímání. Veliký podíl na excelentním zážitku mají nejen prvotřídní herecké výkony Damona a Balea, ale také hudební složka a celkový vizuál a zpracování. To vše by bylo samo o sobě efektní až na půdu (jak se tak říká), ovšem to, že je děj snímku založen na reálném životním příběhu, vše ještě mnohonásobně umocňuje. Film dokáže pobavit, napnout (neznáte-li skutečné události) i dojmout. Le Mans '66 mohu rozhodně doporučit. (27.11.2019)

Pekne sfilmovaná dráma Ford versus Ferrari. Ťažké americké autá versus talianske športové a nekompromisný súboj dvoch značiek, vynaliezavých konštruktérov a celého športového tímu ponúka film Le Mans ´66. Na čele s výborným Mattom Damonom a Christianom Baleom. Scenáristicky boli všetky postavy dostatočne prepracované, hlavná dejová línia plynie priamočiaro a záverečné minúty ponúkajú tie najdramatickejšie momenty. Závody boli napínavé, preniesli správnu dávku adrenalínu, obáv a emočné pnutie. Ten film je dobrá jazda s pedálom na podlahe, v maximálnom výkone, vyhovujúcom tempe a príjemnou hereckou posádkou. (28.03.2020)

Pokud jste si po Rivalech stýskali, jaká je škoda, že nikdo nenavázal s podobným typem filmu, tak… Už si stýskat nemusíte, protože Le Mans ´66 je přesně tou samou benzinem provoněnou přikrášlenou závoďáckou pohádkou "od chlapů s chlapy pro chlapy". Tentokráte o tom, kterak se (z)rodila legenda a jeden z vůbec nejikoničtějších závodních vozů všech dob. Mangold, bez ohledu na to zda na trati či v zákulisí, nespouští dvě a půl hodiny nohu z plynu, závody jsou napumpované adrenalinem, postavy nosné, pnutí i sázky hmatatelné, stylizace „navzdory všem od favoritů přes vlastní sponzory až přes byrokratickou mašinérii“ zvládnutá s vtipem i dramatem a řemeslně už to lepší být ani nemohlo. Kompletní evidentně si to mrtě užívající ansámbl je pak již „pouze“ pomyslnou třešničkou. O co méně akademicky životopisné či historicky zcela věrné, o to více strhující, stylovější a především lepší to je. (06.11.2019)